Dobromila Lebrová: Josef Kořenský - cestovatel, 70. výročí úmrtí

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Před druhou světovou válkou bylo jméno cestovatele Josefa Kořenského pojmem. Například jeho osmdesáté narozeniny byly velkou oslavou s lampiónovým průvodem; byl ctěn jako první Čech, který objel celý svět. 
Přesto ale, že procestoval celý svět, za nejkrásnější považoval místa v Českém ráji, hlavně Malou Skálu.
Josef KořenskýNarodil se 26. července 1847 v Sušně na Mladoboleslavsku. Už jako student reálné školy v Mladé Boleslavi se zabýval paleontologií. Jeho zápalu pro palentologii si všiml profesor Antonín Frič (1832 - 1913), geolog a paleontolog, ředitel Národního muzea a bratr revolucionáře Josefa Václava Friče (1829 - 1891).
Tento učenec ho podporoval při jeho dalších studiích na učitelském ústavu Budeč v Praze, kde Kořenský studoval dva roky. Učitelský ústav Budeč, který byl v Žitné ulici v Praze, byl založen významným buditelem, pedagogem a lékařem Karlem Slavojem Amerlingem (1807 - 1184). Profesor Frič Kořenskému umožnil i studium ve sbírkách Národního muzea.
Při studiích na učitelském ústavu i pak později, když se stal učitelem v Praze, navštěvoval Josef Kořenský přírodopisné přednášky, včetně lékařských, na univerzitě i na technice. Zajímal se o geologii, mineralogii, paleontologii a entomologii. Po absolutoriu učitelského ústavu v r. 1867 učil do r. 1871 jako podučitel ve škole v Radnicích.
Na domě čp. 239 na náměstí Kašpara ze Šternberka v Radnicích je jeho pamětní deska. Dr. Jiří Guth-Jarkovský (1861 - 1943) podotýkal v Národním albu českých osobností, které bylo vydáno na konci 19. století, že tehdy měl Kořenský plat 168 zlatých ročně. Pro názornost - v 90. letech 19. století stál 1 kg chleba 0,2 zlatého.
V Radnicích se Kořenský mimo své povolání zabýval entomologií, speciálně koleopterologii, což je nauka o broucích. Od r. 1871 byl učitelem v Litomyšli a dopisoval si s mnohými evropskými entomology. V Litomyšli bydlel na Smetanově náměstí čp. 107.
V Radnicích a Litomyšli učil různé předměty: přírodopis, zeměpis, fyziku, kreslení a měřičství, němčinu a zpěv.
V r. 1874 byl jmenován učitelem pro přírodní vědy na měšťanské dívčí škole v Praze na Smíchově, v dřívější ulici Mlýnské, nyní Kořenského. V r. 1891 se na této škole stal ředitelem. Zde mohl rozvinout své záliby i studium zkamenělin především v Prokopském údolí, na Barrandově, ale i po celé železniční trati z Prahy přes Beroun a Rudnou u Prahy, na úseku nedávno před jeho přestěhováním do Prahy - v r. 1873 - zahájeném. Sám tyto lokality popisoval v různých časopisech, například v r. 1882 psal o Prokopském údolí, v němž potom později, v r. 1887 prozkoumal zdejší jeskyni a nalezl zde kosterní pozůstatky pravěkých lidí i pravěkých savců, které odevzdal pražskému Národnímu muzeu.
Nejdříve cestoval po českých zemích a Rakousko-Uhersku, pak po Evropě. Na první zahraniční cestu se vydal v r. 1878. Projel tehdy Německo, Francii a Anglii. V následujících letech navštívil Skandinávii - Švédsko a ostrov Gotland, Laponsko, Norsko, Finsko, Dánsko, dále Nizozemsko, Belgii, Anglii, Francii, ostrov Korsiku, Itálii, ostrov Elbu, Švýcarsko. Poznal Srbsko, Rumunsko a z jižní Evropy dále Bulharsko a Řecko. Byl také v Turecku, na Krymu, na Kavkaze, na Uralu, ale i na Sibiři. Z těchto cest jsou například cestopisy „Z dalekých krajů“, „V cizině“, „Asie“, „Evropa“ a „Na Krymu“.
V r. 1893 se vydal s přítelem Karlem Řezníčkem (1845 - 1914) na svou první cestu kolem světa. Karel Řezníček byl sládek z Hrubé Skály. S Řezníčkem se Kořenský seznámil při svých pobytech v lázních Sedmihorkách, což bylo v té době módní místo.
Řezníček byl bohatý i vzdělaný a Kořenský dokázal zařídit podporu pro cestu. Vedle svých úspor mohl Kořenský použít dar od smíchovské městské rady, od spolku Svatobor, od barona Ringhoffera, od ředitele továrny Františka Adolfa Heringa (1853 - 1910), podporu od ministerstva vyučování a od Vojty Náprstka (1826 - 1994). Vojta Náprstek mu zprostředkovával i podporu od krajanů v zahraničí. Dokonce sněm království Českého mu poskytl na cestu částku ve výši 1000 zlatých.
Cestovatelé odpluli do Severní Ameriky, kde byla prvním cílem světová výstava v Chicagu, navštívili velká města Spojených států, poznali mj. Niagarské vodopády, Yellowstonský národní park, odpluli přes Havajské ostrovy do Japonska, cestovali přes Čínu, Malajsii, pak na Jávu. Navštívili Ceylon a Indii - Himaláje, a stavěli se rovněž v Egyptě. Pak se dostali přes Středozemní moře do Itálie a vlakem odjeli do Prahy. Z této cesty Kořenský čerpal pro své velké dílo, první toho druhu v Čechách „Světem a přírodou“. Oba cestovatelé byli velkolepě uvítání Vojtou Náprstkem a dalšími přáteli v domě „U Halánků“ v Praze, kde je dnes Náprstkovo muzeum. Přivezli pro muzeum velké množství přírodopisných, etnografických a uměleckých předmětů. Kořenský sám nefotografoval, fotografie cestou kupoval, ale soubor těchto fotografií, které přivezl, je rovněž rozsáhlý. Z první cesty je jeho cestopis „Cesta kolem světa“ z r. 1893.
Na druhou cestu „k protinožcům“ se Kořenský vydal v r. 1901. Přes Suezský průplav se dostal do Adenu v dnešní Saudské Arábii, pak na Srí Lanku do Kolomba, dále do Austrálie - do Perthu a Adelaide a železnicí do Melbourne. Odtud do Tasmánie a na Nový Zéland, Z Aucklandu na Novém Zélandě plul do Oceánie na souostroví Tonga, Samoa a Fidži. Vrátil se opět do Austrálie - do Sydney a odjel vlakem do Brisbane. Odtud odplul lodí na Celebes, dále na Jávu, kde navštívil chrámový komplex Borobudur nedaleko města Yogakarta, dále města Bandung a Batávii - dnešní Džakartu, dostal se přes thajský Singapur a Bangkok do tehdy už britského Hongkongu a do svého oblíbeného „Žaponska“.
V Japonsku byl hlavně na ostrově Honšú, navštívil Tokio a sopku Haruna nedaleko Tokia, dále jel na západ přes Kóbe a po přejezdu Japonska východozápadním směrem až do přístavu Šinoseki, odkud odplul do Koreje, kde se zdržel v městě Pusanu v Jižní Koreji a ve Wunsanu, v dnešní Korejské lidově demokratické republice, a odtud odplul do Vladivostoku.
Dále cestoval do Chabarovska a odtud poštovním parníkem proti proudu Amuru až do Stretěnska, kde nastoupil na vlak Transsibiřské magistrály přes Irkutsk, přes celou Sibiř až k Uralu a dále přes Moskvu do Prahy. Z druhé cesty jsou například cestopisy z r. 1907 „Cesty po Australii jižní“, „Na jihu Nového Zélandu“ a ze západní Austrálie pochází cestopis „Na Labutí řece“, dále napsal knihy „Plavba do Australie“ a „Siamu a v Číně“. V r. 1908 vyšel cestopis „Na severu Nového Zélandu“ a „Ve východní Australii“, v r. 1909 „V Malajsku“ a v r. 1910 „Sibiří napříč“. 
V r. 1908 odešel Josef Kořenský do důchodu a další cesty podnikal už jen po Evropě.
Většina jeho cestopisů je zhruba stostránkových a mají především všeobecně vzdělávací charakter. Josef Kořenský si nevzal za úkol nějaké objevné cesty, používal služeb cestovní kanceláře Thomas Cook, a místa, která navštívil, důkladně prozkoumával a popisoval, včetně poznatků etnografických a přírodovědných, někdy prováděl i sběr, především etnografických předmětů.
Tyto předměty byly hlavně pro tehdy nazývané Průmyslové muzeum Náprstkovo, pro Národní muzeum. Přírodovědné předměty byly pro kabinety školy, ve které byl ředitelem.
Své cesty popsal asi v padesáti knihách, spoustě časopiseckých článcích a v mnoha proslovených přednáškách. Vždy měl na mysli vzdělávací a osvětový charakter svých poznatků.
Psal do časopisů „Zeměpisný sborník“, „Vesmír“, „Živa“,“Osvěta“, „Květy“, „Lumír“, „Vesna“, „Přítel domoviny“, „Světozor“, „Zlatá Praha“, „Slovanský sborník“, „Průmyslové listy“, „Časopis českých lékařů“, Paedagogium“, „Škola a život“, „Beseda učitelská“, „Česká škola“. Psal i do německého časopisu „Ausland“.

Věnoval se i různým zajímavostem z domova i ze světa, popisoval například v časopise „Topičův sborník literární a umělecký“ klobucký menhir „Zkamenělý pastýř“ nebo anglický Stonehenge. Byl spolupracovníkem při tvorbě „Stručného slovníka Paedagogického“, uveřejňoval své příspěvky ve „Zprávách Království Českého společnosti nauk“.
Psal fejetony do běžných novin a deníků „České noviny“, „Pokrok“, Česká Národní Politika“, „Politik“, „Národní listy“, „Hlas národa“. Přispíval do časopisů pro děti a mládež „Malý čtenář“, “Zlaté mládí“, „Budečská zahrádka“ a „Besídka malých“, která vycházela na Smíchově.
Za jeho celoživotní dílo a za popularizaci přírodních věd mu byl v r. 1927 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy udělen čestný doktorát.
Vzhledem k tomu, že se neoženil, mohl všechen svůj volný čas i své úspory věnovat svému oblíbenému cestování. Traduje se o něm, že se po dobu svého pražského pobytu stravoval v hostinci a pivovaru „U čísla 1“ na dnešním Arbesově náměstí. Jeho cestovatelskou zálibu po něm „podědil“ jeho prasynovec Joe Hloucha (1881-1957 ), jehož uchvátilo prastrýcovo nadšení pro Japonsko, že ještě před svou první cestou do Japonska napsal sentimentální, ale také jeho nejoblíbenější dílo, „Sakura ve vichřici“.
Josef Kořenský zemřel jedenadevadesátiletý 8. října 1938.
Ulice na Smíchově v Praze, ve které učil, nese jeho jméno, stejně i škola, jejímž byl ředitelem. V lázních Sedmihorky byl na jeho počest v r. 1928 pojmenován bývalý pramen Vojtěchův.
I jiná města mají po tomto cestovateli pojmenovány ulice: Brno, Ostrava, Ústí nad Labem, Litoměřice, Karviná a Kladno.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 10. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.