Studijní centrum BASIC
Rubrika: Publicistika – Doporučení
Také máte někdy pocit, že vám výchova vašeho dítěte přerůstá přes hlavu? Ta doba, kdy vám váš capart běhal neustále pod nohama a vy jste byla pro něj "pupek světa" je tatam a najednou se vám pustil do života, který pro něj začal školní docházkou a novými povinnostmi, které ho dříve či později přestali bavit, a vám se každý snaží dokázat, jak je vaše dítě nezvladatelné, neukázněné a snad i hloupé? Začínáte mít pocit, že děláte vše špatně a jako rodič jste totálně selhal?
Stejný pocit jsem měla i já, když můj syn chodil ze školy domů znechucený, bez nálady a notýsek nebo později žákovská knížka se červenala poznámkami o poklescích v jeho chování, o prospěchu nemluvě. Nebylo dne, aby se jakýmkoliv způsobem nesnažil vyhnout povinnosti jít do školy. Nad domácími úkoly jsme trávili dlouhé hodiny a nemohla jsem nevidět, jak i při této činnosti trpí a myšlenkami je někde úplně jinde. Pokaždé, když zavřel sešit s hotovým domácím úkolem, ulevilo se všem členům rodiny, které při jeho vypracování zainteresoval. Když ale druhý den přinesl další poznámku nebo pětku za to, že úkol zapomněl doma nebo vypracoval jiné cvičení, propadala jsem v zoufalství a i já ztrácela veškerou chuť se ještě do jeho školních aktivit jakýmkoliv způsobem zapojovat. Denně jsem trnula hrůzou, kdy mi opět zazvoní telefon a paní učitelka mi bude líčit, co můj syn provedl, zapomněl, neudělal, nepřinesl, nebo naopak, že nosí do školy věci, které tam nepatří. Na třídní schůzky jsem nechodila, neboť jsem školu navštěvovala minimálně jednou týdně. Učitelé si mě zvali na tzv. konzultace opravdu vytrvale. Znala jsem snad každý kabinet ve škole a v každém jsem dostávala dokonalou přednášku o tom, jak to mají s mým synem těžké, že takhle to prostě dál nejde a že bych eventuelně měla uvažovat o návštěvě dětského psychologa. Věřte, nevěřte, má beznaděj a zoufalství došly tak daleko, že jsem i o této možnosti začala uvažovat. Vždyť už jsem zkusila opravdu všechno. Jak po dobrém, tak vyjma fyzických trestů i po zlém a vše se minulo účinkem.
Pak ale přišel den, kterému dnes bez nadsázky říkám den s velkým D. Při pravidelné lékařské prohlídce jsem v čekárně před ordinací našla letáček studijního centra BASIC, kde byly přesně popsány problémy, se kterými jsme se potýkali. Nesoustředěnost, nechuť k učení, špatné psaní, pomalé čtení, nutnost se dítěti denně věnovat, to vše se přesně týkalo nás. Letáček sliboval, že metoda, kterou centrum nabízí, nám od těchto problémů pomůže. Rozhodla jsem se okamžitě na tuto kartu vsadit a návštěvu psychologa jsem odsunula až jako úplně poslední variantu. Po pravdě řečeno, moc důvěry jsem ve sliby na letáčku neměla, ale byla jsem ochotna zkusit opravdu cokoli. Zvedla jsem telefon, vytočila číslo uvedené na letáčku a jak se říká "Děj se vůle boží!". Velice milá paní si s námi dohodla úvodní pohovor s testem čtení a psaní, který měl ukázat, jak na tom syn doopravdy je a zda je tato forma vzdělávání pro něj vhodná a efektivní. Nutno podotknout, že se nám při tomto pohovoru věnovala více než hodinu a to opravdu se vší pečlivostí, trpělivostí a ochotou. Pohovor byl bezplatný a teprve po jeho vyhodnocení jsme se mohli rozhodnout, zda doučování v centru podstoupíme či nikoli. Upřímně řečeno nebylo o čem přemýšlet. Syn byl již po tomto pohovoru naprosto nadšen a poprvé jsem z jeho úst slyšela větu "Maminko, já se chci učit.". Neodradilo nás, ani když nám paní učitelka předložila ceník odstupňovaný počtem vyučovacích hodin, přizpůsobený potřebám jednotlivců. Vzhledem k tomu, že z pohovoru vyplynulo, že mému synovi chybí úplné základy, týkal se nás pochopitelně téměř ten nejvyšší možný počet vyučovacích hodin. Když jsem ale viděla to nadšení v jeho očích, neváhala jsem ani minutu. Ani paní učitelka nic neodkládala. Zeptala se na náš časový harmonogram a slíbila, že se telefonicky ozve a upřesní nám doučovací rozvrh a vyučujícího. Ještě ten samý den skutečně zavolala, a pokud si dobře vzpomínám, do týdne jsme zahájili výuku.
A co bylo dál? V následujících řádcích se mění horor v naprostou pohádku. Syn jezdil na doučování velice rád. Domů se vracel nadšený a líčil, co vše se naučil, jak je paní učitelka fantastická a jak se mu věnuje. O jeho přípravě do školy jsem přestávala mít postupně přehled, neboť si vše dělal sám. Ráno do školy odcházel s úsměvem a písničkou na rtech. Když se ho někdo zeptal na jeho koníčky a zájmy, byl BASIC vždy na prvním místě. Byla to tak neuvěřitelná změna, že když už měsíc ze školy nikdo nevolal a nestěžoval si, sama jsem školu navštívila, abych se zeptala, co se vlastně děje. Když jsem školu opouštěla, dmula jsem se pýchou. Učitelé nejen že si na mého syna nestěžovali a neměli výhrady jako pokaždé, ale dokonce nešetřili chválou na jeho adresu. Každý zpozoroval změnu nejen v chování, ale i v prospěchu. Nebudu zde líčit, v čem všem a jak se zlepšil, neboť by to zabralo opravdu hodně místa a času. Shrnu to jen ve faktech. S BASICem jsme začali v květnu a v té době vypadala předběžná bilance konečného vysvědčení páté třídy na pět čtyřek. Když přišel posledního června domů s vysvědčením, kde se skvěly pouze tři trojky, věděla jsem, že máme vyhráno a investice do BASICu, kterou jsme udělali, se opravdu vyplatila. Ani o prázdninách ale syn doučování přerušit nechtěl a poctivě na něj docházel dvakrát týdně i v letních měsících s výjimkou doby, kdy měla paní učitelka dovolenou. Tuto dobu doslova přetrpěl a už se těšil na září, až zase bude mít možnost čerpat nové vědomosti. Dnes již nevím přesně, zda to bylo koncem září či začátkem října, ale přišel den, kdy byly odučeny zaplacené hodiny a doučování pro nás tím mělo končit. Vše ale dopadlo jinak. Syn tak dlouho žadonil, sliboval a prosil, až jsem podlehla a objednala mu další hodiny navíc. Ani nevím, jak to uteklo, neboť záležitosti ohledně školy opravdu šly mimo mě. Jediné, co jsem v té době musela, bylo to, že jsem začala chodit na třídní schůzky, abych se vůbec informovala o tom, zda syn školu navštěvuje. Naprosto se změnil i můj život. Byl konec bezesným nocím, stresům a žaludečním nevolnostem a najednou jsem nevěděla, co s volným časem, který jsem dřív trávila nad domácími úkoly svého školáčka. Čas od času jsem podepsala v žákovské knížce jedničku či dvojku, přečetla si lecjakou pochvalu za zlepšení, aktivitu, ochotu pomoci spolužákům, nebo za pěkné písmo a úpravu v sešitech. Vyčerpali jsme i další vyučovací hodiny a vzhledem k tomu, že se blížily vánoce, což je pro každého finančně náročné období a i paní učitelka přiznala, že ve vyučovacích osnovách šesté třídy, kde se syn nachází, ho nemá téměř co učit, rozhodli jsme se, ač neradi, doučování ukončit. Rozloučili jsme se s paní učitelkou, popřáli si vzájemně vše nejlepší k Novému roku a slíbili si, že zůstaneme v kontaktu.
Pocity byly odlišné. Já měla obavy, zda se vše nevrátí do starých kolejí, synovi bylo líto, že doučování končí. Vše ale probíhalo naprosto hladce a ani nevím jak, najednou bylo pololetí a s ním další vysvědčení. Vážně jsem neměla ani zdání, jaké bude. Vždyť škola se mě opravdu téměř netkla. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na vysvědčení viděla jen pár dvojek, to nedokáži ani vylíčit. Ano, je to tak. Opravdu jen jedničky a dvojky, kterých kdyby bylo jen o jednu méně, stálo by na druhé straně vysvědčení "prospěl s vyznamenáním". Neváhala jsem a hned jsem o této události informovala i paní učitelku z BASICu. Chtěla jsem jí ještě jednou poděkovat za vše, co pro mého syna, ale i pro mě udělala. Moc nám gratulovala a s nepředstíranou radostí z úspěchu mého školáka nám popřála mnoho štěstí a dalších úspěchů.
Byla by škoda se o tuto zkušenost a radost nepodělit i s ostatními. Máte-li se svými ratolestmi stejné nebo obdobné problémy, jako jsem mívala já, neváhejte a navštivte studijní centrum BASIC. Změní, zpříjemní a zjednoduší život nejen vašim dětem, ale i vám. Tato investice se opravdu vyplatí.
Iva Mizlerová
► 4.7.2006 Vyjádření k doučování
- „Do BASICu jsme docházeli se svým synem dvakrát týdně po dobu 4 měsíců. Myslím si, že za tu dobu Alena s Kryštofem odvedli kus práce. Podle dosažených výsledků si troufám říci, že více než za tři roky povinné školní docházky. Myslím si, že přístup učitelů k dětem je perfektní a je škoda, že tímto způsobem neučí také ve školách. Syn se velmi zlepšil ve čtení, dříve četl nesouvisle, slova téměř neodděloval a hodně si „vymýšlel“. Také písemný projev doznal značných změn- písmo je úhlednější. Přeji Vám, aby se časem podařilo tuto technologii výuky aplikovat i ve školách nebo s ní alespoň seznámit co nejvíce učitelů.“ paní Ch.
- „Hodně jsem se zlepšil v čtení a psaní. V BASICu se mi líbilo. Za čtyři měsíce jsem se hodně naučil a zlepšil jsem se ve škole.“ student, 9 let
- „Včera jsem dostala jedničku z prvouky a z češtiny dvojku. Máma mi to nechtěla věřit.“ studentka, 7 let
- „Přes počáteční Denisovy obavy si paní učitelka získala jeho důvěru. První změnu, kterou jsme zaznamenali, byla komunikace. Je teď určitě otevřenější. I ve škole si je jistější v mluveném slově. Čtení, které představovalo největší problém, se výrazně zlepšilo. Naučil se při čtení snaze porozumět tomu, co čte. Gramatické jevy, ve kterých má ze školy velké mezery, se zatím nepodařilo v plné míře objasnit, ale to je pochopitelné. Myslím, že za největší problém považuji to, že získal větší zájem studium a při neúspěchu má snahu sám od sebe vylepšit si skóre. Věřím, že pokud budeme v doučování pokračovat, bude jeho posun ještě znatelnější. Jsme rádi, že vaše centrum existuje a že s vaší pomocí bude Denis v životě šťastnější.“ paní K.
- „Líbí se mi tu, mají tu dobré paní učitelky. Naučí vás různé věci a mně to pomohlo. Líp čtu a líp píšu. Doučování mi pomáhá ve škole.“
- student, 11 let
- „V tomto měsíci jsem dostal dvě dvojky, ale jinak samé jedničky s hvězdičkou a podtržené jedničky. A jsem rád, že jsem to takhle dokázal.“ student, 9 let
- „Jsme spokojeni. Máme pocit, že se Patrik našel. Rozhodně má lepší přístup ke svým povinnostem a na hodiny docházel s nadšením a práce ho bavila. Moc děkujeme Markétě za její obětavost a snahu vytvořit pohodovou hodinu a z našeho lajdáka udělat studenta. Odměnou mu bude pěkné vysvědčení. Díky.“ paní Š.
- „Je to jedním slovem perfektní. Za celý měsíc si myslím, že jsem toho stihl jako za rok, je to úžasný pokrok, když vidím ve škole ty parádní výsledky. Zhoršil jsem se pouze v dějepise, ale v ostatních předmětech jsem se zlepšil. Chtěl bych moc poděkovat Markétě za ochotu a myslím si, že zavinila, že ze mě bude „ INTELIGENT“.“ student, 13 let
- „Od toho prvního dne mě to strašně bavilo a už jsem se zlepšil ve čtení i ve psaní. Nabral jsem taky hodně vědomostí a jsem hodně šťastný a spokojený. Už nemám problém s „b“ a „d“. Paní učitelka Alena mě pochválila, jak jsem chytrý a píšu i čtu mnohem rychleji. Moc paní učitelce děkuji.“ student, 9 let
- „Syn Jiří měl od první třídy menší problémy se čtením. Na doporučení paní učitelky jsme denně četli a čekali, že se „vyčteme“. Na začátku 3 třídy jsme se rozhodli, že vyhledáme odbornou pomoc a tak jsme začali docházet do BASICu. První zlepšení a výraznou změnu jsme zaznamenali již po čtvrté vyučovací hodině. Jiří navštěvoval školu velmi rád a moc se mu zde líbilo. Byla jsem velmi spokojena s přístupem slečny učitelky a budeme se těšit na letní intenzivní kurz. Velice děkujeme.“
paní N.
Jana Tomanová, Studijní centrum BASIC, o.p.s., Mánesova 88, 120 00 Praha 2
tel.: 222 725 958, 774 032 323, 728 532 427 www.basic.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 03. 2006.
