Dobromila Lebrová: Ignaz Fülöp Semmelweis, maďarský lékař - 190. výročí narození

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Kdysi dávno jsem doma zaslechla, jak babička říká mé mamince, své dceři, že doktor Semmelweis byl svatý člověk.
Pokud projdeme jeho životopis, odpovídá opravdu životopisu světce - zachránil spoustu lidí, má přízvisko “zachránce matek“ a jeho vlastní život byl poznamenán řadou utrpení. Avšak obě tyto okolnosti způsobily, že jeho život byl nejednou umělecky zpracován, jak beletristicky, tak ve filmu.
Narodil se 1. července 1818 v Tabanu, což byla stará obchodní čtvrť Budy, části dnešní Budapešti, jako syn místního obchodníka německého původu. Německy se jeho jméno psalo Ignaz Philipp. Byl pátým dítětem svých rodičů. Nejdříve studoval na Katolickém gymnáziu v Pešti, v letech 1835 až 1837 pokračoval na tamější univerzitě.
Jeho otec si přál, aby se stal vojenským soudcem v rakouské armádě, tak se dal zapsat na práva. Avšak když za tímto účelem odjel pak i do Vídně, přitáhlo ho studium medicíny. Po jednom roce studií lékařství se vrátil do Pešti, kde na místní univerzitě v letech 1839 až 1841 ve studiích pokračoval. Nebyl však spokojen s úrovni univerzity, tak se vrátil do Vídně na 2. lékařskou školu.
Zde se mohl naučit laboratorní práci v kombinaci práce u lůžka pacienta; škola byla považována za jednu z nejlepších té doby. Jeho učiteli byli dva lékaři českého původu Josef Škoda (1805-1881), strýc zakladatele plzeňské škodovky, internista a dermatolog, dále Karel Rokytanský (1804 - 1878) patolog, žák Purkyňův a pak také brněnský rodák Ferdinad von Hebra (1816 - 1880). Tito lékaři byli zakladateli tzv. nové vídeňské školy s větším důrazem na pečlivé vyšetření nemocného za použití vědeckého rozboru.
Semmelweis zakončil studia počátkem roku 1844 prací zaměřenou na botaniku a vzhledem k tomu, že místa internistů byla obsazena a byla možnost práce na porodnické klinice, absolvoval kurz praktického porodnictví. V tomto oboru získal titul magistra. Pak nastoupil na místo asistenta na 1. porodnické klinice Všeobecné nemocnice (Allgemeines Krankenhaus der Stadt Wien) v Döblingu, které bylo univerzitním školícím pracovištěm, a jeho nadřízeným byl profesor Johann Klein (1788 - 1854), jenž nebyl příliš přístupný změnám politickým i jiným, které doba přinášela.
V té době bylo obvyklé, že v nemocnicích se rodily především děti matek sociálně slabých, ba dokonce matek ze společenské spodiny. Za možnost dítě porodit pod kvalifikovaným dozorem a za příslušnou péči o něj po Všeobecná nemocnice ve Vídninarození byly matky i děti zároveň předmětem školení pro budoucí lékaře a porodní asistentky. Všeobecná nemocnice měla ještě 2. porodnickou kliniku. Na 1.klinice pracovali studenti lékařství, kdežto na 2. klinice se vzdělávaly budoucí porodní asistentky.
Při příchodu Semmelweise na kliniku byla situace taková, že na 1. klinice umíralo v průměru deset procent rodiček na nemoc nazývanou horečka omladnic, kdežto 2. klinika se s touto nemocí téměř nepotýkala. Mladé matky se obávaly přivádět na 1. klinice své děti na svět.
V té době byly důvody onemocnění horečkou omladnic vysvětlovány jako „kosmicko-telurické vlivy“, nebo „miasma“ (nečistý vzduch) a další, dnes nepochopitelné teorie. Objevy spojené s mikrobiální teorií začaly až o dvacet let později, ale k jejich rozvinutí, vědeckým důkazům a uznávání došlo ještě o dalších deset let později.
Semmelweis hledal příčiny této velké úmrtnosti, ale přišel na ni až při úmrtí svého přítele Jacoba Kolletschky (1803 - 1847), který byl soudním lékařem a zemřel na následky poranění po pitvě. Semmelweis si po pročtení pitevního nálezu uvědomil podobnost s nálezy po smrti zemřelých šestinedělek a rovněž příčinnou souvislost mezi přímými přechody mediků a mladých lékařů z pitevny na porodní sál. Tím se také vysvětlila nízká úmrtnost na 2. klinice, protože porodní asistentky na pitevny nechodily. Přikázal mytí rukou nejen mýdlem, ale v roztoku chlórového vápna. Úmrtnost se během dvou měsíců po zavedení tzv. „mycího protokolu“ začala velice snižovat k údaji jednoho až dvou procent.
Avšak tyto výsledky Semmelweisovy kolegy nepřesvědčily a spíše mu jeho přísné vyžadování mytí rukou v chlórové vodě přinášelo posměch.
Semmelweis sám váhal s uveřejněním svého objevu. Jeho učitel a přítel, Ferdinand von Hebra, vydavatel čelného rakouského lékařského časopisu, oznámil Semmelweisův objev v prosinci 1847 a v dubnu 1848. Hebra oznamoval, že Semmelweisův objev má praktický význam srovnatelný s Jenerovým objevem očkování kravskými neštovicemi proti neštovicím pravým. S uveřejněním Semmelweisových výsledků pokračovali ještě i jeho někteří žáci. Ale lékaří reagující na časné oznámení Semmelweisova díla nesprávně interpretovali jeho závěry i jeho požadavky.
Některé vědecké závěry zdůrazňovaly, že Semmelweis odmítal své metody projednat veřejně před učenými vídeňskými kruhy nebo že byl posedlý je popsat sám.
Mezitím ale nastaly celoevropské zmatky spojené s rokem 1848. Dá se předpokládat, že i to přispělo k rozhodnutí Semmelweisova nadřízeného, profesora Johanna Kleina, aby nepodpořil další Semmelweisovo setrvání na klinice, přes to, že Semmelweise podporovali profesoři Karel Rokytanský a Josef Škoda. A tak 20. března 1849 vypršel Semmelweisovi termín a byl nucen svou práci asistenta na porodnické klinice opustit.
Žádal vídeňské úřady, aby byl jmenován docentem. Nejdříve z důvodu Kleinova odporu byla žádost odmítnuta. Poslal ji znovu, ale úřady protahovaly odpověď déle než rok. V říjnu 1850 byl nakonec Semmelweis docentem porodnictví jmenován. Ale doba jmenování mu jaksi zamezila možnost pitvy a omezovala ho, aby studenty učil pouze na umělých loutkách. Možná se i dostal do hmotných potíží. Několik dní po ohlášení jeho jmenování Semmelweis Vídeň předčasně opustil a vrátil se do Budapešti. - Sám Semmelweis vysvětloval, že nebyl déle schopen snášet další zklamání od vídeňského lékařského stavu.
V Budapešti opět v důsledku současné politické situace vřele přivítán nebyl - přicházel z vítězné Vídně. 20. května 1851 přijal dosti nevýznamné místo šéfa porodnické části malé nemocnice sv. Rocha v Pešti. Zastával toto místo šest roků do června 1857. Zde byly poměry podobné jako při jeho příchodu na 1. kliniku ve Vídni - velká úmrtnost mladých matek. Za dobu jeho působení se podařilo pomocí přísného vyžadování hygieny snížit úmrtnnost na necelé 1 procento.
Navzdory těmto výsledkům nebyly Semmelweisovy myšlenky ostatními porodníky v Budapešti přijímány.
Po smrti význačného budapešťského porodníka profesora pešťské univerzity Ede Flóriana Birlyho, který také patřil k jeho odpůrcům, v r. 1854 požádal Semmelweis o toto místo a po určitých průtazích, způsobených odporem maďarských kolegů, byl jmenován přednostou kliniky.
Vybudoval si značnou soukromou praxi. Odmítl ale v r. 1857 nabídku, aby se stal profesorem porodnictví na univerzitě v Curychu. Stejného roku - 1857 - se ve věku 39 let oženil s Marií Weidenhofferovou (1837 - 1910), tehdy 18 let starou, dcerou úspěšného pešťského obchodníka a z manželského svazku se narodilo pět dětí.
V roce 1961 Semmelweis konečně publikoval své objevy v knize Die Aetiologie, der Begriff und die Prophylaxis des Kindbettfiebers (Příčiny, pojem a profylaxe horečky omladnic). Přesto, nebo právě proto, že kniha zapůsobila jako bomba, přijalo jeho myšlenky jen málo odborníků. Odmítaly ho vážené lékařské osobnosti, včetně oslavovaného Rudolfa Virchowa (1821 - 1902), který byl v té době vědcem největší vážnosti.
Množství nepříznivých zahraničních recenzí na knihu pobídlo Semmelweise k útoku vůči svým kritikům. V letech 1861-1862 rozeslal sérii otevřených, velmi ostrých, někdy až urážlivých dopisů svým někdejším profesorům a dalším významným porodnickým kapacitám.
Od začátku r. 1861 Semmelweis trpěl nervovou chorobou. Měl deprese a zůstaval mimo sebe. Jeho podobizny z let 1857 - 1864 ukazují, že rychle stárnul. Jakoukoli rozmluvu stáčel na horečku omladnic. Stával se velmi popudlivým a některé prameny uvádějí, že začal žít nevázaným životem a jeho chování se stávalo společensky neúnosným. Jsou dohady, co bylo příčinou jeho špatného duševního stavu; jisté je, že neustálý stres byl nezanedbatelným činitelem jeho trpkého osudu.
V létě 1865 při návštěvě přítele Ferdinanda von Hebry byl 30. července převezen při záchvatu své choroby do vídeňského ústavu choromyslných, umístěného v Lazaretgasse, nedaleko od Všeobecné nemocnice v Döblingu, který nebyl na příliš vysoké úrovni. Tam byl Semmelweis několikrát zbit místními dozorci a zemřel po dvou týdnech 13. srpna 1865 ve věku 47 let.
Opět se údaje o příčinách jeho úmrtí liší. Některé prameny tvrdí, že zemřel na celkovou otravu, podobnou horečce omladnic v důsledku zranění po bití, jiní se přiklánějí k názoru, že zemřel na pouhé následky bití.
Byl pohřben 15. srpna 1865 ve Vídni bez příbuzných a přátel.
Jeho nástupce v budapešťské nemocnici mytí rukou zrušil a a úmrtnost matek se dále zvyšovala.
Semmelweisovy ostatky byly převezeny do Budapešti v r. 1891. Při přípravách na vzpomínky stoletého výročí jeho skonu byly 11. října 1964 ještě jednou převezeny, a to do prostoru zahrady domu, kde se narodil. V té době byl dům přestavěn na historické muzeum a knihovnu, památník Ignáce Semmelweise.
Nyní je doktor Semmelweis uctíván; v Budapešti je Semmelweisova univerzita - Semmelweis Egyetem, jeho památník - Semmelweis Orvostörténeti Múzeum, ve Vídni Semmelweisova gynekologická klinika - Semmelweis Frauenklinik; v Rakousku byly v r. 2008 raženy zlaté padesátieurové mince, od r. 1980 se po něm jmenuje i planetka, objevená českou astronomkou Z. Vávrovou.
Jeho život byl popsán v několika knihách, počínaje knihou amerického mikrobiologa Paula de Kruifta Bojovnící se smrtí (Men against Death 1932) až po knihy současného amerického lékaře, profesora yaleské univerzity Sherwina B. Nulanda Špinavé ruce (The Doctors' Plague: Germs, Childbed Fever and the Strange Story of Ignac Semmelweis) a Lékařství v průběhu staletí (Doctors: The Biography of Medicine).

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 07. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.