Publicistika – Víte, že...?
Josef Čermák: Jan Waldauf slaví osmdesátku!
Jan Waldauf se narodil v Nových Hradech 8. dubna 1929. Jeho otec byl oddaným Sokolem. Po okupaci Československa nacisty byl zatčen a válku strávil v koncentračním táboru. Brzy po návratu do vlasti (pouze 68 z více než 1000 předních sokolských pracovníků vězněných v Osvětimi válku přežilo) zemřel. Když v únoru 1948 se vlády v Praze zmocnili komunisté, Jan dlouho nečekal.
Dobrovolnické centrum sdružení Okamžik
Ing. Miroslav Jaroš převzal 26. února 2007 z rukou primátora Pavla Béma, patrona Křesadel Tomáše Töpfera a ředitelky Hestia – NDC Olgy Sozanské cenu Křesadlo, která je určena „obyčejným lidem, kteří dělají neobyčejné věci“. Ing. Jaroše, zapojeného v našem dobrovolnickém programu od března 2004, jsme na cenu Křesadlo nominovali pro jeho obětavost v pomoci těžce zrakově postiženým, při které neztrácí optimismus a smysl pro humor.
Jitka Dolejšová: Cožééééé? aneb Umění hláskovat
Nedávno jsem potřebovala ze své kanceláře zvukově přenést na druhý konec „drátu“ a republiky, přes všechny hory a údolí a řeky a lesy a louky a šumy a šelesty, jednomu staršímu pánovi, co ještě navíc hůř slyšel, písmenko H. Napadlo mne pomoci si slovem – ale ne, tím ne, co vám teď zrovinka blesklo hlavou...
Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“
Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.
PhDr. Marie Otavová: Příběh pláten dokladujících kulturní aktivity zástupců rodu Parishů
V roce 2008 učinil pan J.M. Parish významné rozhodnutí – vyslyšel přání žamberského muzea a daroval tento vzácný soubor do jeho sbírek. Touto akvizicí bylo vyplněno mnohaleté úsilí obohatit sbírkové fondy právě o předměty dokladující hudební život Žamberka v 19. a v první polovině 20. století. Vzácná kolekce byla po šedesáti letech znovu převezena do Žamberka.
Věra Ludíková: Pošli to dál
Zdeněk Hajný, jenž se o knížku hodně zasloužil. I jen relativně malý časový odstup člověku dovoluje vybavit si to nejzajímavější, to nejzávažnější, jež uložené do paměti se z ní postupně vynořuje, osvobozené od horečnatého spěchu a přísného dodržování časových limitů. Nadšenci, se kterými spolupracuji na mnohojazyčných vydáních své poezie a textů, základní text nejen přeložili, ale připsali i jinojazyčné vzkazy.
Josef Balek: Volné sdružení umělců jižních Čech se vám představuje
Při návštěvě festivalu jsem zde znal většinu umělců ze všech koutů vlasti a z místních skoro nikoho. Takže jsem se dal do nápravy situace. Měl jsem kolem sebe spoustu kontaktů na umělce ze serveru Amatérská obrazárna a základem nově utvořeného sdružení byli právě tito umělci. Prvotní číslo bylo někde kolem 20 členů a první schůzka byla i s mezinárodní účastí v prosinci 2005 v kavárně Malého pivovaru. Reklama se postupně zvyšovala a v průběhu jednoho roku jsme měli již kolem stovky členů.
Jitka Dolejšová: Nám, nám, narodil se – ale o trochu dřív…
Řeč je o dětech, které příliš pospíchaly na svět. Jsou menší, bývají často a vážněji nemocné, jsou náchylnější k různým nemocem, jejich organismus musí co nejdříve dohnat, co se dá. Nedonošená miminka bývají velkými bojovníky. O co měly tyto děti vstup do našeho světa těžší, o to větší bývá jejich vůle a síla. A dospělí jsou jim nablízku. Maminka s tátou, lékaři a další zdravotnický personál, psychologové. Příbuzní, známí i docela cizí lidé se snaží malým človíčkům v tomto boji pomoci.
Pavel Vaculík: Tradice mikulášské obchůzky s místním specifikem – Mikulášem z Krudumu
Karlovarský kraj toho dnes již etnologům mnoho bohužel nenabízí, snad jen vedle dudáků, citeristů, paličkované krajky a chebského hrázděného statku. Zvláště pak po odsunu zde většinového německého obyvatelstva mnoho atributů lidové kultury upadlo v zapomnění, přesto zdejším specifikem lidové mytologie v regionu od Plzně do Chomutova a v oblasti dnešního Karlovarského kraje (dříve Egerlandu), byla od 15. století do poloviny 20. století zde hojně tradovaná pověst o svatém Mikuláši z Krudumu.
Lenka Nováková: O touhách, lanovkách a rozhodnutích
Také občas řešíte (nad)váhu svou anebo svých blízkých? Moje kamarádka Hanka se už 23 let snaží zhubnout. Je přeborníkem v dietách a jejich trendech. Jíst jen maso bez příloh, jíst přílohy bez masa, jíst jen to, co běhá, jíst semínka, jíst polévku, která zaručeně požírá tuky, jíst celý den a nejíst vůbec. To, že se stále snaží, dokazuje, že se jí to moc nedaří a přitom by to čím dál víc potřebovala.
Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (3)
Konec války, na jejíž frontách tisíce sokolů položilo život, a vznik samostatného československého státu - zhmotnělá myšlenka národní samostatnosti - daly sokolstvu novou sílu k rozmachu. Zároveň to však pro ně znamenalo mnoho povinností, protože ono jediné – cituji - „...mohlo v první popřevratové době zajistit spořádané ustavení nové státní správy a dočasně nahradit funkci policie a armády...“
Jste potenciálním workoholikem? (3)
Je velké štěstí, pokud můžeme dělat práci, kterou máme rádi. V práci trávíme přibližně třetinu svého života, a je proto opravdovým utrpením, jestliže v ní nenacházíme naplnění a inspiraci. Na druhou stranu – kde je únosná mez ...
Jan Řehounek: Broukoviště
Uvidět na vlastní oči v lese brouka roháče se dnes již podaří málokomu. Důvodem je likvidace starých stromů v lesích i v parcích, v nichž nacházejí tito krásní dřevní brouci útočiště k rozmnožování. Jedním ze způsobů ochrany ohrožených dřevních brouků, vedle roháče obecného např. páchník hnědý, zlatohlávek skvostný, tesaříci, nosorožík kapucínek, lesák rumělkový, zdobenec zelenavý…, jsou tzv. loggery. Taková „zařízení“ jsou běžná např. ve Velké Británii.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (27)
Po trochu rozpustilém minulém slovníčku opusťme tuto podezřelou kosmopolitní platformu a vraťme se k naší milé češtině. To, že má těžkou gramatiku jak při časování tak i skloňování, je notoricky známé, ale na závěr možná čtenáře naposled překvapíme. Bylo totiž zjištěno, že naše mateřština nemá pádů sedm, jak se běžně učí ve škole, ale bouřlivá doba jednadvacátého století k nim přidala dalších třináct pádů!