Pohlazení Josefa Fouska není jen název jeho básnické sbírky vydané v roce 2007 v Praze s uměleckými fotoobrázky Evy Pilarové. Ale...

Když jsem si v Praze před rokem koupila knížku Josefa Fouska "Pohlazení", neměla jsem ani zdání, že bych se  s ním někdy v budoucnosti setkala. V té době jsem o něm toho tolik nevěděla. Krátce poté jsem si na internetu přečetla několik jeho vyprávění a postřehů ze života, které byly publikovány v Pozitivních novinách. On je totiž jejich dlouhodobým autorem.
Prostřednictvím Jitky Vykopalové se začalo ve výboru našeho spolku STSF diskutovat o návštěvě Josefa Fouska ve Stockholmu, která se také díky jejímu úsilí uskutečnila. A mně se  naskytla jedinečná příležitost navštívit představení Josefa Fouska dne 30.4. na svátek Valborg v Hartwickska Huset ve Stockholmu a také v Kyrkekvarnu ve Smålandu, na jihozápadě Švédska.

Bylo to jako balzám na duši, jako opravdovým pohlazením, slyšet jeho nesčetné aforismy a epigramy o politice, událostech ze života, z boxovací arény, z cest do Německa a o jeho nedokonalé němčině, podávané s úžasným humorem, že publikum se smálo až k slzám. Velké salvy smíchu sklidil, když vyprávěl, jak vyrobil z prádelní poklice od hrnce satelit na příjem televize a dal ho do okna, k velké závisti jednoho souseda, ale i když vyrobil z rejžáku na podlahy mobil, na který našrouboval zvonek od jízdního kola, připevnil teleskopickou anténu od rádia a namaloval číslice a „přijímal na něj hovor.“ Naproti sedící Japonci v podzemní dráze nevěděli, co si o tom mají myslet a s respektem ho obloukem obcházeli.
Jedno z úsloví Josefa Fouska je, že tam, kde se lidé smějí, tam se nestřílí a že lidé na sebe mají být vlídní, dokud je čas. Zažil totiž dvě traumatické zdravotní příhody a ví moc dobře, co říká. Hluboké myšlenky, jemně načrtnuté, prosvítají do jeho, na první pohled jednoduchých básní. Svým vřelým vyprávěním o svém otci a vnoučatech, o lásce ke své ženě, kterou zná od jejích 13 let, o práci v Kladenských ocelárnách a o zážitcích z boxování dostane člověk pocit, že on byl vším rád, že se za nic nestydí a že nemá čas lhát.

Svým zpěvem, hrou na kytaru a foukací harmoniku se  nám, všem přítomným toho večera zasloužil o nezapomenutelný zážitek. Syn Tomáš doprovázel svého otce na kytaru a foukací harmoniku a vtipně ho komentoval.

Josef Fousek je neobyčejný člověk, nepředstavitelně čestný a hodný, jakého jen tak hned člověk nepotká. Jeho laskavé oči a ryzí povaha lidi přitahuje a člověk si přeje, aby jeho písně, básně a vyprávění nikdy neskončily.
Myslím, že jsme ve Stockholmu ještě neměli někoho takového jako je Josef Fousek, kdo by nás tak rozesmál a pobavil. Člověk šel domů s pocitem, že svět je krásný, když na něm žije alespoň pár lidí jako je on. Srdečně mu a jeho synovi děkuji za představení ve Stockholmu. Díky ještě jednou Jitce Vykopalové za iniciativu a lituji, že se představení nezúčastnilo více členů našeho spolku STSF. Moji milí krajané, nevíte, o co jste přišli!