Tak Cardinál Nermin, pro nás Lupino III., je už na cestě!

Zatím co má žena Johana denně před spaním v posteli studuje knihu Pražský krysařík (po kolikáté už?), já dávám přednost trochu jiné literatuře o psech. Jsem celoživotní obdivovatel Jana Wericha a tak si čtu pro změnu v jeho knížce Povídky nejen o psech. Jan Werich měl v úmyslu napsat o psech celou knihu, bohužel, osud mu to nedopřál, stihl jen několik povídek. Pořadatelé díla Jana Wericha, pánové Radan Dolejš a Václav Kofroň, proto nedopsanou knížku doplnili několika Werichovými neznámými pohádkami a úvahami a v roce 1990 ji přivedli do světa. A já si ji momentálně znovu pročítám. Rád se vracím k Psímu dopisu. Pan Werich ho napsal psu Brokovi fotografa Karla Hájka. Mám rád lidi, kteří občas napíší dopis, pohlednici anebo telegram nějakému pejskovi. Je známo, že například Miroslav Horníček poslal jednou Werichovu psu Herovi telegram. Jen tak. Později na dotaz, co Hero po přečtení toho telegramu říkal, odpověděl jeho pán: „Neříkal nic - on čet´ denně noviny.“

I já jsem se setkal s podobnou korespondencí. Dodnes mám schovaný korespondenční lístek, který byl adresovaný našemu prvnímu Lupinovi. Odesilatelem byl herec, muzikant a zpěvák Ladislav Gerendáš. Jednoho dne zničehožnic sedl a napsal našemu pejskovi koresponďák. Co v něm bylo, nevím, jednak nerozumím zase tolik psí řeči a pak - není slušné číst cizí poštu. Akorát jsem ze závěrečné věty vyčetl, že nás kamarád Láďa také pozdravuje. (Ostatně – můžete si ten lístek přečíst, přikládám ho zde jako důkaz, že jsem si ho nevymyslel.)

Dneska jsme tedy plni očekávání – Cardinál Nermin alias Lupino  III., narozen 10. 10. v 10.30 L. P. 2006 je už na cestě k nám! Jistě chápete, že zatím o něm ještě nic moc psát nemohu. Za to jsem však pro vás s radostí vybral jednu nádhernou pasáž z toho dopisu, který kdysi napsal pan Werich Brokovi pana Hájka:

„…my lidé, než někomu podáme ruku, chceme vědět odkud je a kdo, kdo byl jeho otec a odkud, co dělala otcova matka a kde a s kým, co si myslel její otec o své matce a kdy a jak to projevil a mnoho jiného chceme vědět. Vy psi o nás chcete vědět velmi málo, ale konkrétně. Váš pohled říká: Máš mě rád? Dáš mi najíst? Smím Tě bránit? Půjdem ven a bude švanda? A to nejkrásnější: jak vy umíte vítat, upřímně a s radostí. Vám je jedno odkud se vracím: z kriminálu, z trůního sálu, zalitý potem dřiny či studeným potem strachu; na mol opilý nebo zmlácený lůzou, opilý úspěchem, špinavý pomluvami, uondaný a nevyspalý, nebo jarně naparáděný se vracím jen pro zapomenuté klíče. Tu slyším váš hlas, váš smavý dech a vzdech šťastného a nezáludného přátelství. Voláte celou svou bytostí: Buď vítán doma, sláva! Sláva! Sláva, že ses nám vrátil! Umíte sdělit pocit domova jako nikdo. A zato vás mám taky rád a děkuju vám všem!“

Nevím koho by tato slova nechytla za srdce.

Tak to je pro tentokrát ode mě vše. Za měsíc se začnu konečně svěřovat se svými vlastními zážitky!

Z časopisu "Pes přítel člověka" č.2