Olga Szymanská: GLENN MILLER ORCHESTRA
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Nejznámější americký jazzový hudebník a šéf big bandu swingové éry 1935 – 1945. Mezi jeho nejznámější nahrávky patří například In the Mood, Tuxedo Junnction, Chattanooga Choo Choo, Měsíční serenáda a mnohé další. Biografický film o něm (1953) získal velký úspěch. V anglickém Claphamu otevřeli jeho muzeum (2002). Obdržel cenu Grammy za celoživotní přínos (2003). ZAČÁTEK Alton Glenn Miller, narozen 1. března 1904 v Clarindě, se v devíti s rodinou přestěhoval do Grant City v Missouri. Hudební talent probudil u prvního pozounu v městském orchestru. Roku 1918 se rodina stěhovala do Fort Morganu v Coloradu. V posledním ročníku zdejší střední školy se začal zajímat o nový hudební styl „dance band music“ a se spolužáky založil kapelu. Po maturitě se rozhodl: bude ho živit hudba. Začal studovat na University of Colorado at Boudler, ale většinu času trávil na konkurzech a hraním koncertů. Školu musel opustit. Rozhodl se pro dráhu profesionálního muzikanta. Studoval komponování u J. Schillingera – odtud tzv. Millerův zvuk – pod jehož vlivem složil svou pozdější znělku Měsíční serenáda. Od roku 1926, kdy dostal místo ve skupině v Los Angeles, napsal Miller více hudebních aranžmá a prošel mnoha orchestry. Hrál například s Benny Goodmanem a Gene Krupou či spolupracoval se zpěvákem Red McKenziem na písních pro desky, patřících dnes do klasiky: písně „Hello, Lola“, „If I Could Be With One Hour Tonight jsou průlomové pro spolupráci černošských a bělošských hudebníků. Glenn v roce 1937 sestavil svůj vlastní band, jemuž se však nedařilo typem hudby odlišit se od podobných těles. Po jeho rozpadu mu Goodman řekl: „…musíš u toho zůstat“. ÚSPĚCH Miller vymyslel jedinečný a nezaměnitelný zvuk: hlavní klarinet rozehrál melodickou linku spolu s tenor saxofonem ve stejné notě a navíc v oktávě ladil se třemi dalšími saxofony. S touto zvukovou kombinací – nebyl první, ale dovedl ji k největší dokonalosti a udělal z ní klíč svého repertoáru – začal mít Millerův band úspěch. Od roku 1939 začal Glenn Miller Orchestra nahrávat desky, účinkovat po USA i za mořem, ve filmech Sun Halley Serenade (1941) a Orchestra Wives (1942). Známe nezapomenutelné melodie z filmu „Zasněžená romance“. „Miller měl nejmuzikálnější puls Ameriky… Věděl, co posluchačům udělá radost“ (basista H. T. Albert). Kapelník měl status hvězdy, vyžadoval zacházení jako s hvězdou a …bylo s ním tak zacházeno. A jako hvězda velmi úspěšného orchestru byl také kritizován jazzofily kvůli na všechny noty přesnému hraní, tedy nedokončovaným zkouškám a tedy malé radosti svých hudebníků z koncertů. Kritizován kvůli svému novému typu swingu, který dle odborníků „odsunul populární hudbu stranou od známých jazz bandů…“ a kvůli až možná přílišné komerčnosti, na níž reagoval slovy hvězdy: „Nechci jazz band!“ THE ARMY AIR FORCE BAND Na vrcholu kariéry se G. Miller rozhodl, že může lépe sloužit těm, kteří nosí uniformy. Proto se v roce 1942 přihlásil do armády. Ve věku 38 let byl přesvědčil letectvo americké armády, aby ho přijalo do svých řad. Dostal na starost armádní band. Hrál na trombón v taneční skupině Rhythmaires v Montgomery, v armádních klubech a rekreačních sálech. Objevil se na radiové stanici WAPI Birmingham a radiu WSFA v Mongmomery. Roku 1943 dostal v New Yorku pravidelný pořad v radiu, jehož úspěchy mu zaručily povolení sestavit padesátičlenný Orchestr armádního letectva a následně s ním odletět do Anglie, kde odehrál na 800 představení! Myšlenka velké pochodové kapely jako srdce sítě vojenských orchestrů a pokusy modernizace vojenské hudby se nesetkaly s pochopením nadřízených. Časopis Time kritizoval mj. Millera za „ležérní radost“ ve vojenské vážnosti a váženosti i za to, že armáda „namísto chodidly hýbe svými boky.“ Ke konci života se názory na Millera a jeho pojetí této hudby změnily. ZMIZENÍ Jako major měl G. Miller dne 15. prosince 1944 letět do Paříže hrát vojákům, kteří ji nedlouho předtím osvobodili. Jeho letadlo vzlétlo ze základny RAF Twinwood Farm v Claphamu v hrabství Bedfordshire, ale nad kanálem La Manche zmizelo. Ostatky pilota ani vrak letadla nebyly nikdy nalezeny. Od doby zmizení G. Millera před 65 lety, se objevily desítky teorií, co se tehdy událo. Například: letoun nad Lamanšským průplavem náhodou mohly bombardovat RAF po nezdařeném náletu na německý Siegen, kdy se bombardéry dle stálého rozkazu zbavovaly zápalných bomb. V denících RAF je záznam, že malé letadlo se ve spirále zřítilo do vody – RAF nenesly vinu za to, pokud se letadlo ocitlo mimo kurs v oblasti určené ke svržení jejich munice. Millerovo příjmení najdeme na „Wall of Missing (Zdi pohřešovaných) na Cambridge Američan Cemetery and Memorial, americkém hřbitově a památníku poblíž vesnice Madingley v anglickém hrabství Cambridgeshire. Památeční kámen je položen i na hřbitově Crove Street v New Havenu v americkém Connecticutu vedle kampusu Yale University. ODKAZ Millerova pozůstalost povolila roku 1946 zřízení oficiálního „bandu duchů“ Glenna Millera. Občanský band, podobný Army Air Force, vedl T. Beneke, původně jeho saxofonista a zpěvák. Premiéru měl v lednu 1946 v Kapitol Theatre, poté vystupoval po celé zemi. Stejně jako původní band nahrával u RCA. Beneke se snažil rozšířit typický Millerův zvuk a také dosáhnout pod vlastním jménem úspěchu. Původní Glenn Miller Orchestra byl nazván Orchestrem Texe Benekeho a po jeho skonu se cesty pozůstalosti obou rozdělily. Již za Millerova života vedoucí jiných bandů jeho styl napodobovali, po jeho skonu kopírovali. S úspěchem filmu The Glenn Miller Orchestra (1953) vše vedlo roku 1956 ke vzniku nového uskupení, jež je původní verzí současného ghos bandu, dodnes hostujícího po USA. Oficiální Orchestr Glenna Millera pro USA vede v současnosti Larry O´Brien, uznávaný Glenn Miller Orchestra pro Anglii nahrává pod vedením Raye McVaye, oficiální Orchestr Glenna Millera pro Evropu vede od roku 1990 Wil Salden. Air Force Band ještě pod Millerovým vedením byl od poloviny 40. let vyřazen ze služby a poslán zpět do států. Náhradou se stal nový band 314 jako přímý nástupce orchestru letectva. Pokračoval bandem Armen of Note (od roku 1950), patřícím pod letectvo USA, vytvořeným ze skupin při letecké základně Bowling ve Washingtonu D. C., který dodnes hraje jazz pro leteckou komunitu a veřejnost.  GLENN MILLER OCHESTRA se po roce vrací do Prahy. Pod vedením Willa Saldena uvádí 9. ledna v Obecním domě dva koncerty Evening of Swing and Elegance – s programem nejznámějších swingových a jazzových skladeb z dílny Glenna Millera a dalších amerických legend tohoto žánru 40. a 50. let minulého století. Část výtěžku je věnována Nadaci Terezy Maxové. Olga Szymanská - dle tiskových materiálů |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 01. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Milan Markovič |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jan Krůta |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |