Publicistika – Zajímavosti
Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu
Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.
Blanka Kubešová: Zima v Praze (2/2)
V těch listopadových dnech se událo ještě všelicos (kupříkladu vcelku pokojná demonstrace 17. listopadu na Můstku a u sv. Václava) a ještě víc se toho přetřáslo v bulváru (jako třeba svatba Jiřího Paroubka v hotelu bývalého spolupracovníka STB na výročí Sametové revoluce ověnčená transparenty typu Kráska a Zvíře).
Gracián Svačina: Zámeček se dostal až k princezně!
Princezna Anna je na návštěvě ČR. Za svůj pobyt již stihla navštívit Velkou Pardubickou, poznat pražský hrad a také zámeček Lány, kde 15. října měla na programu představení projektů nadačního fondu Václava a Livie Klausových. Nadační fond pomáhá i časopisu Zámeček, který je pro dětské domovy v ČR zcela zdarma a plně zaplněn příspěvky od dětí. Toto nejvíce princeznu zaujalo.
Míša Stošická: Ve jménu zákona na zámku Berchtold
Podle mě jeden z nejhezčích a nejpříjemnějších křtů se nekonal „někde v Praze“, ale v areálu zámku Berchtold v obci Kunice - Vidovice. Když jsme s rodiči dorazili na místo, byli jsme jako v „Jiříkově vidění“. Doslova bych řekla, že je zámek Berchtold dětský ráj na zemi. A přitom je to jen 15 kilometrů od Prahy. V zámeckém parku naleznete nejen miniatury hradů, ale i stálou výstavu skřítků, strašidýlek a víl od objevitelky Pohádkové země Vítězslavy Klimtové.
Miroslav Sígl: Máj na ručním papíru před 200. výročím narození K. H. Máchy
Na samém počátku rodokmenu moderní české poezie je právem jméno jejího knížete Karla Hynka Máchy (1810 – 36). V příštím roce budeme vzpomínat již 200. výročí jeho narození. Jako první přicházejí v předstihu Obec spisovatelů, Klub 3. tisíciletí Soni Kodetové a společnost Excellens paper s bibliofilským vydáním poémy Máje – básně velkolepého rozměru o životě a smrti, o věčnosti a pomíjivosti, o vině a trestu, o božím a lidském řádu, o daleké mučivé pouti reálné a metafyzické.
Zdeněk Reich: Australské lovy Václava Židka
Hned na začátku bych chtěl zbavit laskavého čtenáře hrozivé představy šéfredaktora Pozitivních Novin, Václava Židka, plížícího se vyprahlou australskou buší, s ostře nabitou kulovnicí, střílejícího klokany a jiné australské vačnatce. Skutečností je, že přítel Václav loví na dálku, obvykle však pomocí internetu a dobrého slova a jeho kořistí jsou různí autoři-protinožci, původem ale ze země pod Řípem.
Václav R. Židek - Milada Kozáková: Vzpomínka na Eduarda Ingriše
Budou tomu již dva roky, kdy jsem jako dopisovatel Českého dialogu napsal „Výzvu“ na vytvoření pamětní desky již zemřelému hudebnímu skladateli Eduardu Ingrišovi v Praze. Jelikož se do dnešního dne se má výzva nesetkala skoro se žádnou odezvou a já sám ji považuji za velmi důležitou, rozhodl jsem se ji, včetně článku paní Kozákové, zopakovat na našich webových stránkách Pozitivních novin. Kdo ví, možná se někdo najde, koho můj nápad zaujme a dovede ho do samého konce.
Karel Zatloukal: Moudrá slova pana Dostála
Při hledání informací o výchově psů jsme našli velmi zajímavé stránky pana Ing. Viktora Dostála z Liberce, který na svých webových stránkách vede, kromě jiných aktivit, také PORADNU pro majitele psů. Současně je také autorem vyhledávané knihy "Přirozená komunikace a život se psy", kde je část věnovaná výcviku, výchově psa a velká část také PORADNĚ.
Martina Fialková: Kousek falunské uzenky
Další mé setkání s hrdiny Astrid Lindgren probíhalo již na televizní obrazovce, i když ještě na té černobílé. V první televizi, kterou rodiče domů pořídili zkraje 70. let, dávali seriál o Pipi Dlouhé punčoše, jednu z nepatrného počtu výjimek, kdy Československá televize zakoupila něco ze západu. Pipi mne zaujala hlavně tím, že neměla maminku ani tatínka (ten sice existoval, ale plavil se kdesi po vzdálených mořích).
Josef Krám: Co nevíte o bezrukém Frantíkovi
Určitě jste viděli film Jak svět přichází o básníky, kde se hovoří o "bezrukém Frantíkovi". Nejedná se však o scénáristovu fikci, tato postava opravdu žila. Bezruký Frantík svýma nohama dokázal mnohé - nejen psát, ale i řídit automobil... A tak zavítejme ve východních Čechách do oblasti Králického Sněžníku, kde bychom našli malou vesničku Jamné nad Orlicí.
Július Pataky: Dalajlama, Havel a reflexní terapie
Bývalý prezident České republiky Václav Havel navštívil Jeho Svatost Dalajlamu v jeho lhasském sídle v Tibetu. Řeč přišla, mimo jiné, i na otázky zdraví a jak si ho dobře udržet po šedesátce. Shodli se na tom, že nejvhodnější metodou k tomu je reflexní terapie, a nejlépe jedna z jejích forem: bosá chůze. Začali tedy běhat bosi po parcích paláce, až to Václav Havel trošku přehnal a v nártu mu něco ruplo.
Miroslav Sígl: Bude jí už třicet let
V roce 1982 se vyčlenila z muziky souboru Chorea Bohemica skupina muzikantů, která pod vedením Jiřího Pospíšila (říkávali jsme mu „Ica“) začala samostatně vystupovat. Velmi často spolupracovala s různými tanečními skupinami, jakými byly například soubory Beseda, Kytice, Mateník, Bufo nebo Moták. V roce 2004 převzal po Jiřím Pospíšilovi vedení muziky flétnista a zpěvák Jakub Sršeň a dnes muziku od prvních houslí řídí Růžena Sršňová.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (15)
Často si stěžujeme, že je pro nás příliš těžká angličtina, protože se téměř všechny samohlásky vyslovují jinak, než se píší. A navíc v různých případech různě! A přitom si vůbec neuvědomujeme, že i my si kdejaké slovo také vyslovujeme jinak, než je psáno. V češtině jde ale spíše naopak o souhlásky, které většinou z nedbalé výslovnosti znějí jinak.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (1)
Dnešní gurmán podle těch Karlových receptů musí umět dusit, péci, grilovat, pomaloučku vařit - například ono francouzské „mijoté“. A tak poznával tajnosti asijské kuchyně, přípravu tuleního masa podle eskymáckých norem, ale také dobu žvýkání betelu, když se měl připravit opojný nápoj, jaký pijí v Burundě. Nedělal rozdílu mezi sojovou omáčkou ze Sečuánu či prokapitalistickou z Tchan-wanu.