Publicistika – Rozhovory
Karla Polydorová - Jitka Dolejšová: Vyšperkovaný rozhovor z fitcentra
Hodiny aerobiku, P-classu, AE-body a jiných dobrovolných drezúr jsou místem pro zajímavá setkání žen, dívek, dam, slečen a paní. Jak se tak společně snažíme udržet rytmus a aspoň trochu napodobovat dokonalé pohyby cvičitelek, jak si tak společně funíme, sbližuje nás to. Jsme na stejné lodi - prodavačka, učitelka, kadeřnice, studentka, maminka na rodičovské dovolené, inženýrka, lékařka.
Ing. Miroslav Vrána – Jaroslav Volf: Sokol – to je víc než jen organizace, je to životní styl
Já si myslím, že ty spolky, a třeba i ty dřívější měly něco do sebe. Tam byly určité kolektivy lidí, kteří se znali – to je také velice pozitivní záležitost, protože ten kolektiv, když je dobře nastavený, tak funguje, prostě už i při řešení určitých životních problémů, už to, že si o nich popovídá – to je jasná věc. U Sokolů jsou tyto vztahy dodnes zakořeněné velice dobře. A pomoci kamarádovi, popřemýšlet o nejlepším způsobu a pak jej realizovat, to je velice motivující – tím více, že to není formální povinnost ale že je to kamarád.
Jitka Stošická – Jitka Dolejšová: Rozhovor Jitky s Jitkou o Jitce a Galerii IN
Děkuji básníkům za to, že mi posílají své básně a že se nečílí, když se všechny neobjeví v GIN. Krásně to vyjádřil básník a fotograf pan Šafránek, který mi poslal dvacet básní a v doušce stálo: „..budu rád, když vyberete byť i jen jednu z nich a ona si najde cestu k srdci někoho, koho osloví…“ Děkuji všem srdíčkovým fotografům, malířům a grafikům za to, že svolují s textovým zásahem do svých děl.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)
Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.
Viki Stirská - Pavla Králová: Číslo jedna je moje maminka
Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.
Paul Millar - Josef Krám: DÁLKOVÉ INTERVIEW OVER SEA
Při výměně mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal: “Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu....
Zdeňka Kopčová - Jarmila Moosová: Když slunce zevnitř svítí navenek
Naše budoucnost je v našich dětech. A nemusí to být výhradně naši vlastní potomci, ale také kupříkladu děti našich přátel. Člověk se ani nenaděje a z někdejších batolátek jsou dospělí mladí lidé, vytvářející si svoje vlastní místo pod sluncem. Je radost být alespoň zpovzdálí při tom, když se jim to daří.
Miloslav Heřmánek: ROZHOVOR SE ZRCADLEM
Oba monitory na mém stole po mně šibalsky pokukují. Trávím s nimi většinu času od pozdního rána do hluboké noci. Na vrnící bedně spokojeně odpočívá kočička. Výjimečně jsem toho zešeřelého večera doma sám, jen se svojí prací a zvířátky. Celé to začalo prostým výpadkem elektrické energie. Neslušně jsem zaklel, když v počítači ruplo a monitory cvakavě zhasly.
Antonín Tichý - Hynek Šnajdar: Krakonoš je nade vším
Trutnov - Freiheit je česky Svoboda nad Úpou. A nejen to. Jmenují se tak i webové stránky krkonošského patriota, publicisty a sběratele Antonína Tichého, který v tomto městečku žije a nedá na něj dopustit. Jako literát samouk od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku. „Je mnoho zajímavějších lidí vhodných pro rozhovor, než jsem já. Budete pro smích."
Jarmila Hannah Čermáková – Miroslav Vejlupek: Všestranná umělkyně se přimlouvá za obnovu tradičních morálních a kulturních hodnot
Dnešní komerční televize dokážou smazat i mystiku lásky, vášně, zrození, smrti. Život se pak jeví navýsost nudný a nedivím se mladistvým experimentům s drogami. Je to naše vina, připustíme-li pro mladé takovouto “kulturu“. Jsme přímo zodpovědní za budoucí etický, estetický a morální profil příští generace. Jestliže mlčky trpíme, co média beztrestně šíří (neplodný sex, úspěšná korupce, bezcharakternost u dočasných „nejvyšších“ představitelů státu, obliba krvavých masakrů bez majestátu smrti) - pak se na budoucnosti národa zapisujeme stejně neodpustitelně, jako představitelé totalitního režimu.
Pestrý život kaskadéra Pavla Jahody
Je velikým milovníkem a znalcem koní, ovládá bojová umění, vyrábí sedla na koně a přes rodeo se dostal k filmovému kaskadérství. Tento neobyčejně pestrý výčet aktivit jediného člověka slibuje zajímavý a nevšední život.
Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu
Paní docentko, nedávno jste byla zvolena za členku Finské učené společnosti, což je pocta na akademické úrovni. Jak se stalo, že kantor, který učí slovanský jazyk, dosáhl takové pozice? Ve jmenovacím dopise je jako zdůvodnění uvedeno „in recognition of the outstanding contribution in your research work“. Zabývám se totiž už 30 let neurolingvistikou, která zkoumá vztah jazyka a mozku. Jazyky jsou svou stavbou velmi rozdílné, zatímco lidský mozek je stejný.
Miroslav Sígl: Co zajímá budoucí bakaláře?
Nedá se proti tomu nic namítat. Stárnu, stávám se pamětníkem přitažlivým i pro mladší generaci. V poslední době se na mne obrátilo již více než deset vysokoškolských studentů (většinou humanitních oborů a společenských věd), zda bych jim pomohl v jejich „hloubkových rozhovorech“, jež jsou součástí jejich bakalářských či diplomových prací.
Martina Bittnerová – Ivo Fencl: Neopakuji školní látku a píšu
Dobrý den, Martino. Kde a jak jste se etablovala jako spisovatelka a povídkářka? Já uveřejňovala prózy ledaskde a třeba taky v tzv. Palmknihách nebo v časopise Žena a život, přičemž se od svých začátků věnuji autorským čtením. I vy jste možná mohl slyšet mou Pomstu anebo Ples popelek. A co vydat povídky souborně? Možná by stály za knihu, ne? Ještě se uvidí, podle situace. Záleží na tom, zda by o ně měl nakladatel také zájem a rozhodně bych musela udělat úpravy.