Co přiměje člověka, aby byl unášen souhrou světla i tmy barokních tvarů, aby se obdivoval ohniskům i vzletům gotiky, aby stál pokorně před románskou velebností i tajemnou soustředěností? Co ho nutí, aby putoval za tajemstvím jehlanovitých pyramid, k subtilním linkám zvířecích tvarů a až k prašným střepům pradávných civilizací? Může to být vnitřní potřeba vydávat se za těmito pevnými body jako za svědectvím existence lidského rodu na jeho nikdy nekončící pouti.

Každý, koho zajímá zaznamenaná minulost a kdo má dar tvořivě postihnout záhadnost a neuchopitelnost Života, zanechává ve vyměřeném čase vlastní pouti osobní svědectví. Svědectví pro ty, kteří se teprve vydají na svou pouť a možná i po jeho stopách…

 Jednou z těchto bytostí je JAROSLAV ŠERÝCH. Na začátku jeho tvůrčí cesty se nachází kresba jako základ veškerého výtvarného vyjádření. Kresba staromistrovských děl, kterou si od mládí zamiloval a kterou dodnes velmi ctí. Vnitřně napojen na preciznost „Hollarovské linky“ se Šerých zabýval především kresbou i na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, kde pro všechny obory, ale především pro zvládnutí starých grafických technik je kresba nejdůležitější. Neopustil ji při studiu na pražské Akademii výtvarných umění, i když se tu věnoval převážně malbě, a nikdy potom.

Kresbu dokázal bezpočtukrát přenést do dokonale zvládnuté techniky mědirytu. Postupně se ze sevřenější a ohraničené linky proměňovala ve svěžejší a bezprostřednější. Důležité lidské postavy, které se upínají k výškám a k vesmírům, dodnes vznikají ve zjednodušené zkratce pouhými letmými dotyky pera či štětce jakoby lehce.

Umělec umí bravurně přenášet náměty z jedné techniky do druhé. O měděném povrchu desek ví, jak dokáže nádherně kouzlit.
V upamatování se na záznamy minulosti propojuje v nich onu dávnověkou kresbu s gotickou malbou i s barokními křivkami. Vzniklé reliéfy jsou plné smyslové plasticity i delikátnosti arabesek, které tryskají k vrcholkům a spojují se s dynamickými tvary barevných šepotů i výkřiků.

Ojedinělými ilustracemi ke stovce knih autor sám sebe přímo usvědčuje – v nejlepším slova smyslu –  jak je pro něj důležitá a objevná obrazotvornost i v malbě, například Histotoires fantastiques. Nejvýmluvnějším důkazem je cyklus ilustrací k Máji.
V samotném díle se propojuje Máchova psychologická dějovost s citově bohatým a obsahově velmi nosným zvukomalebným i zrakovým zážitkem. Při pouti tímto dílem probouzejí ilustrace Jaroslava Šerých, kromě hudebnosti a výtvarné procítěnosti básnického jazyka, v jako by oživlých barvách až omamnou představivost i mnohé prožitky, jaké jsme vůbec schopni prociťovat.
Kromě světla a stínů našeho bytí z nich prýští záře a zebe tma, které jsou ukryté v nás samých. Každá umělcova ilustrace je samostatným obrazem. Jejich vzájemné prolínání je velmi silné, neboť vjemové a fantazijní obsahy i přesahy nás přesto neodvádějí k myšlenkám mimo dílo. Setrváváme v něm dobrovolně, byť nás malíř nenechá v klidu. Proto je umělec stále vyhledáván a vyzýván, proto má za sebou desítky výstav, mnohá ocenění a zastoupení ve světových sbírkách.

 Svou tvorbou se Jaroslav Šerých snaží o propojení nejhlubšího psychického prožitku se světem symbolických představ. Díla mají přímo fascinující sílu jeho vcítění a pochopení souvislostí v naplnění lidského údělu.
Na pozadí nadčasové mytizace lidského osudu je jeho tvorba do dnešních dnů oddána intimnímu dialogu člověka se sebou samým, s druhými a se světem. Názvy děl mluví za vše: Spočinutí, Proč bolíš,radosti? Máme auru, Vtělení, Děj odevzdání, Červená krůpěj, Šťastná vina, Hostina poznání, Patření, Anděl zemské Tíže, Kajícník, Inkarnace.
Prozření z pouti do tajemství krajin a světů je v autorově tvorbě naplněno a završeno. A duchovní světlo z vlastního nitra proudí skrze jeho tvorbu do niter ostatních.  

Letošní významné jubileum JAROSLAVA ŠERÝCH je uctěno výstavou jeho celoživotní tvorby v Českém muzeu výtvarných umění v Praze od 11. března do 11. května 2008. Je svědectvím jedné duchovní cesty.