| Antonín Klášterský- básník a překladatel - 70. výročí úmrtí
Básník a překladatel Antonín Klášterský byl výraznou osobností českého literárního života přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jeho básně jsou především lyrické, podobné lyrice Jaroslava Vrchlického (1853 - 1912); někdy bývá nazýván jeho pokračovatelem, ba dokonce napodobitelem. Ve své době byl velmi uctíván. Používal různých pseudonymů jako A.K.Lešan, Petr Jasmín a Blažej Orlík.
Narodil se 25. září 1866 v Mirovicích u Písku na jižní straně dnešního Masarykova náměstí, ve šlechtické rodině Klášterských z Rosengartenu. Avšak od dětství žil v Praze, kde byl jeho otec spolumajitelem továrny na likéry. Vystudoval gymnázium v r. 1885 a v r. 1890 dokončil studium práv a pak působil u zemské školní rady a r. 1894 se stal úředníkem Zemského výboru, později byl na tomto úřadě odborovým přednostou. Zde působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1926. 
Mezi odkazy na jeho literární díla jsou velmi zajímavé tituly neliterárního charakteru - „O správě a kontrole okresních záložen hospodářských“ z r. 1912 a „Vývoj okresních záložen hospodářských od nepatrných počátků až do nynějšího stavu“ z r. 1929, které zřejmě vyplývaly z jeho odborných profesních znalostí, ale i z jeho činnosti v různých literárních a vlastivědných spolcích, v nichž měl většinou na starosti finanční zajištění spisovatelů a záležitosti autorských práv.
Takovým podpůrným spolkem, jehož byl Klášterský členem, byl například Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, který dokonce v r. 1889 spoluzakládal, nebo Svatobor, který měl a dodnes má základní heslo: „Pomáhej, osvěcuj, pamatuj“, což znamená pomoc spisovatelům v případě nouze, osvěta ve smyslu podpory vydávání jejich děl a paměť je v udržování jejich památky.
Spoluzaložil Společnost Jaroslava Vrchlického a byl redaktorem sborníku této společnosti. Po smrti básníka Josefa Václava Sládka (1845 - 1912) byl v r. 1912 pověřen řízením „Sborníku světové poezie“. Byl také předsedou Společnosti přátel antické literatury.
V roce 1897 byl Klášterský zvolen dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, od r. 1923 byl jejím řádným členem a později i tajemníkem pro oblast literatury.
Klášterského básnické dílo je velice rozsáhlé. Vedle publikování v různých časopisech vydával jednu básnickou sbírku za druhou. Jeho poezie zobrazovala dobu svého vzniku, tj, vycházela z lyriky lumírovců, ale pochopitelně byla ovlivněna tehdejšími básnickými směry, například tzv. realistickým žánrem podle vzoru francouzského básníka Françoise Coppéea (1842 - 1908), což je krátký básnický útvar na rozhraní mezi epikou a lyrikou z obyčejného života, často se sociálními motivy na straně jedné a s obrázky přírody na straně druhé. Jeho lyrika opěvovala přírodu, vlast, později i jeho vlastní rodinný život. V jeho básních se objevovalo také téma tajemství, nálad, věčných otázek o smyslu bytí.
První jeho sbírky vycházely na začátku devadesátých let devatenáctého století - byly to např. „Ptačí svět“ a „Živým i mrtvým“ z r. 1889 .
Formou jeho básní byla především znělka, neboli sonet, lyrická báseň o čtyřech slokách, v nichž první dvě sloky mají čtyři verše a druhé dvě sloky pouze tři verše. Druhou jeho oblíbenou básnickou formou byla siciliána neboli stance, ve které se verše střídavě rýmují. I zde vycházel ze svého velkého vzoru Jaroslava Vrchlického.
Některé jeho básně byly ovlivněny lidovou poezií, např. ve sbírce „České balady a romance“ z r. 1913, a hlavně v jeho nyní nejcitovanějším díle „Chodské písně“ z r. 1926, psané chodským nářečím, které konzultoval především se spisovatelem Jindřichem Šimonem Baarem (1869 - 1925) v období jeho pobytu v Ořechu u Prahy. Nějakou dobu i na Chodsku pobýval.
Klášterský psal také prózu, literaturu pro děti a mládež. Přispíval svými referáty o různých knihách do časopisu Zvon, který rovněž redigoval, dále do časopisů Světozor, Máj a Lumír.
Co se znalosti angličtiny a jejího básnického zpracování týká, byl považován za Sládkova žáka a jako jeho žák byl i pověřen dokončením překladů Shakespearových dramat. Byl rovněž jedním z překladatelů Shakespearových „Sonetů“, které vyšly v r. 1923.
Z americké poezie uspořádal první český dvoudílný výbor „Moderní poesie americká“ z let 1907 - 1909, v níž přeložil díla spisovatelů té doby podle antologií amerických i německých. V současné době je z autorů, které v tomto výboru uvedl a přeložil, uznávána pouze básnířka Emily Dichinson (1830 - 1886). - Zajímavé je, že v předmluvě k tomuto výboru z r. 1905 děkuje Klášterský za cenné rady svému milému kolegovi Emilu Háchovi (1871 - 1945) a jeho bratrovi Theodoru Háchovi (1874 - 1957). Oba bratři totiž byli rovněž velkými znalci anglického jazyka a oba také překládali.
Přeložil také básně „Mazeppa“ a „Parisiana“ lorda George Gordona Byrona (1788 - 1824), dále výbor z poezie amerického básníka Thomase Baileye Aldriche (1836 - 1907).
Z angličtiny přeložil v r. 1910 „Thanatopsis“ (přibližně “meditace o smrti“) amerického básníka Williamse Cullena Bryanta (1794 - 1878) a „Básně“ a „Vězeň chillonský“ anglického spisovatele Oscara Wilda (1854 - 1900).
V r. 1927 přeložil indického básníka Rabíndranátha Thákura (1861 - 1941) “Domov a svět“ a v r. 1931 báseň s autobiografickými prvky „Epipsychidion“ (přibližně „příběh duše“) od anglického básníka Percy Bysshe Sheleyho.
Z prozaických děl přeložil dále v r. 1913 například dílo „Dům o sedmi štítech“ amerického autora Nathaniela Hawthorna a v r. 1914 vánoční báchorku „Růže a prsten“ anglického spisovatele Williama Makepeace Thackeraye (1811 - 1863) a ve stejném roce „Portugalské sonety“ a „Pláč dětí“ od americké spisovatelky Elizabeth Barret-Browningové (1806-1861).
Překládal také z němčiny, například rakousko-maďarského básníka Nikolause Lenaua.
Některé z jeho básní nebo překladů byly zhudebněny. V hudbě je jeho nejvýznamnějším dílem libreto k opeře Vítězslava Nováka (1870 - 1949) „Dědův odkaz“ , které napsal na námět básně Adolfa Heyduka (1835 - 1923).
Vítězslav Novák použil jeho básně „Matce Slavii“ pro svůj mužský sbor bez průvodu z r. 1927 a Kláštereckého překlad Lenaua použil pro skladbu pro ženský sbor s doprovodem klavíru „Primula veris“ (Prvosenka jarní) z r. 1902.
Skladatel Antonín Bednář (1896 - 1949) napsal na jeho slova skladbu pro smíšený sbor „Pozdrav republice“.
Josef Bohuslav Foerster (1859 - 1951) napsal na jeho text kantátu pro sóla, sbor, velký orchestr a varhany „Svatý Václav“, op. 140.
Z Klášterského osobního života je známo poměrně málo. Bydlel v Letenské ulici v Praze a velice často se scházíval s ostatními členy spolku Máj, ale i jiným umělci nedaleko v restauraci U Schnellů na rohu Malostranského náměstí.
Jeho synem byl významný český botanik Ivan Klášterský (1901 - 1979), odborník na růže a dlouholetý vedoucí botanického oddělení Národního muzea.
Antonín Klášterský poměrně hodně cestoval, v cizině, ale hlavně po Čechách. Jeho pobytem se pyšní například Záboří nad Labem, Mrákov a Klenčí pod Čerchovem na Chodsku. Pobýval také v oblíbeném letovisku manželů Růženy a F. X. Svobodových na Skalce u Mníšku. Je známo, že často trávil svoji dovolenou v hájovně Doubky nedaleko Heřmaně u Písku.
Antonín Klášterský zemřel právě před sedmdesáti lety dne 3. října 1938 a je pochován ve Slavíně na pražském Vyšehradě.
Mnohá města se pyšní ulicemi s jeho jménem. V Praze je jeho ulice v Modřanech, jedna z hlavních ulic v jeho rodných Mirovicích rovněž nese jeho jméno.
Vedle těchto měst mají jméno Klášterského také ulice v Hradci Králové, Liberci, Brně, Teplicích, Ostravě, Domažlicích a Krásné Lípě.
Důvodem, proč se o něm obecně v dnešní době téměř nic neví, je možná i to, že vzhledem k jeho šlechtickému původu, nebylo vhodné v době komunismu o něm mluvit, ani se o něm učit. |
