Publicistika – Zajímavosti
Vladimír Kulíček: Duše, duch – a elektrický motor
Tak zase jednou vylili s vaničkou i dítě. Jak okřídlené je to rčení – a kupodivu dost časté. Jakoby právě u nás, v Česku, mělo domovské právo! Někdy stačí málo, někdy moc. Změní se nějaký ten –ismus, ale stačí vyměnit třeba jenom pana vedoucího a vanička letí do šrotu, voda do kanálu a při dobré vůli se podaří i to dítě protlačit kanálovou mřížkou!
Jan Řehounek: Lucie noci upije, ale dne nepřidá
Další figurou českého předvánočního zvykosloví je Lucka. Mládenci a někdy i ženy se v předvečer svátku sv. Lucie, ten se slaví 13. prosince, převlékali za „Lucky” do prostěradel a se zamoučenou tváří, někdy používali papírové masky v podobě zobáku či se zuby z vydlabané řepy či dýně, chodili po domech přesvědčit se, že je dodržován zákaz předení a draček.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (8)
Ani jsem netušil, že mám tak dobrodružnou povahu a opravdu nevím, kde se ve mně vzala ta drzost, že jsem se „odvážně“ pustil do těchto zoologických příběhů a občas i komentářů. Vím, že zkušenosti jsou nepřenosné a že kdekdo mi může kdeco v těchto mých plkáních vytknout. Ale takový jsem už já - matinko – jak říkávala Mamzel Nitouche.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (6)
O nezapomenutelném soužití paniček a páníčků se svými domácími mazlíčky by se toho dalo vyprávět mnoho. Jistě přináší oběma stranám četné chvíle velké radosti a tak je jasné, že velmi smutný bývá konec takového soužití. My, tvorové druhu homo sapeins, většinou svého zvířecího přítele přežijeme a je-li tomu ve výjimečných případech naopak, pak pozůstalý tvor to snáší možná tíže než my.
Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM
Jsou jednotní ve víře v jediného Boha a v jeho zákon. Ačkoliv tuto víru a věrnost naplňují v Tóře různě. V tom vidím právě tu jedinečnou pluralitu. Mám ty lidí moc rád. Považuji je za své bratry…“ …řekl mi na závěr tohoto neobyčejného setkání Martin Bormann, nejstarší syn nacistického válečného zločince, někdejšího sekretáře Adolfa Hitlera, Reichsleitera Martina Bormanna.
Ivo Fencl: Sny Rychlých šípů
Luštíte křížovky? Jaký je nejdelší český komiks s klubovní tematikou? Odpověď je prostá, milý Watsone. Rychlé šípy. Prvá pestrá stránka tohoto kultovního seriálu byla zveřejněna v pátek 16. prosince 1938 na poslední stránce časopisu Mladý hlasatel, zatímco první kompletní vydání celku (anebo tedy skoro kompletní) vyšlo až roku 1998. Přesto se jej věčný kluk Jaroslav Foglar (1907-99) ještě dočkal, i když už v nemocnici.
Miroslav Sígl: Setkání autorů literatury faktu již po dvaadvacáté
Ano – hlavním tématem setkání byla šlechta českých zemí, avšak bez jejích příslušníků, kteří byli pozváni. Debata o její úloze, projevech, zásluhách i záporných činech musela být jen z časových důvodů přerušena. Pokračovala na pokojích, ve vlaku či autobusu. Významným hostem byl naopak bývalý prezident Rudolf Schuster se slovenskou delegací, který si odtud odvezl zaslouženou cenu za svoji Aljašku.
Vladimír Kulíček: Jak se kdysi navazovaly obchodní kontakty
Je tomu více než půl století, kdy toto vyprávěl bývalý ředitel Baťových gumáren ve Zlíně: Podnikatel Tomáš Baťa vychovával z „Mladých mužů“ znalce výroby, obchodních záležitostí, jazykové vybavenosti a zejména se schopností komunikace s lidmi při navazování styků. Internát byl velmi přísný, s polovojenskou výchovou, ale výsledky stály za to. Nejlepší absolventy vysílal Tomáš Baťa do světa s cílem navázat obchodní kontakty, zejména v zemích, kde tyto dosud chyběly.
Luboš Rafaj: Beatles v Pelhřimově
Pan Emanuel Hoda ze Strakonic je autorem 875 modelů, které vlastnoručně umístil do lahví různých objemů. Většinu svých unikátních výrobků rozdal přátelům. Do České databanky rekordů byla v Pelhřimově zapsána kolekce modelů, které má pan Hoda doma, a kterých je 197 ks. V lahvích pana Hody najdete auta, lodě, letadla, vlaky, ale třeba i betlém, nebo slavné Beatles při koncertu.
PhDr. Marie Otavová: Tajemství bednářského řemesla
Naším cílem bylo představit rozmanité spektrum bednářských výrobků, které byly vyráběny ze dřeva a ještě před padesáti lety byly každodenní součástí života. Velkoobjemové sudy na uchovávání vína, pivní soudky, putny, kádě, vědra, štoudve, ale také přítomnost mistrů bednářského řemesla zaslouženě poutaly pozornost účastníků.
Ivo Fencl: Doktor Jekyll ve filmu
Dvojroli hrál poprvé v Londýně Richard Mansfield (1887), ale teprve americká dramatizace dala vzniknout prvnímu ze 120 filmů. V Anglii prvně Jekyll vstoupil na plátno roku 1913, tedy ještě za Fannina života. K raným parafrázím náleží Slečna Jekyllová a paní Hydová (1915) a v Německu téma uchopil expresionista Murnau s Lugosim a Conradem Veidtem jako Janusovu hlavu (1920), ale film… se ztratil. (Ianus, připomeňme, je římský bůh vchodu a východu s párem tváří hledících opačnými směry.)
Pavel Pávek: Bauerova vila v Libodřicích
O kubizmu, přesněji rondokubizmu, se často říká, že je snad jediným typicky českým výtvarným a architektonickým směrem. O architektovi Josefu Gočárovi, že je jeho nejvýznačnějším představitelem. Josef Gočár byl snad nejvýznamnějším představitelem autorů českého kubizmu, směrem, který byl výrazným hlavně v architektuře.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Andělská pevnost / Římská náměstí / O svaté Anežce
Tady, před Andělským hradem dal do rukou desíti andělů symboly tragického Ježíšova ukřižování. Jeden z nich drží v rukou kříž, jiný hřeby, další palici, jeden ukazuje roušku sv. Veroniky, do níž Ježíš otíral a otiskl svou tvář. Neschází tu ani kopí, jímž probodli mrtvé tělo, ani tyč s houbou, kterou, namočenou octem, přiložili k Ježíšovým rtům.
Josef Krám: Ztracený svět komunismu
Televizní štáb BBC hledal a nacházel v postkomunistických zemích zajímavé osobnosti, které autentickým a originálním způsobem nastavovaly zrcadlo tehdejší společnosti. V naší republice na doporučení Národního filmového archivu pak natáčel 22. května minulého roku s proslulým a neustále aktivním tvůrcem amatérského filmu Jaroslavem Dolečkem u něj doma v Dlouhé Vsi nejen kvůli němu, ale především pro jeho neopakovatelný záznam komunistické každodennosti s typickou dolečkovskou nadsázkou a humorem.