| 
V květnu letošního roku se objevila v tisku zpráva, že třetí řada seriálu Nemocnice na kraji města má za sebou první záběry. Opět se setkáme na televizních obrazovkách s Irenou, dcerou primáře Štrosmajera, kterého v legendární Nemocnici z roku 1976 hrál Miloš Kopecký a tak se opět setkáme s Helgou Čočkovou, filmovou hvězdou mého mládí.
Bylo mně šestnáct let, kdy jsem se ocitl v její blízkosti, coby jeden ze studentů, který s ní chodil do třídy ve filmové hudební komedii Dva z onoho světa.
Do toho filmu jsem se dostal čirou náhodou, když si mě vybral tehdejší asistent režiséra Miloše Makovce, Georgis Skalenakis, na jednom filmařském večírku ve Filmovém klubu, kde jsem hrál na basu ve skupině Crazy boys.
Promiňte mi teď malou odbočku – stalo se tehdy něco neuvěřitelného: Režisér Makovec si totiž pár let předtím v pražské Redutě vyhlédl do svého filmu Snadný život mého bratra, který pro změnu hrál na basu ve skupině Akord club. Zatímco Jiří, rovněž v roli studenta, byl do Snadného života angažován i s basou, já – byť Dva z onoho světa byl film hudební – jsem byl angažován bez hudebního nástroje. Zato ovšem jsem byl panem režisérem ve třídě posazen do první řady a směl jsem si ve sboru zazpívat s představitelem hlavní dvojrole – Oldřichem Novým.
Nu a právě při tomto filmu se mi to přihodilo: Zamiloval jsem se platonicky do Helgy Čočkové! Celkem úspěšně jsem s ní navazoval rozhovory na chodbě barrandovských ateliérů, ale měl jsem smůlu – když se užuž schylovalo k tomu, abych jí vyjevil své city, šel kolem Jan Tříska, a ty krásné velké oči Helgy už patřily jen jemu, stejně tak jako mnou tajně milovaný její hlas, který ukončil náš rozhovor dvěma slovy: „Promiň, Ondro!“ Dovedete si představit, jak já toho Třísku nenáviděl? Celou vahou svých šestnácti let!
Rok 1962 byl pro Helgu veleúspěšný – šla z jedné hlavní dívčí role do druhé. Onoho roku se s ní objevily hned tři nové filmy: středometrážní Deštivý den (byl oceněn o rok později v Bergamu), Transport z ráje (slavil úspěchy na několika festivalech, v Locarnu získal Hlavní cenu - Zlatou palmu) a Dva z onoho světa.
Tehdy byla na DAMU už ve 4. ročníku. Pak se jí ale rázem zhroutil svět, Kvůli účasti na studentské demonstraci na Petříně byla ze školy vyloučena. Když se konala v kině Sevastopol premiéra Transportu z ráje, šla na ni, ačkoliv nedostala pozvánku.
„Všichni tam byli mým příchodem zaskočení,“ vzpomínala po létech. „Koukali na mě jako na prašivou ovci. Jediný kameraman Jan Čuřík ke mně přišel a řekl: Pojď, půjdeš tam se mnou. A nebuď smutná – nejsi ani na titulcích…“
Helga odešla na čas do ostravského angažmá, a přestože zanedlouho opět začala filmovat, přerušení jejího hvězdného nástupu na samém začátku šedesátých let bylo citelné.
Když se provdala, hrála v několika filmech také pod jménem Helga Matulová. Dnes už ji známe opět jako Helgu Čočkovou a díky Nemocnici na kraji města se znovu ocitla na diváckém výsluní.
V těchto dnech píši knížku o ženách kolem Oldřicha Nového. Helga hrála ve filmu Dva z onoho světa jeho dceru Alenu, a tak jsem se také na ni obrátil se žádostí o vzpomínku na filmového „otce“.
Napsala mi:
„Zdravím Tě Ondřeji, nevím, jestli Ti moje vzpomínka k něčemu bude, ale stále se mi vybavuje v souvislosti s Oldřichem Novým tahle příhoda:
Když mě tenkrát vnitráci kvůli majálesům vyhodili před absolutoriem z DAMU a samozřejmě současně zakázali promítat i mé filmy (Transport z ráje, Dva z onoho světa), potkala jsem se někde, za nějaký čas poté, s Oldřichem Novým, který mi trpce a rozzlobeně vyčítal, že jsem něco takového udělala a proč jsem se vůbec pletla do politiky, když jsem mu tím zkazila jeho velký comeback s filmem v hlavní dvojroli. Tehdy, vzhledem k velkým osobním i profesionálním problémům, které jsem v těchto souvislostech musela řešit, mi jeho rozhořčení přišlo, mírně řečeno, nepatřičné a komické, ale dnes, kdy je to vše již dávno za mnou a mohu s odstupem času posoudit, co to pro něj tenkrát muselo znamenat, ho chápu a omlouvám se mu...
Tak snad jen tolik, měj se hezky a ať se Ti ta knížka podaří. Helga“.
(psáno pro časopis REVUE 50 plus)
foto: archiv autora
/texty k fotografiím/
1) Helga Čočková v televizní Kavárničce dříve narozených - v roce 1993
2) Helga roku 2005
3) Takhle mi moje někdejší tajná láska „znehodnotila“ svým věnováním v devadesátých letech fotografii z filmu Dva z onoho světa (na níž nepříliš inteligentně sleduji v první řadě zkraje našeho společného třídního učitele Fořta - Oldřicha Nového). Napsala mi: „Ondro, vypadala jsem hrozně a prý jsem se ti líbila. Teď prý vypadám lépe a po těch 150 letech je to už v háji. Helga 1993“.
4) - 5) Časopis Mladý svět otiskl v jednom svém čísle tuto fotografii, kterou pak na jiném místě musel vysvětlit. Stalo se tak kvůli filmu Dva z onoho světa…
6) Ve filmu Transport z ráje (1962).
7) Helga Čočková (vlevo) řádí s Evelynou Steimarovou ve filmu Neobyčejná třída (1965). |
