Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (16)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

   Ruská verze 

XVI. část seriálu

Ruská redakce Radia Praha – vysílání do zahraničí Český rozhlas 7 – uvádí od 5. listopadu 2006 novou rubriku „Moje Rusko“. Rusko z českého pohledu během více než půl století. Sovětský svaz a jeho oficiální ideologie a kultura a obyčejní lidé, ruský jazyk, kultura, umění - hodně Čechů chápalo, že to jsou dva odlišné světy.
O tom, jak se křížily tyto dva světy v jeho vlastním životě, vypráví každou sobotu Elena Jaroševská při rozhovoru s Ondřejem SuchýmONDŘEJ SUCHÝ, publicista, spisovatel a textař. Na webu http://www.radio.cz/ru budete také pravidelně nacházet obrázky a fotografie z archivu Ondřeje Suchého, v pořadu pak zaznějí písničky z jeho soukromé fonotéky. Těší nás, že se s tímto naším dlouhodobým seriálem budou mít možnost setkávat v ruské i české verzi také čtenáři Pozitivních novin!
Elena Jaroševská
ruská redakce Radio Praha

31.

Tomáš Sedláček v roce 1991Andrej Chalimon, který si jako malý kluk zahrál hlavní dětskou roli v našem oscarovém filmu Kolja, oslavil na letošním 47. Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně své sedmnácté narozeniny. V příběhu malého Kolji je dojemná scéna, kdy se Kolja v Praze ztratí.
Trochu podobné dobrodružství prožíval kdysi malý kluk Pepíček v československo-sovětském filmu V šest ráno na letišti, který měl premiéru na jaře roku 1958. Pepíčka tehdy hrál Tomáš Sedláček, který svou hereckou dráhu začal v hlavních dětských rolích už v roce 1957.
To mu bylo osm let. V šest ráno na letišti byl jeho druhý film. O rok později si zahrál ve druhém koprodukčním filmu Přátelé na moři, režiséra Lva Kulidžanova.
Jeho herecká dráha dál pak už v šedesátých a sedmdesátých letech pokračovala menšími rolemi. Do roku 1980 si zahrál celkem ve dvou desítkách filmů.
Já bych se ale rád vrátil zpět ke snímku V šest ráno na letišti. Kromě českých herců v něm hrálo mnoho tehdejších ruských filmových hvězd, především Mark Bernes a Nikolaj Krjučkov. Dětským partnerem Tomáše Sedláčka tam pak byl Vladimír Silujanov. Já osobně na ten film vzpomínám s příjemnou nostalgií. Byl jsem tehdy jen o tři a půl roku starší než Tomáš a tak jsem dobrodružství jeho Pepíčka, který se omylem ocitne v letadle letícím do Moskvy, velmi prožíval.
Když jsem začátkem devadesátých let připravoval pro dětské vysílání Československé televize svůj vlastní seriál, v němž mimo jiné vystupovaly i bývalé dětské filmové hvězdičky, samozřejmě, že jsem si vzpomněl také na Tomáše Sedláčka. Pozval jsem ho a před televizními kamerami jsem se vyptával hlavně také na film V šest ráno na letišti. Tomáš Sedláček s úsměvem vzpomínal na natáčení v Moskvě, na senzační ruskou zmrzlinu, ale rovněž na svého někdejšího partnera Vladimíra Silujanova. Zeptal jsem se jestli se v pozdějších letech s Vladimírem setkal. „Snažil jsem se,“ odpověděl mi, „to když jsem byl v roce 1979 s divadlem na zájezdě v Moskvě. Těšil jsem se, že se s Vladimírem uvidím, jenomže on už tehdy pracoval jako jaderný fyzik v Hvězdném městečku, kde byl velmi přísný režim, takže jsme se nakonec setkat nemohli.“ 

       V šest ráno na letišti (Udivitělnoje voskresenije) – Mark Bernes, Tomáš Sedláček a Vladimír Silujanov  Kamarádi Tomáš Sedláček a Vladimír Silujanov

Nu, co nebylo, může ještě být. Uplynula už zas nějaká doba a tak možná, že k jejich setkání přece jen jednou dojde. Přál bych jim to. A docela lituji, že u toho nebudu.

Takže - to byla moje dnešní malá vzpomínka. Do světa dnes již pamětnických filmů se vrátím ještě nejednou, třeba hned příště. Teď už vám přeji jen vše dobré, s písničkou Marka Bernese!


32.

13. října roku 2006 napsala zpravodajka ČTK z Moskvy tuto překvapivou zprávu: „Filmy z východní Evropy a Ruska chce pro svou digitální televizi FEBIO TV získat režisér Fero Fenič. Právě v těchto dnech jedná v Fero FeničMoskvě se zástupci moskevských filmových ateliérů o možnosti získat některé filmy z fondů Mosfilmu.
V Moskvě už se domluvil na akvizici první várky filmů. Půjde o sto titulů, všechno to budou nejslavnější ruské filmy od 30. do 90. let. Pokud se digitální vysílání v Česku nerozjede, zaplatí prý ruské filmy z vlastní kapsy.“

Tomu říkám prozíravý tah. Konečně se našel moudrý člověk, který vypálil rybník nejen všem našim soukromým televizím, ale i té státní! O filmy z Ruska i z bývalé SSSR je u nás značný zájem, akorát, že se na DVD či VHS musejí získávat stále ještě způsobem nesnadným - s českými korunami je ze světa objednávat nelze. Fero Fenič tehdy své počínání zdůvodnil slovy: „Už je u nás generace, která v životě neviděla Vojnu a mír nebo Tarkovského, protože nemá, kde to vidět.“ Mluvil mi z duše.

Kdo je Fero Fenič? Významná osobnost české a slovenské audiovizuální kultury. Někdejší absolvent filmové a televizní dokumentární režie na pražské FAMU, jehož některé krátké dokumenty patřily k výjimečným snímkům své doby.
V roce 1984 natočil autorský celovečerní hraný film Džusový román, který se nesměl až do „sametové revoluce“ veřejně promítat. Začátkem roku 1986 musel Fenič pro tzv. „protisocialistickou činnost“ opustit nejen svou práci, ale i rodné Slovensko. V Čechách se pak několik let živil jako turistický průvodce. Dva roky po listopadu 1989 založil v Praze nezávislou filmovou a televizní společnost FEBIO, v níž dodnes působí jako ředitel a vede (příležitostně i režíruje) všechny projekty dokumentárních filmů, které toto největší české studio krátké tvorby vyrábí. Od roku 1993 FEBIO pořádá mezinárodní přehlídku filmu, televize a videa FEBIOFEST. Ta se stala pod jeho vedením největším filmovým festivalem ve střední Evropě! Fero Fenič je prostě mužem hodným obdivu…

Fero FeničOd uvedení zprávy, která mě kdysi tak nadchla, uplynulo už tři čtvrtě roku. Nedávno jsem to už nevydržel a vyhledal si na Internetu webové stránky pana Feniče. Jejich prostřednictvím jsem se jej pak zeptal, jaké naděje do budoucna máme my, filmoví fanoušci pokročilejšího věku, které už neuspokojuje jen každoročně uváděný ruský evrgrýn, pohádka Mrazík, a kteří by už zase rádi viděli něco z historie i současného vývoje ruského filmu. Pan Fenič mě příjemně překvapil. Odpověděl hned druhý den a napsal mi: „Sovětské filmy jsem předjednal, žel, vzhledem k obstrukcím, které provázejí digitalizaci televizního vysílání a tedy i případné zahájení vysílání FEBIO TV (není jasné, kdy bychom mohli začít vysílat) jsem nemohl podniknout žádné další kroky. Takže celá záležitost zůstala zatím stát na mrtvém bodě. Moji odpověď určitě můžete zveřejnit s tím, že s filmy NADÁLE v programu FEBIO TV počítám a jednání o nich budou uzavřena ihned, jak bude známý termín zahájení našeho vysílání!“

Zpráva od pana Feniče mi udělala radost. Už aby jeho televize mohla zahájit své vysílání! Nejsem sám, kdo jí drží palce! 

Pokračování...

Copyright © z archívu Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 08. 2007.