Publicistika – Zajímavosti
Miroslav Sígl: Setkání s kritikem Janem Lopatkou
Pracovali jsme spolu sedm let v době totalitní normalizace v jednom pražském informačním ústavu jako režiséři (1971 – 1977), nad námi pravicovými oportunisty a extrémisty bděl ministerský kádr, s dělnickým původem z brněnské Zbrojovky. Byla to prazvláštní situace – zahraniční tisk nám překládali externě jazykoví odborníci, kdysi profesionální zahraniční novináři většinou z ČTK ...
Miroslav Sígl: Přátelé a známí o Jaroslavu Juráškovi
Jaroslav Jurášek se však ve svém životě nevyhnul ani osudovým ranám: v roce 1970 byl odvolán z funkce rozhlasového ředitele v Brně a našel si zaměstnání ve Svazu Cikánů – Romů (tam komunistickým mocipánům tolik nevadil), aby postupně znovu a znovu obhajoval folklorní tradice (mezitím se mu rodily jeho děti a vnoučata).
Vladimír Kulíček: Na výletech s Tokem po českých tocích
Na sklonku čtyřicátých let měl Tělovýchovný otužilecký klub (TOK) sedm členů, a to včetně vedoucího Oldřicha Lišky. Ten vykonával funkci mistra všeobecné údržby v nedávno znárodněném podniku TOS Hostivař. V rámci své funkce pochodoval po celém podniku a samozřejmě při té příležitosti prováděl nábor do klubu. Tak jsem se do TOK dostal i já a také ostatní členové byli zaměstnanci téhož podniku.
Josef Krám: 60letý Hořeňák z Lázní Bělohradu – klobouk dolů
Folklorní soubor Hořeňák z Lázní Bělohradu bezpochyby patří nejen ke stálicím české folklorní scény, ale navíc je specifickou institucí, která po šedesát let zaplňuje kdysi poloprázdné místo ve folklorních tradicích severovýchodních Čech, přesněji Podkrkonoší. Jako etnoložka a folkloristka dobře vím, že právě tato oblast Čech patřila v minulosti k těm, kde již ve druhé polovině 19. století odcházel z přirozeného života tradiční folklor, s ním zvyky, ale i materiální statky ve světě folkloru plně využívané, lidové kroje.
Josef Čermák: O Moliérovi, Chudáku manželovi a také o Novém divadle
Chudák manžel je typickou ukázkou Moliérova dramatického genia: křivé zrcadlo ukazuje směšnost a pokrytectví hlavně šlechtických kruhů Moliérovy Francie. Občan Dandin (hraje ho - výborně - Roman Kozák, můj kolega ožrala v Adamovi Stvořiteli bratří Čapků) se oženil s dcerou baronských rodičů, které hrají s brutální přesvědčivostí Lenka Kimlová a Martin Bonhard.
Jiří Vlastník: Hovory u řeky Hudson
„Musíte se někdy sebrat a přiletět za mnou do New Yorku. Abyste mnohé pochopil.“ Za pár týdnů, před vánočními svátky, jsem vystupoval z aerbusu na letišti v New Yorku. Abych pokračoval v rozhovorech s americkým malířem českého původu, Kamilem Kubíkem. V rozhovorech, které spolu vedeme několik let. Nevím, nakolik jsem pochopil Manhattan a přilehlý kousek New Jersey, kde pan Kamil se svou ženou Joannou bydlí.
Vladimír T. Gottwald: "Není nic srandovnějšího než neštěstí – není nic grotesknějšího než tragičnost."
Čekání na Godota se už při svém prvním uvedení na scéně Théâtre de Babylone stalo divadelní událostí Paříže (přestože hru před tím údajně odmítlo na pětatřicet režisérů). A nejen to. Godot úspěšně dobyl celý svět, v anketě deníku Le Monde o stovku nejvýznamnějších titulů 20. století se Čekání na Godota vyhouplo až na 12. místo, v roce 1969 získal Samuel Beckett Nobelovu cenu za literaturu. Přesto, když se jej později ptali, v čem spatřuje příčiny tohoto fenomenálního úspěchu, prý Beckett odpovídal: „Vlastně to všechno byla jen taková náhoda.“
Filmuje... (1)
Vždy ráno sme odnášali vzorky moču a stolice do laboratória. Bolo zložité najmä doniesť v laboratórnych miskách požadované vzorky stolice. Chodili sme na toalety vyzbrojení paličkami do krku a laboratórnymi miskami. Niekedy boli problémy aj s močou. To vtedy, ak jej bolo v špeciálnom močovom pohári veľa, alebo naopak, málo. Trafiť sa do vkusu laboratórnej sestry bolo miestami zložité. Bola to pomenšia osôbka s obrovským množstvom dioptrií na nose.
XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“
Jako holka školou povinná jsem vždy chodila cvičit do Sokola (www.sokol-cos.cz). Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela, proč tam chodím. Bavilo mě to tam a basta. Měli jsme výbornou vedoucí – paní Vařekovou - ta nás dokázala vždy nadchnout a povzbudit. Bydlela jsem v Kostelci na Hané, malém městě (spíše větší vesnici) a fyzický pohyb byl pro nás největší zábavou a prioritou ...
Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek
Na jaře roku 1920 vyplul z newyorského přístavu parník s neodolatelným názvem AQUITANIA . Mezi pasažéry byli i můj děda Knapek s chotí Rozálií a dvěma dcerami – malými děvčátky. Tomu mladšímu, mé mamince, dali jméno Vlasta, protože často se jim v Americe stýskalo po staré vlasti. Nejtěžší lodní kufr, s nímž se vraceli zpátky do Europe, byl plný books and magazines: anglických, německých, českých.
Jan Řehounek: Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky
Přípravy na Vánoce jsou poznamenány spěchem a spoustou shánění. Často žehráme, že naši předkové trávili svátky v poklidu a míru, což my dnes neumíme. Že to není úplně pravda, se můžeme dočíst v jedné staré koledě: “Před Vánoci tejden, nebyl klid snad jeden den, hrozná spousta shánění a do města běhání.
V.Kulíček / B.Kubešová: Vzpomínka na Vltavanku
Začít můžeme téměř pohádkově: Dávno je tomu, kdy na místě pod dnešní Slapskou přehradou se nacházely Svatojánské proudy. Tehdy ještě čistá, stříbropěnná Vltava zurčila přes nesčetné kameny a balvany dravým proudem v hlubokém a divoce vyhlížejícím kaňonu. Na nádherné prostředí Proudů vzpomínám ještě z doby druhé světové války, kdy jsme zde s Klubem českých turistů stanovali – samozřejmě načerno.
Miroslav Sígl: Z obou stran Šumavy, jihočeských Blat, Rakouska i Francie
Jak je to dávno, když ve školních čítankách bývaly ještě úryvky z románů a povídkových knih Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti, Skláři, V srdci šumavských hvozdů nebo Pošumavské rapsodie! Bohaté lidové tradice, svérázné typy pracovitých lidí, drsná příroda a její charakteristické rysy, rozpad selských rodů...
Miroslav Sígl: Vzpomínka na veterána letectví...
Tak zněla pozvánka na “Hovory pod vrtulí“, které pořádá už několik let Klub leteckých novinářů České republiky. Tentokrát proto, abychom si zavzpomínali na svého přítele, který nás letos opustil (viz několik článků z let 2009 – 2010 v PN, jeho Dobrou chuť letos ve 12 pokračováních). Něco z těch úsměvných příběhů ze stránek Pozitivních novin se tam četlo (v restauraci Divadla Radka Brzobohatého).