Dobromila Lebrová: Co se dělo u nás i ve světě v roce 1912
Rubrika: Publicistika – Historie
Mám zajímavou knížku, která se jmenuje „Grégrova příručka. Praktická kniha pro každého“. Má podtitul „Polticko-národohospodářský kalendář na r. 1912. Zrcadlo doby a světa. Geograficko-statistická, obchodní, průmyslová, zemědělská a právní příručka pro rodinu, obchod, průmysl, živnosti, zemědělství, turistiku, tělocvik a sport.“ Vydána byla v r. 1911. Je zajímavé podívat se, co se před těmi sty lety dělo.
Nejdříve tedy něco o panu Grégrovi a i tom, za jakých podmínek knížka vznikla.
Eduard Grégr (1827–1907) byl spolu se svým bratrem Juliem (1831–1896) zakladatelem mladočeské strany. Původně byl lékařem a asistentem Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869), pak i docentem na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V r. 1861 se stal poslancem zemského sněmu a v r. 1862, po vzniku Sokola, byl jeho prvním jednatelem. V letech 1861 až 1862 byl redaktorem časopisu Živa, který Purkyně založil. V r. 1861 založil Julius Grégr „Národní listy“, které se staly oficiálními novinami české elity. Pro vydávání novin bylo zapotřebí tiskárny, kterou v r. 1862 založil Eduard Grégr v Hálkově ulici v Praze 2, kde je nyní opět tiskárna s jeho jménem.
Po smrti Eduarda Grégra získal tiskárnu jeho syn Zdislav (1874–1918), který tiskárnu rozšířil a zmodernizoval. A vydání této příručky právě spadá do doby rozjezdu této modernizované tiskárny.
Redigoval ji Josef Kafka (1858–1929), geolog, v té době adjunkt Národního muzea. Byl velmi nadaným člověkem – kreslil, fotografoval a byl novinářem. Byl i asistentem na přírodovědecké fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Nějakou dobu byl redaktorem a duší časopisu „Vesmír“, který také tiskla Grégrova tiskárna. Patřil k uznávaným entomologům, byl i hydrobiologem, ale radil také akvaristům. K jeho velkému dílu patří několikadílný „Kafkův ilustrovaný průvodce po Čechách“, velmi podrobný popis turistických cest v jeho době. Napsal další popularizační vědecké příručky. Psal do národohospodářského časopisu „Hospodář českoslovanský“, spolupracoval na vydání „Hlavního katalogu výstavy Národopisné“ 1895, spolupracoval na monografii „Sto let práce“, vydané při příležitosti pořádání Všeobecné zemské výstavy v r. 1891 na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze. Byl redaktorem „Fotografického Věstníku“ a dokonce se udává, že fotografický ateliér si zařídil přímo v budově Národního muzea. Kafkovi spolupracovníci na příručce uvedeni nejsou.
Příručka má skoro 500 stran. Rozdělená je na třináct kapitol, začínající kulturním přehledem nedávné minulosti, pokračující vlastním kalendářem s astronomickým, kulturním přehledem a zdravotními a praktickými radami vzhledem k roční době, či na ročních obdobích nezávisle. Kapitola III. je velmi zajímavá – obsahuje politickou část, týkající se zeměpisných a politických údajů tehdejšího světa, navazující kapitola „Válka a mír“ předvádí tehdy aktuální „řinčení zbraněmi“. Kapitola V. je obchodní příručka s „blbovzdorným“ vysvětlením, jak se co vyplňuje, který kolek se nalepuje, a co je k té které žádosti potřeba doložit.
Šestá kapitola je zajímavým přehledem rakouského průmyslu i živností, včetně možností odborného vzdělávání. Podobně je řešena sedmá kapitola, týkající se zemědělství. Údaje, které nebyly uvedeny v obchodní příručce, obsahuje osmá kapitola „Právní přítel“. Devátá kapitola má název: „Zdravotní rádce“ a desátá se zabývá záležitostmi domova – od stavby domu až k některým radám v domácnosti a záležitostem čistě ženským, protože domácnost byla doménou žen, tak i ženské školství je v této kapitole. Kapitola jedenáctá je letmou procházkou vědou a uměním. Pochopitelně se pan Kafka v další kapitole zabývá svým koníčkem – cestováním – a navazuje poslední kapitola o tělesných aktivitách, včetně údajů o V. olympiádě, která se konala právě v r. 1912.
V úvodu příručky je popsán tehdejší politický stav Království českého krátce po odstoupení rakouského premiéra Richarda von Bienertha (1863 – 1918), který byl ministerským předsedou v letech 1908 až 1911 a Čechům moc nepřál. Je uveden i stav Evropy s problémy v Portugalsku, francouzskými v Maroku, a v bojích se Španělskem, čehož chtělo využít Německo, ale Velké Británii se to nelíbilo. Velmoci si zkrátka chtěly přerozdělit kolonie. Je zde vyslovena naděje, že k válce nedojde, zřejmě muselo už být velice dusno. Jsou zde zmínky i o Mexiku a Brazílii.
V další části je kulturní přehled událostí od 1. srpna 1910 do 31. července 1911.
Dozvíme se například, že 6. srpna 1910, v Solnohradě, rodišti Mozartově, položili základní kámen pro dům Mozartův“ (nynější Mozarteum v Getreide Gasse), 7. srpna „inženýr Kašpar podnikl zdařilý let v Lysé n. L.“ a druhý zdařilý let provedl inženýr Kašpar za přítomnosti sta tisíc diváků 16. srpna, dále že 13. května 1911 přiletěl z Pardubic do Prahy. Také se dozvíme, že 18. srpna dovršil císař František Josef I. 80. rok věku a v Ischlu byl odhalen pomník císaře jako lovce.
Je zde patrný důraz na technický pokrok – upozorňuje se na starty letů letadel a vzlety vzducholodí, ale na druhé straně na několik tragických letů – například, že švýcarsko-peruánský letec Geo Chavez (1887–1910) se při pokusu přeletět Alpy 23. září zabil. Jiný letec – americký novinář Walter při pokusu přeletět Atlantik „ztroskotal a zachráněn parolodí pět set padesát km od pobřeží.“ Z mnohých leteckých pokusů vyplývá taková - pro dnešek zvláštně znějící zpráva - že 30. května 1911 byl „v Paříži zahájen mezinárodní sjezd pro právo větroplavců“. Také se dozvíme, že „v přítomnosti italského krále vyměnil Marconi bezdrátové depeše s Kanadou a italskou rudomořskou kolonii Erythraeí“. Podobná zpráva je z 20. února 1911, kdy „byla uskutečněna výměna depeší mezi jiskrovými stanicemi na věži Eifellově a v Glace Bay v Kanadě. Najdeme i zprávu, že 6. září 1910 se paní Curieové podařilo „vyrobiti čisté rádium“. 15. srpna zakázala čínská vláda přístup cizincům do Tibetu. Zajímavá je poznámka, že americký cestovatel Frederick Albert Cook (1865–1940) vydal 30. listopadu 1910 „veřejné prohlášení, jímž připouští, že na severní točně nebyl.“
Pražská německá univerzita jmenovala 5. prosince německého císaře Viléma II. (1859–1941) čestným doktorem. Dozvíme se dále, že 17. prosince byl dánský ministr spravedlnosti Peter Adler Alberti (1851–1932) odsouzen na osm za podvody let do trestnice. Tato aféra proletěla, jak vidíme, celou Evropou a byla považována za jeden z nejhorších politických podvodů moderní dánské historie.
Vedle různých tragických zpráv o bouřích, potopách a požárech, moru, choleře a jiných epidemiích se dozvídáme i o studentských nepokojích například v Krakově, ale prudkých osobních srážkách v rakouské říšské radě, o krvavých nepokojích v Hongkongu a několikrát o střetech mezi Čechy a Němci. K požárům patřil například požár Kapitolu 1. dubna 1911; po dnešním upřesnění zjistíme, že to bylo už 29. března.
Dozvídáme se, že „záložna vinohradská věnovala po padesáti tisících korun na pomníky dr. Fr. L. Riegra, Svat. Čecha a Karla Havlíčka na Vinohradech“. Zajímavá je například zpráva, že 3. března 1911 „ruská censura zabavila poslední tři svazky sebraných spisů Tolstého, v nichž jsou otištěny listy carovy.“ Zajímavá, na tehdy ne tak obvyklá zpráva, z 28. května 1911 zní: „Češi vítězí ve footbalovém zápase v Roubaux.“ Zajímavá je zpráva o rozsudku nad čtyřmi obžalovanými antimilitaristy z 8. června 1911, podle současných pramenů šlo o anarchisty a dohledat lze jména pouze dvou z nich.
Z archeologických objevů se redaktoři příručky radují z nálezu Žižkových ostatků v Čáslavi a z potvrzení pravosti ostatků svatého Václava v chrámu svatého Víta v Praze.
Dále jsou uvedeny zprávy o úmrtích významných osobností v letech 1910 a 1911. Je dost zajímavé, že – pravděpodobně v souvislosti s původním profesním zaměřením zesnulého Eduarda Grégra se zde objevuje několik jmen evropských fyziologů.
Při čtení zpráv o jubileích a úmrtích některých osob se jen otážeme: „Kdo to vlastně byl?“ A byly to osobnosti, které se domnívaly, že jimi stojí a padá české zemské hospodářství a česká zemská politika. Kolik takových osobností, které se dnes považují za nepostradatelné v politice, kultuře a ekonomii takhle za sto let skončí? Asi dost.
Příručka se zabývá stručně a přehledně některými vědními obory. Vysvětluje základní pojmy z meteorologie, kde uvádí příklad povětrnostní mapy, průměr z pěti posledních let meteorologických poměrů na šestnácti pozorovacích místech a klíč k šifrovaným meteorologickým depeším. Z astronomie uvádí pro každý měsíc mapu hvězdné oblohy. Zajímavé je rozložení časových pásem, které se týká v minutových údajích i naší země – Mähring u Aše je dnešní Újezd u Aše; znamená to, že časové rozmezí v naší zemi od Újezda do Opavy je zhruba dvacet šest minut.
Uvádí pohyblivé svátky pro r. 1912 a židovský kalendář. Zabývá se i návrhy úpravy kalendáře, protože v Rusku v té době platil ještě juliánský kalendář. Kalendář jmen je uveden pro náboženství katolické a evangelické. Pro každý měsíc je krátký přehled výročí nejdůležitějších dějinných událostí a jubileí některých osobností.
Namátkou – 1. ledna 1863 osvobození otroků Lincolnem, 2. ledna 1905 kapitulace Port Arturu, 28. ledna 1871 kapitulace Paříže, 4. února 1808 narození Josefa Kajetána Tyla, 19. února zrušeno tělesné poddanství v Rusku, 14. března 1487 zákonem krále Vladislava uvržen selský lid do poddanství, 14. května 1869 vydán zákon o povinné návštěvě školní, 2. června 1541 zhoubný požár Malé Strany a Hradčan, 3. července 1866 bitva u Sadové, 2. srpna 1427 útěk křižáků od Tachova, 7. září 1812 vítězství Napoleonovo u Borodina a také 7. září 1848 zrušení roboty, 13. září 1424 Žižka na prosbu Rokycanovu upustil od obležení Prahy, 31. října 1619 slavil vjezd do Prahy Bedřich Falcký, 3. prosince 1805 bitva tří císařů a vítězství Napoleonovo u Slavkova na Moravě, 19. prosince 1851 odvezen Karel Havlíček do Brixenu a 21. prosince 1834 pěvec Strakatý zpíval poprvé hymnu Kde domov můj“.
Pro každý měsíc obsahuje příručka řadu zdravotních rad a návodů „z prakce“. Ze zdravotních rad je zajímavé například uvedení teplot pod různými pánskými pokrývkami hlavy, jak ukazuje obrázek.
Mezi zdravotní rady patří rada v chladném počasí si přes punčochy dát noviny, nevybíhat zpocený tancem ven a při tanci nenosit těsné šněrovačky, doporučuje se otužování. Proti komárům je zajímavá rada, že se má komár nechat nasát a volně odlétnout a že místo neopuchne, jinak je dobrý jakýsi „mentolový balsám nebo kafrová masť“. Pan Kafka, jakožto vášnivý cestovatel uvedl pro letní měsíce doporučení, čím opatřit příruční lékárničku i jak se obléci. Apeluje na dodržování čistoty – umývání ovoce apod. Všímá si také toho, že „cucací láhve“ pro kojence se v létě často neudržují v čistotě, což mívá za následek onemocnění miminek a někdy i smrt.
Praktické rady jsou obzvlášť zajímavé v případě používání chemikálií. Co si tehdejší lidé mohli dovolit! Jaké nebezpečné chemikálie volně dostali! Chemikálie, potřebné k výrobě inkoustu, dnešní člověk ani neidentifikuje, neví, co to je tannin s kyselinou duběnčivou, indigotinem, které se smíchají se síranem železnatým, arabskou gumou a kyselinou karbolovou. Tannin se dá odhadnout, snad je indigotin pouze indigo. Že se inkoust dělá z duběnek, mi doma říkali, když jsem se učila psát perem s násadkou. Ovšem kyselina duběnčivá…
Lučavku královskou bylo možno běžně vyrábět doma, kávové či čajové skvrny na bavlněných látkách se čistily tak, že po navlhčení se držely nad zapálenou sírou a pak vypraly ve čpavkové vodě. Zkusme shánět v nějaké hypermarketové drogérii síru!
Proti myším se doporučovalo osmažit kusy korku v másle a posypat troškou mouky – prý je to pro myši nestravitelné a způsobí jejich smrt.
Jedna taková dávná dobrá rada zde uveřejněná byla, že si má člověk našetřit třešňové pecky a v případě mokrých bot je rozpálit na kamnech a pak do bot nasypat. Našla jsem v knížce v této části spousty zatržení – strýc mého otce, kterému knížka patřila, ji zřejmě často používal…
Zajímavá je kapitolka o zeměpisu, statistice a politickém uspořádání světa. Jen počet obyvatel na Zemi – odhadnuto jedna celá šest desetin miliardy oproti dnešním sedmi miliardám! V příručce je citován i anglický ekonom Thomas Malthus (1766–1834) s jeho katastrofickým scénářem přelidnění a tehdejší německo-britský zeměpisec Ernest Rovenstein (1834–1913) s výpočtem, že v r. 2070 nevyhnutelně část lidstva na Zeměkouli bude trpět hladem. Ale tento výpočet byl udělán pro šest miliard lidí až v r. 2070 – a již dnes o miliardu přetahujeme! Autor kapitoly naopak tvrdil, že přírůstek obyvatelstva bude podstatně menší.
Příručka dále uvádí světové zásoby některých nerostných surovin. Pro informaci jsou uvedeny těžba zlata a uhlí. Je zde konstatováno, že světová zásoba mědi stačí na sto let.
V kapitole následují základní údaje o Evropě a o jednotlivých evropských státech. Republikou byla Andora, San Marino, Švýcarsko a Francie, ostatní státy byly monarchiemi a knížectvími. Extra jsou uvedeny německé státy – které byly říšským svazkem šestadvaceti států – a podrobně je probráno Rakousko-Uhersko.
Rakousko – Uhersko je popisováno zvlášť, včetně všech důležitých úřadů i podobizen některých důležitých ministrů celé říše – ministra zahraničních záležitostí, ministra financí a ministra války. Dozvíme se, jak se měl oslovovat císař Franz Josef I. (1830–1916) – „císařské a královské apoštolské Veličenstvo“, jaké všechny úřady na císařském dvoře byly: například první nejvyšší hofmistr, který dohlížel na všechna dvorní divadla, včetně pražských, ale také na dvorní zoologické zahrady. Jinou zajímavou funkcí byl titul dvorního štolby, který měl na starosti všechny hřebčince, mj. Kladruby a Františkův Dvůr v Čechách a ve Slezsku Diplomatický sbor ve Vídni byl zastoupen sedmadvaceti vyslanci a velvyslanci, ale někde byli zástupci zemí společně pro Rakousko-Uhersko v Německu – především u států Latinské Ameriky, ale třeba i Norska; v Římě pro Monako a v Londýně pro Kolumbii. Kdo by se chtěl vzdělat v diplomatických službách, musel by perfektně umět německy a francouzsky, mít maturitu, zaplatit dva tisíce šest set korun a vystudovat během pěti let konsulární akademii. Můžeme srovnat - jeden kilogram másla stál asi dvě koruny padesát haléřů, jeden kilogram chleba asi třicet dva haléře. Státní dluh byl asi 5,2 miliardy korun.
Dál byly uvedeny údaje o dovozu a vývozu hlavních komodit; obchodní bilance byla celkem vyrovnaná.
Čechy, Morava a Slezsko měly asi deset milionů obyvatel, což se od současného stavu příliš neliší. Těžko lze srovnat počet obyvatel Prahy, protože ještě dost obcí k Praze připojeno nebylo, například Královské Vinohrady se sedmdesáti sedmi tisíci a Smíchov s padesáti dvěma tisíci – uvádí se pro tehdejší Prahu asi půl milionu obyvatel, Brno mělo sto dvacet pět tisíc a Plzeň osmdesát sedm tisíc. – Praha tehdy měla osm městských částí: Staré Město, Nové Město, Malou Stranu, Hradčany, Josefov, Vyšehrad, Holešovice – Bubna, Starou Libeň. Je uveden počet obyvatel v dalších dvou stech obcích. Některé měly tehdy jiné jméno: Hanšpach, nynější Lipová na Šluknovsku; Bastianperk, neboli Hora svatého Šebestiána na Chomutovsku; místo Skutče byla Skuč; Vildstein neboli Skalná na Chebsku.
Česká státní správa byla zastoupena c. k. ministerstvem vnitra, c. k. ministerstvem kultu a vyučování, c. k. ministerstvem spravedlnosti, c. k. ministerstvem financí, c. k. ministerstvem obchodu, c. k. ministerstvem veřejných prací, c. k. ministerstvem železnic, c. k. ministerstvem orby, c. k. ministerstvem zemské obrany, jedním ministerstvem „bez odboru“ a c. k. nejvyšším účetním dvorem. V říšské radě byly Čechy zastoupeny sto třiceti poslanci, Morava čtyřiceti devíti a Slezsko patnácti, přičemž celkem bylo poslanců pět set šestnáct. Ovšem zastoupení se týkalo i německého obyvatelstva na našem území. V předsednictvu říšské rady byl jeden český místopředseda. Čestný soud sněmovny řešil pouze urážky poslance poslancem. Některá známější jména poslanců: Jiří Stříbrný (1880–1955), který odešel z vlády pozdějšího Československa kvůli úplatkářské aféře a střetu zájmů; pro nacionalistické smýšlení zemřel ve valdické věznici. Dalším budoucím československým ministrem byl František Udržal (1866–1938), který byl dokonce ministerským předsedou; pochopitelně je uveden Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), Gustav Habermann (1864–1932), brněnský Josef Hybeš, pozdější poslanec Československa (1850–1921), brněnský pozdější komunista Bohumír Šmeral (1880–1941).
V příručce jsou uvedeny adresy nejdůležitějších zemských úřadů, školních inspektorátů, ale i nemocnic, kde zjistíme, že v Praze bylo infekční oddělení také, jako dnes, na Bulovce; ochranovna káranců „Dobrý pastýř“ byla například v ulici Puchmayerově, což je dnešní Lublaňská 33, a „výchovný“ ústav, či polepšovna, je tam s jiným názvem v podstatě dodnes. Zprostředkovatelny práce byly na různých místech, s rozdělením, kde získat lepší služku. Ústav choromyslných – Ernestinum, sídlil na Hradčanském náměstí ve Šternberském Paláci, kde je dnes Národní galerie, ale už také v Kateřinské ulici, v Bohnicích i v Kosmonosech, což se také nezměnilo. - Útulků pro děti a útulen pro dospělé bylo v Praze poměrně dost. Nezměnilo se téměř nic ohledně polepšovny v Kostomlatech u Teplic, kde se zařízení tehdy jmenovalo: polepšovna pro ženské mladistvé kárance s donucovací pracovnou.
Ovšem Akademie hraběte Straky nebyla tehdy sídlem vlády, ale konvikt pro šlechtické stipendisty, vedle nichž se „přijmou i nešlechtičtí za plat dva tisíce dvě stě korun ročně, kteří se věnují studiím gymnazijním, nepřekročili čtrnáctý rok stáří“.
Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění sídlila v dnešním Národním muzeu na Václavském náměstí. Zemědělská technika, jakožto součást vysokoškolského školství se vyučovala v Gröbovce na Královských Vinohradech. Technické muzeum bylo na Hradčanech ve Schwarzenberském paláci.
Stručně a přehledně jsou popsány i další světadíly. Můžeme zjistit, kudy vedla železnice z Kapského Města do Káhiry, ale i adresy nejdůležitějších mezinárodních úřadů.
Dost podrobně jsou popsány výhody esperanta. V IV. oddíle jsou údaje o zbrojení. Jednak je poměrně dlouhý odstavec o Univerzitě míru Andrewa Carnegieho (1835–1919) „Carnegie Endowment for International Peace“, založené v r. 1910 ve Washingtonu DC. Přesto je dost podrobně popsáno zbrojení jednotlivých států, výdaje na armádu i popis válečných lodi „dreadnoughtů“ (nebojsů).
Uvažuje se, kdo je pravděpodobný spojenec Rakouska-Uherska a kdo protivník, i jak je vyzbrojen. V době míru Rakousko-Uhersko povolávalo na vojnu 8 promile mužské části obyvatelstva, jiné evropské státy měly tento poměr vyšší, rovněž tak výdaje na vyzbrojení například válečného loďstva byly v Rakousku- Uhersku podstatně nižší. Příručka také poukazuje na slabiny Rakouska- Uherska vyplývající z jeho zeměpisné polohy, že Itálie má všechny trumfy, aby zablokovala rakouské námořní cesty. Praktické jsou formuláře žádostí o vojenské úlevy.
Další díly jsou obchodní, průmyslová a zemědělská příručka. Zajímavé je, že mnohé instituce tehdy založené, fungují dnes s podobným zaměřením na stejných místech – týká se to především odborných škol.
V obchodní příručce jsou uvedeny statistiky ministerstva obchodu o dovozu a vývozu; dost podrobně je popsán cukrovarnický průmysl, některé důležité otázky obchodního práva a obchodní družstevnictví. Je uveden přehled největších bank v Praze i ve Vídni, dále důležitých obchodních organizací. Zemská banka sídlila už tehdy na Příkopech, Je zde podrobně popsán klíč pro výpočet úroků, poplatky za úřední cejchování měr a vah. Součástí této kapitoly je popis poštovních a telegrafních služeb, včetně všech možných druhů poplatků, dále železniční služby, včetně popisu nových světových železnic, například spojení Paříž – Peking, kde se dostavba Transsibiřské magistrály předpokládala právě v r. 1912, čímž se cesta o víc než čtyři dny zkrátila. Uvedena byla také trať Londýn – Indie; plánována byla trať Londýn – Paříž – Istanbul – Teherán až do Perského zálivu. Je zde popsána paroplavba říční i námořní.
Podobně je členěna část, týkající se zemědělství, kde se uvádí porovnání sklizní jednotlivých plodin v různých zemích světa, upozornění na nový výzkumný a zkušební ústav pro stroje a nářadí zemědělské v Táboře, který je tam dodnes, a na další zemědělské organizace. Součástí jsou také některé zemědělské zákony.
To, co z oblasti práva nebylo popsáno v částech obchodu, průmyslu a zemědělství, obsahuje „právní rádce“.
Dost se knížka zabývá dnes pro nás už neznámým pojmem „akcíz“, neboli daní potravní na čáře, která se platila v určitých, předem daných místech za potraviny, ale i uhlí a dřevo, dovezené do města. Dopravování potravin nebo těchto surovin do města jinými cestami bylo trestné. Příručka uváděla i postup při proclívání a výpočtu daní.
Už ale existoval zákon o povinném ručení automobilovém ze dne 9. srpna 1908, č. 162 říšského zákoníku. Zajímavé je například ustanovení nařízení ministerstva vnitra „Předpisy o jízdě samohybných vozidel“ v paragrafu 2: „Každý jízdný silostroj musí se dáti bezpečně říditi a zejména musí být tak stavěn, upraven a vystrojen, aby byl zamezen přílišný lomoz, obtěžující kouření, unikání páry a plynu a pak vypadávání žhavých částí paliva a zbytkův.“
Dále byl abecední seznam možných právních problémů se stručným řešením. Byl zde například uveden postup pro žádost při provádění ochotnických představení, výklad domovského práva, náležitosti smluv i faktur apod.
„Zdravotní rádce“ je název další zajímavé kapitoly. Nejdříve jsou uvedeny „metly lidstva“. Mezi nakažlivými „metlami lidstva“ jsou uvedeny tuberkulóza, lepra, syfilis, cholera asijská a mor asijský; nenakažlivou je rakovina. Uvedena je statistika, že v této době na tuberkulózu umíralo v Čechách ročně dvacet tisíc lidí. Jako hlavní zdroj nákazy je v příručce uvedeno mléko tuberkulózních krav. Dále je uveden údaj o snaze postavit plicní sanatorium, které je připravováno „Spolkem pro postavení sanatoria pro tuberkulosní na Pleši“. Ohledně tuberkulózy jsou v příručce spíše dietetická a hygienická opatření; bylo to totiž období, kdy tuberkulinové očkování objevitele bacilu TBC Roberta Kocha (1843–1910) vykazovalo mnohé až nebezpečné alergie, a první přípustná očkovací látka byla vyrobena až po první světové válce. Je uvedeno, že proti syfilidě byl nedávno – v r. 1910 – vyvinut nositelem Nobelovy ceny Paulem Ehrlichem (1854–1915) lék salvarsan, který ale později také vykazoval nežádoucí účinky a byl po jejich objevu nahrazen antibiotiky.
O lepře se v příručce píše, že v Evropě se vyskytuje někdy ve větších přístavech, ale proti choleře c. k. místodržitelství vydalo „Poučení“. O moru příručka uvádí, že vypukl ve velké míře při stavbě transsibiřské magistrály; jako stálá ložiska nákazy jsou uvedeny čínská provincie Junan, některá místa v Mezopotámii a ve střední Africe. Aktuální výskyt moru byl tehdy v čínském Charbinu, kam byl zavlečen lovci kožešin od nemocných svišťů.
Ohledně rakoviny si příručka všímá nebezpečí z rentgenových paprsků, konstatuje, že není jasné, jde-li o dědičnou, nebo dokonce přenosnou chorobu. Preferuje radikální, operativní léčbu.
Následují adresy některých nemocnic i se jmény přednostů klinik, dále soukromých sanatorií. Dozvíme se také, že záchranná stanice převáží akutní případy a nemajetné zdarma, pokud se prokáží svou nemajetností. Z nějakých důvodů se nepřevážely úrazy ze Žižkova. Pokud se záchranka objednala, činil poplatek za převoz šest korun.
Příručka nabízí i rady pro mezinárodní léčebny a lázně. Následuje seznam lázní našich i zahraničních. Dozvídáme se o mnohých místech, do kterých by to člověk dnes neřekl, že to byly lázně, na druhé straně se na některých místech, zde uvedených lázeňská tradice obnovila.
Další kapitolka se zabývá bytovou politikou, uvádí příklady projektů domků. Zajímavé je konstatování, že majitelé domů pronajímají neradi nebo vůbec nepronajímají byty rodinám, které mají více dětí. Pan Kafka také doporučuje svoji publikaci „Zahrádka při domu rodinném“, která ale nebyla vydána v Grégrově nakladatelství. V kapitole je uvedena možnost poskytování půjček ze státního bytového fondu a způsob zakládání bytových družstev. Částí kapitoly je i pojednání o tehdejší drahotě. Některé ceny jsou zajímavé – kilogram železa se prodával za třicet haléřů a cestář celý den tloukl štěrk za padesát haléřů, psací stroj stál pět set korun, oblek pánský z konfekce (který prý zapáchal) byl k pořízení za sto padesát až dvě stě korun. Zajímavá je úvaha o inflaci, o stávkách, hlavně o účinnosti stávky v dopravě, o stěhování obyvatelstva z venkova do měst a jak je tím zemědělství omezováno. Součástí tohoto oddílu knihy jsou také zásady zdravé výživy. Opět si zde pan Kafka udělal reklamu a doporučil pro zdravou výživu „Reformní kuchařku“ dánského oborníka na výživu Mikkela Hindeheho (1862–1945), kterou pro Šimáčkovo nakladatelství sám přeložil.
Kapitola končí doporučením rozšíření vzdělání žen a seznamem škol pro dívky. Průmyslovky byly především zaměřeny na šití a vaření. Na umělecko-průmyslové škole se mohly ženy a dívky vzdělávat dva roky v rozmezí čtrnácti až pětadvaceti let svého věku. V Praze bylo pro dívky určeno reformní gymnázium spolku Minerva, na ostatní gymnázia a na reálky byly dívky připouštěny pouze jako externistky a hospitantky. - Obory, které mohly ženy studovat, byly především učitelství ručních prací, pěstounky pro mateřské školy, školy babické – pro porodní babičky, dále obchodní školy, hospodyňské, textilní a kuchařské školy. Uvedeny jsou hudební školy, včetně konzervatoře a soukromých škol. Řemesla, kterým se mohly dívky učit, byla: zpracování dřeva, keramika, košíkářství a krajkářství. Z vysokých škol mohly ženy studovat pouze lékařství a filozofii, s možností získat doktorát.
Jedenáctá kapitola uvádí některé údaje o vědě, umění a literatuře. Z vědy je uvedeno hvězdářství s poznatkem, že podle barvy hvězd lze zjistit složení hvězd a je tam úvaha o změně teploty hvězdy s přeměnou hélia na vodík.
Další vědou je zeměpis. Za zajímavost je zde například považován objev sopečného území s horkými prameny na Špicberkách norským badatelem Gunneriem Isachsenem (1868–1939).
Je uveden americký projekt na odlednění Grónska změnou podnebí planety. A my se tak děsíme globálního oteplení! Také je zajímavé, že se konstatuje, že odlesňování má na podnebí velmi malý vliv. Tedy hurá kácet do Amazonie! Jakpak se budou naši potomci dívat na tyto otázky za sto let?
V příručce je nastolena otázka existence někdejšího umístění Atlantidy. Z části o zdravotnictví je zdůrazněna sterilizace pitné vody a potravin ozónem nebo ultrafialovými paprsky.
Pan Kafka se raduje z medicínské novinky – transplantace orgánů, provedené v USA francouzským chirurgem Alexisem Carrelem (1873–1944), který za tuto práci dostal právě v r. 1912 Nobelovu cenu za lékařství. Tento významný lékař, autor bestseleru „Člověk, tvor neznámý“ z r. 1935, se natolik věnoval eugenice, usuzoval, že pád lidstva je dán přílišným zaměřením na hmotu a tím se zvyšuje nemravnost. Koncem života propadl kolaboraci s fašismem. To ale v té době nadšený pan Kafka netušil.
Obor literatury je v příručce „odbyt“ přehledem vyšlých knížek, jak z beletrie, tak naučných. Větší procento jmen autorů je dnes už neznámé.
Poměrně dost jsou popsána některá divadla – v Praze Národní, Vinohradské, Uranie, Švandovo a na Žižkově, dále v Brně, v Plzni, v Mladé Boleslavi i v některých východočeských městech. Někde jsou zobrazeny půdorysy hlediště i doby předprodeje vstupenek. Podobně je to například i s Rudolfinem. Za vstupenku na večerní představení opery v prvních řadách v přízemí se platilo pět korun padesát haléřů (tedy jako dva kilogramy másla a skoro dva kilogramy chleba).
Uvádí se úspěch českého kabaretu v Lucerně v první sezóně v r. 1910–1911. Cestovní rádce se zabývá historií českého turismu od data vzniku Sokola v r. 1962 a je propagací Kafkova „Průvodce po království Českém“. V příručce jsou uvedena vlaková spojení z Prahy v nejdůležitějších směrech. Zajímavé je, že je v příručce nabídka předplatného jízdenek, a to i pro území v Německu pro případ Českého Středohoří a Krušných hor. Připojen je také seznam studentských nocleháren. Pro cesty do zahraničí je doporučené opatřit si cestovního průvodce a jsou nabídnuty některé tituly, pro movitější cestovatele můžeme najít i doporučení na cestovní kanceláře.
Jako zajímavost uvádím, že příručka popisuje, že na cestě ve Švýcarsku, Tyrolsku a Itálii jsou zavazadla cestovatelů různě popsána křídou: byly to šifrované vzkazy zaměstnanců hotelů, kde byl dotyčný ubytovaný, zdali je skrblík na spropitném, což mohlo způsobit dokonce neochotu nosičů na dráze!
V poslední kapitole o sportu, tělocviku a hrách je věnována dost velká část rozvíjejícímu se letectví a automobilismu. Dost podrobná je zpráva o přípravě na Pátou olympiádu ve Stockholmu a o některých závodech, které byly přípravou pro tuto událost.
V závěru je popsána příprava na všesokolský slet v r. 1912, včetně sokolské výstavy. Při listování příručkou užasneme nad množství práce, kterou redakční tým odvedl. Je nutné zdůraznit, že z příručky můžeme především zjistit nespokojenost s podřízenou úlohou českého národa v rámci Rakouska-Uherska, vztah vůči Německu, velkou obavu z války a velkou nerovnoprávnost žen. Jak už jsem uvedla, mnohé osobnosti, tehdy uctívané a vynášené, zcela zapadly.
Grégrova příručka vyšla ještě pro r. 1913, o případných dalších vydáních jsem údaje nenašla.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 03. 2012.
Ing. Dobromila Lebrová
Další články autora
- Dobromila Lebrová: Niccolò Paganini, italský houslový virtuos, violista, kytarista a skladatel
- Dobromila Lebrová: Michael Faraday, anglický fyzik a chemik – 220. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy
- Dobromila Lebrová: Enrico Fermi, italsko-americký jaderný fyzik
- Dobromila Lebrová: Josef Zítek, architekt, stavitel Národního divadla v Praze - 100. výročí úmrtí
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Milan Markovič | |
Jiří Menzel | |
Stanislav Motl | |
Jitka Molavcová | |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. | |
Jaroslav Vízner | |
Helena Štáchová | |
Jan Vodňanský |