Dobromila Lebrová: John Milton, anglický básník...

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

John Milton, anglický básník - 400. výročí narození

Málokdo u nás, s výjimkou anglikanistů, literárních historiků či jinak literárně vzdělaných lidí bude mít asi větší Milton od Williama Faithorna 1670povědomí o tomto velkém anglickém básníkovi, než maximálně to, že napsal epos „Ztracený ráj“, který přeložil náš Josef Jungmann.
Ale i mezi anglicky píšícími spisovateli bývá často popisován velmi rozporně. Rozpornou postavou zcela zákonitě byl, protože žil v rozporné době - a do určité míry měl i určitý vliv na běh událostí v této své době. Z hlediska jeho doby byly jeho názory vskutku kacířské, avšak i názory na podstatu náboženství se během jeho života kolem něj měnily. V Anglii prožil monarchii i parlamentarismus, včetně občanské války; na evropském kontinentě zuřila třicetiletá válka.
Překvapující i poměrně neuchopitelná je i jeho filozofie: na jedné straně citát: „Duch člověka, který Bůh vdechl, nemůže zahynout s tělesnou schránkou“, a na druhé straně pochybnosti o možností nesmrtelnosti ducha. Obr.1
John Milton se narodil 9. prosince 1608 v Londýně v domě na Bread Street v londýnském Cheapside Johnovi Miltonovi staršímu (1562 - 1647) a jeho manželce Sarah, rozené Jeffrey (1572 - 1637). Milton starší přišel do Londýna kolem r. 1583, protože byl vyděděn svým otcem Richardem Miltonem, nižším šlechticem z oxfordského hrabství proto, že se rozhodl “plout s proudem“ a přestoupil na protestantismus. John Milton starší se živil jako „scrivener“, což bylo zvláštní povolání nižšího právníka s možností zapisovat do pozemkových knih, ale i s možností půjčování peněz, často i lichvářsky. Milton senior byl znám pro své umělecké nadání jak básnické tak hudební. Byl také obchodně i umělecky spojen jako zplnomocněnec s jedním z divadel, ve kterých působil Shakespeare (1564 - 1616) - Blackfriar Theatre, které stálo v místech bývalého dominikánského kláštera, který dal zrušit král Jindřich VIII. „Blackfriar“ byl vlastně název „černých mnichů“ podle hábitu, který dominikáni nosili. - Doporučující a uvodní báseň Johna Miltona staršího byla uveřejněna v r. 1623 na prvním listě vydání Shakespearových her. Skládal také žalmy a napsal i mandrigaly na počest královny Alžběty I. (1533 - 1603). - Dům, ve kterém se John Milton mladší narodil, mu patřil, ale měl mimoto ještě jeden dům. - O své matce, která byla dcerou námořního obchodníka, Milton sám napsal, že si jí lidé vážili pro její dobročinnost.
Dospělosti se dožili dva Miltonovi sourozenci: starší sestra Anna a mladší bratr, jménem Christopher, který se na rozdíl od Johna Miltona stal katolíkem, roajalistou a právníkem, což byl výtah všeho toho, co John Milton nenáviděl.
Otec ho vzdělával v hudbě a učil ho i lásce k umění všeobecně. Rodina doma často muzicírovala, John hrával na malé varhany a měl prý velmi melodický hlas. Miltonovi rodiče si mohli dovolit, aby mu zaopatřili vychovatele a tím byl básník a spisovatel Thomas Young (1587 - 1655), který jeho život ovlivnil i později.
Ve věku 12 let byl John přijat na nedalekou střední školu - St Paul´s Scool, která doposud existuje. V r. 1625 nastoupil v Cambridge na Christ´s College. Rozhodl se pro duchovní dráhu, popřípadě pro politiku. Velmi pilně a odpovědně studoval, a aby se na zvolenou dráhu dobře připravil, začal psát poezii v latině, italštině a angličtině. Jeden z jeho prvních básnických pokusů byl poem v anglikánském stylu „On the Death of a Fair Infant“ (Na smrt nevinného dítěte) z r. 1626, kdy se jeho sestra trápila kvůli svému nenarozenému dítěti. Tehdy také napsal poem „In inventorem bombardae“ (O vynálezci střelného prachu) , což byl určitý zaklad pro jeho pozdějšího Satana ve „Ztraceném ráji“.
V Cambridge napsal několik básní - „On the Morning of Christ's Nativity“ (Ráno Kristova narození), „Epitaph on the admirable Dramatick Poet, W. Shakespeare“ (Epitaf na obdivuhodného dramatického básníka W. Shakespeara).
Miltons CottageV Cambridge ho sice uznávali pro jeho básnické schopnosti i pro hluboké vzdělání, ale spolužáci se mu posmívali kvůli jeho dlouhým vlasům i kvůli jemnosti jeho vyjadřování. Některé prameny uvádějí, že byl dokonce kvůli rozporu s učitelem ze studií vyloučen, jiné, že získal magisterský titul.
Rozhodl se, že nepřijme žádného učitele, že bude studovat sám. Rodinné poměry mu dovolily, aby studoval ve venkovském otcově domě v Hammersmidtu (nyní Velký Londýn) a v pronajatém domě v Hortonu - asi 13 km západně od Londýna. Studoval staré i moderní teologické spisy, byl schopen kázat v latině, řečtině, hebrejštině, francouzštině, španělštině a italštině. Naučil se i holandsky. Zabýval se i starou angličtinou z hlediska lingvistiky. Prostudoval dějepis Velké Británie.
V té době i psal. Jeho první tištěná díla byly pastorely v italštině „L´Allegro“ (Radostný) a jeho protiklad „Il Penseroso“ (Zamyšlený) z r. 1632, jejichž textů užil pro svá oratoria Georg Friedrich Händel (1685-1759). Psal i pro vznešené pány texty pro tzv. „Masques“, což byly alegorické výjevy oslavující příslušného šlechtice. Z tohoto žánru jsou z r.1634 „Comus“ (Kosmos) a „Arcades“ (Arkády). Na památku zemřelého cambridgeského spolužáka Edwarda Kinga (1612 - 1637) napsal v r. 1638 báseň „Lycidas“ o smyslu smrti. V básni Lycidas se v podstatě ztotožňuje s objektem svého díla a vyjadřuje svůj vlastní strach ze smrti. Tyto texty vyšly až mnohem později.
Na doplnění svých studií odjel v květnu r. 1638 na kontinent. Je známo, že ve Francii navštívil holandského spisovatele a právníka Huga Grotia (1583 - 1645), přes Janov a Pissu se dostal do Florencie za básníkem Jacopem Gaddim (asi 1600 - 1658), který byl sice členem florentské akademie, ale zároveň i zakladatelem a členem „Akademie netečných“ (Accademia degli Svogliati). Milton se několika jednání této akademie zúčastnil; není jisté, stal-li se také členem. Z významých lidí, které navštívil, to byl také Galileo Galilei (1564 - 1642) v jeho domácím vězení. Setkal se i s kardinálem Francescem Barberinim (1597 - 1679), který byl synovcem papeže Urbana VIII. (1568 - 1644). Poznal se s význačným italským mecenášem, básníkem Giovannim Battistou Mansem (1569 - 1644), který podporoval slavného básníka Torquata Tassa (1544 - 1595). Strávil ještě nějaký čas v severoitalských městech, kde se setkal s lidmi, kteří mu nahradili, co postrádal na studiích v Cambridgi - opravdu vážnou výměnu názorů. Od té doby při psaní více používal italštinu než latinu. Ovšem získal taky názor o absolutismu katolické církve, což jej ještě více utvrdilo v jeho odmítavém postoji vůči katolictví.
Před návratem předpokládal, že napíše epickou báseň na podkladě legend o králi Artušovi, ale politická situace jeho záměry zmařila.
Přes Švýcarsko a Francii se vrátil do Anglie, kde se začala rýsovat tzv. „biskupská válka“ (1639 - 1640) - válka mezi anglickým králem Karlem I. a skotskými presbyteriány. MiltoMilton Paradisen se zapojil několika protibiskupskými traktáty a poezie šla stranou. Začal sloužit puritánům a parlamentaristům. Jeho první dílo na tomto poli z r. 1641 byla polemika „Of Reformation touching Church Discipline in England“ (O reformaci dojímavé církevní kázně v Anglii, jak zní jeden z mála uváděných překladů do češtiny), která s další polemikou „Of Prelatical Episcopacy“ (O prelátském biskupství) byla určena k obraně myšlenek hnutí nazvaného „Smectymnuus“, tj. organizace pěti protestantských kněží, která odvozovala jméno od iniciál svých jmen. Prostřední „TY patřilo někdejšímu Miltonovu učiteli Thomasi Youngovi. - Následovala další protibiskupská pojednání: „Animadversions“ (Kritiky) a „Reason for Church Government Urged Against Prelaty“ ( přibližně“ Naléhavý důvod církevní vlády proti prelátům).
V r. 1642 učinil Milton výlet na venkov a odtud si přivezl mladou asi sedmnáctiletou nevěstu Mary Powell, která byla z roajalistické rodiny. Za měsíc po svatbě, znuděná a vyděšená způsoby skoro dvakrát staršího vědce a břitkého kritika krále i politických poměrů, odjela navštívit svou rodinu. Zřejmě byly poměry v jejich mladém manželství velmi složité. Ona byla zcela nevzdělaná, on byl vzdělaný až moc. Politicky byli zcela proti sobě. Nemohla se nejdříve vrátit kvůli probíhající občanské válce nebo ani nechtěla - a tento stav byl pro Miltona důvodem k napsání pojednání o uzákonění a možnosti rozvodu „The Doctrine and Discipline of Divorce: Restor'd to the Good of Both Sexes, From the Bondage of Canon Law“ (Právní názor o rozvodu a disciplina rozvodu; Návrat k Bohu od obou pohlaví z otroctví církevního zákona).
Nepřátelská a kritická odezva tohoto spisu přinutila Miltona v r. 1643 napsat svoji slavnou řeč proti cenzuře, která vyšla v lednu 1644. - Byla to „Areopagitica: A Speech of Mr John Milton for the Liberty of Unlicenced Printing to the Parliament“ (Areopagitica: Řeč k parlamentu pana Miltona za svobodu nepovolených tisků). Milton ji chtěl v parlamentu proslovit podle vzoru slavného starořeckého řečníka Isocrata (436 - 338 př. Kr.), který svou řeč nazval podle jednoho z athénských pahorků - Areopagu.
Bohatý otec jej sice stále podporoval, ale Milton začal vyučovat svého synovce a několik dalších žáků z kruhů bohatých lidí. Tyto zkušenosti jej v r. 1644 přivedly k pojednání „Of Education“ (O výchově), kde požadoval reformu anglických univerzit. Nejdříve pojednání vyšlo anonymně jako diskuse se současným reformátorem vzdělávání Samuelem Hartlibem (1600 - 1662).
K tématu rozvodu i ke své řeči proti cenzuře se Milton vrátil ještě ve dvou pojednáních z r. 1645. Byly to „Tetrachordon“ (Na čtyřech strunách) a „Colasterion“ (dalo by se přeložit jako „rákoska“). Název „Na čtyřech strunách“ vychází z toho, že svou obranu spisu o rozvodu Milton opíral o čtyři části bible: Genesis, Deuteronomium, Matoušovo evangelium a List korintským.
V r. 1645 vyšly ještě souborně vydané výše uvedené básně „Ráno Kristova narození“, „Kosmos“ a „Lycidas“.
Během občanské války přišla rodina Miltonovy manželky Mary o všechno, Mary se tedy vrátila k manželovi ještě i se svými příbuznými. Měli spolu čtyři děti: Anne, Mary, Johna a Deboru. Avšak Mary v důsledku komplikací při porodu Debory 5. května 1652 zemřela. Malý John zemřel již dříve v jedenapůl roce věku. Miltonovy dcery se dožily dospělosti, avšak vzájemný vztah otce a dcer nebyl nikdy ideální.
V době největších politických změn měl Milton sám velké zdravotní problémy - trpěl zeleným zákalem a r. 1848 oslepl na jedno oko.
Politická situace v Angli v r. 1648 vedla k převaze puritánů nad roajalisty a k výslednému odsouzení krále Karla I. pro velezradu a k jeho popravě v lednu 1649. - To přivedlo Miltona k politické funkci. V r. 1649 napsal spis „The Tenure of Kings a Magistrates“ (Majetek králů a úředníků), kde obhajoval právo konfiskace jmění provinilých aristokratů a zároveň obhajoval i královraždu. Jeho politická pověst způsobila, že byl zvolen v březnu 1949 sekretářem pro cizí jazyky při státní radě. Tato fukce předpokládala, že pro Anglickou republiku povede latinskou zahraniční korespondenci; ale také míval za úkol vést propagandu pro nový režim a sloužit jako cenzor. Rovněž redigoval státní noviny „Mercurius Politicus“, zaměřené proti v cizině uznávanému králi Karlu II., synovi Karla I. V říjnu 1649 uveřejnil spis „Eikonoklastes“ (Obrazoborec).
Byla to odezva na tehdejší bestseller „Eikon Basilike“ (Králův portrét), připisovaný králi Karlu I., o kterém se tradovalo, že jej napsal na svou obhajobu s pomocí zpovědníka před svou popravou, a který představoval krále jako mučedníka.
Náhrobek Johna MiltonaNa další královu obranu byl z popudu Karla II. napsán další spis „Defensio Regia pro Carolo Primo“ (Královská obrana Karla I.). Milton dostal od státní rady příkaz na tento spis reagovat a pomoci diplomatickému a kulturnímu uznání Anglické republiky. Miltonovi dala odpověď hodně práce, a tak až na začátku r. 1652 vyšla jeho latinská obrana „Pro Populo Anglicano Defensio“ (Obrana anglického národa), která je známá jako „První obrana“. V r. 1654 jako odpověď na další prohlášení roajalistů „Regii Sanguinis Clamor ad Coelum“ (Výkřik královské krve k nebesům) napsal „Defensio Secunda“ (Druhá obrana), v níž chválil Olivera Cromwella (1599 - 1658), který se mezitím stal lordem protektorem, kterého ale zároveň nabádal, aby zůstal věrný principům revoluce. Jako reakci na kritiku za tato pojednání napsal na svou obranu „Defensio pro se“ (Vlastní obrana).
V r. 1654 Milton oslepl úplně, další spisy diktoval dcerám, synovci a různým písařům, z nichž nejznámější je básník Andrew Marwell (1621 - 1678), který kdysi učil Miltonova synovce. Vedle slepoty trpěl Milton také dnou, takže ve stáří kulhal. - Sám se však se svým osudem smířil a v nádherné básni uvedl, že své oči ztratil proto, aby si nemusel všímat mámivého přestrojení, které mu osud přichystal v politice, a že mu bude nejlepším vůdcem jeho svědomí.
Znovu se Milton oženil 13. listopadu 1656 s Katherinou Woodstock. Zemřela po krátkém manželství 3. února 1658 spolu s dceruškou Katherine. O její smrti napsal Milton nádherné, dojímavé verše:
„Oh, ale jak se ke mně v lásce sklonila, bděl jsem, ona prchla, a den přinesl mi nazpět moji noc.“
V r. 1858 zemřel také Oliver Cromwell a Anglická republika se zmítala ve zmatcích a spěla k zániku. Ale Milton stále lpěl na svém přesvědčení a napsal v r. 1659 „A Treatise of Civil Power“ (Pojednání o občanské moci), kde pranýřoval snahy o znovunastolení státního náboženství, „Considerations: the Likeliest Means to Remove Hirelings“ (Úvahy o nejvhodnějších prostředcích pro odstranění námezdních sil), kritizující úplatkářství vládnoucí církve a „Ready and Easy Way to Establish a Free Commonwealth“ (Rychlá a snadná cesta k ustavení svobodného Commonwealthu - Společenství), což byl žalozpěv nad rozpadající se republikou a nad ochotou lidu vrátit se k dřívějšímu režimu.
V r. 1660 napsal „Brief Notes upon a Late Sermon“ (Krátké poznámky k opožděnému kázání), které však vyšly až po jeho smrti, některé nevyšly tiskem dodnes.
V té době byla znovu nastolena monarchie a králem se r. 1660 stal syn popraveného krále Karel II. Miltonova politická kariéra nadobro skončila, jeho svoboda i život začaly být v ohrožení. Velice zchudl. Jeho politické spisy byly v srpnu veřejně 1660 spáleny. Některé z jeho spisů se pálily i jinde po Evropě, hlavně ve Francii, kde vládl bratranec Karla II. - Ludvík XIV. - Krátkou dobu byl Milton jako význačný obránce Commonwealthu žalářován, ale snahou vlivných přátel byl osvobozen, především zase přičiněním Andrewa Marwella. - Král Karel II., který měl Miltonovu poezii v oblibě, nakonec učinil královské gesto a slepého, nemocného a chudého básníka omilostnil.
Potřetí a naposledy se Milton oženil 24. února 1663 s Elizabeth Minshull, které tehdy bylo 24 let a pocházela z Wistastonu, z hrabství Cheshire na severozápadě Anglie. Některé prameny uvádějí, že k jeho sňatku došlo už o tři roky dříve. Přes značný věkový rozdíl bylo manželství šťastné. Miltonovi se přestěhovali do londýnského Bunhill Row, kde pobýval Milton až do své smrti, kde prožil strach z velkého požáru Londýna v r. 1666. Pouze v období morové epidemie pobývali v r. 1665 Miltonovi v Chalfont St Giles na severozápad od Londýna, kde je nyní jeho muzeum. Obr.2
V tomto období pokračoval Milton s pomocí písařů na svém stěžejním a nejslavnějším díle „Paradise Lost“ (Ztracený ráj).
Jeho snem bylo složit epos, který by byl srovnatelný s Homérovou Iliadou nebo básněmi Vergiliovými. Vycházel z biblického mýtu o Adamovi a Evě a zaměřil se na případ první neposlušnosti proti Bohu. Tématem Satanova pádu a vyhnání z ráje se Milton zabýval už od čtyřicátých let sedmnáctého století, v době svého manželství s Katherinou. - Po porážce revoluce do díla vtělil mnohé své hořké zkušenosti, ale i různé jinotaje, týkající se současnosti.
Satan je vylíčen jako král, který má vůdcovské schopnosti a odvahu jako starodávný epický hrdina, ale svých schopností používá proti božskému a proti Bohu zvráceným způsobem. Adam a Eva jsou nevinní, obyčejní lidé, kteří jsou Satanem podvedeni a od Boha odlákáváni. Andělé jsou rovněž obyčejní lidé, jedí a pijí, dokonce se i milují, ale vedou lidské pokolení pryč od Satana, zpátky k Bohu. Známý příběh z Genesis je vyprávěn ve 12 knihách. Osoby jsou pojaté v duchu tehdejší doby - Adam je zvídavý, Eva vrtkavá. - Docela odvážné je směřování celého příběhu k optimistickému konci ve smyslu, že i ve vyhnání z ráje je svoboda nového života. Milton bere vyhnání z ráje jako osudnou výzvu lidstva.
Oproti biblickému příběhu jsou v eposu dva optimistické momenty: Jednak v rozhovoru Boha se Synem, který po Božím proroctví o brzkém pádu člověka - že totiž Adam s Evou nesplní Boží přikázání nejíst ze stromu poznání, se Kristus rozhodne k oběti za člověka. A za druhé v závěru, kdy archanděl Michael vyvádí Adama a Evu z ráje a vypráví jim o tomto Ježíšově slibu o obětování. Obr. 03
Epos je napsán formou tzv. „blank verse“, což byl způsob vyjadřování v alžbětinském divadle. Jsou to verše, které se nerýmují, ale psány jsou v jambickém rytmu, vycházející spíše z latinského přízvuku slov na druhé slabice slova - pro češtinu to tak přirozené, v ní je důraz na první slabice.  Blake Stvoření Evy
Dílo “Ztracený ráj“ Milton tvořil mezi roky 1658 až 1664, vyšlo v r. 1667. Rukopis prodal za pouhých pět liber nakladateli Samuelovi Simmonsovi, od něhož dostal slib, že až se prodá z prvního vydání prvních tisíc tři sta výtisků, dostane Milton dalších 5 liber. To se splnilo za půldruhého roku.- Přesto ho ale dílo, proslavilo už za jeho života.
Po Ztraceném ráji napsal v r. 1671 Milton ještě „Paradise Regained“ (Ráj znovunabytý), zabývající se především událostmi z Nového zákona - z Lukášova evangelia se zaměřením na Kristovo pokoušení na poušti. Dílo ale již nedosahovalo úrovně Ztraceného ráje. A dalším dílem, v němž se vyrovnával se svým pádem, byl ještě „Samson Agonistes“ (Samson bojující), rovněž z r. 1671.
Ještě před smrtí mohl Milton zkontrolovat druhé vydání Ztraceného ráje.
Zemřel na selhání ledvin 8. listopadu 1674 a byl pochován vedle svého otce v londýnském kostele St Giles Cripplegate, který je dnes uprostřed moderní zástavby. Jeho pohřbu se zúčastnilo hodně lidí. Obr. 04
První překlad Ztraceného ráje do češtiny, provedený Josefem Jugmannem, vyšel r. 1811 v počtu pouhých 450 výtisků.
Čtyřsté výročí narození Johna Miltona je pro Anglii velkou slávou, je to i výročí na seznamu UNESCO.
U nás už oslavila Miltonovo výročí Česká Händelova společnost přednáškou o Miltonových básních, které tohoto velkého skladatele inspirovaly.
Ztracený ráj ilustrovali mnozí významní umělci - malíř a básník William Blake (1757 - 1827), který se nechal i inspirovat Miltonovými verši, dále Gustave Doré (1832 - 1883), francouzský malíř a grafik, známý pro své rytiny v ilustracích bible. Ztracený ráj ilustroval také Salvador Dalí (1904 - 1989). Obr. 05 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 12. 2008.