Publicistika – Postřehy
Janina Svobodová: O čtení
Jak to mají dnešní čtenáři? Čte se ještě vůbec? Nekonkurují počítače a DVD knihám? To víte, že ano! Ale? S počítačem si do postele nevlezete, za to s dobrou knížkou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek. Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe čtenáře. Jsem knihovnicí v malé obci, a i tam lidé čtou.
Ivan Kolařík: O tatínkovi
Můj tatínek měl totiž jednu neskonalou životní vadu a jednu krásnou přednost. Byl totiž komunista a básník. On ale nebyl komunistický básník, který by psal stupidní poezii opěvující dělnickou třídu a hanobíci zlé imperialisty. On byl pouze básník-komunista. A tak stránky papíru zaplňoval něžnou lyrikou, opěvováním přírody, rodné země, své maminky a své milované ženy, mojí maminky.
Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách
Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.
Zdeněk Reich: Nebezpečí kulinární
Nemyslím si, že naše zkušenosti jsou v tomto bodě ojedinělé a patrně mnozí krajané je s námi sdílejí. Hlavní stan naší pětitýdenní návštěvy republiky byl u sestry a švagra mé ženy Jany, kde jsme sice nebydleli, ale kam jsme se pravidelně vraceli k hodům téměř lukulským. Mnohdy jsem si připomínal „moudrá slova“ Antonína Zápotockého, (také Ušaté Torpédo zvaného) z jednoho jeho novoročního projevu, kdy hlásal „Stůl pracujících opět bohatší“.
Jitka Dolejšová: Základní povinnosti sekretářky
Začít, pokračovat, dokončit, psát, nadepsat, zapsat, podepsat, přepsat, zaškrtnout, podškrtnout, přeškrtnout, zvýraznit, vygumovat, zatrhnout, korekturovat, nalinkovat, ošifrovat, označit, parafovat, nadiktovat, orazítkovat, zalepit, poslat, odfaxovat, odmailovat, tisknout, namnožit.....
Pravdivé zamyšlení
To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji.
Náznak úsměvu
Jednoho dne jsem šel domů z práce a tak mě napadlo, že už to takhle dál nejde a byl jsem vlastně na sebe dost nakrknutej.. Vlasy už mi šedivějí, stovku už neuběhnu ani za patnáct vteřin, holky už po mně taky nekoukají ...
Karel Trinkewitz - výtvarník, básník a publicista
Galerie Ve Smečkách si vytkla za cíl postupně představit unikátní sbírku českých koláží nejznámějších domácích tvůrců. Vedle fotografií a koláží S. Fleischmannové, J.Ladocha a E.Brabence tu jsou až do začátku ledna 2007 ...
Barborko, víš jak krásné mohou být ušmudlané brýle?
To je divná otázka, máš pravdu. Má ale krásný důvod. Večer – spíše v noci ve světle několika čajových svíček jsem si všimla proč jsem hůř viděla. Představ si nejstarší místnost u nás na chalupě. Víš, tu s nízkým trámovým stropem.
Náhoda na druhou
Telefon vyzváněl jako zběsilý. "Langová," ohlásila jsem se. "To je paní Zuzana Langová, rozená Peterková?" "U telefonu." "Zuzanko, jsi to opravdu ty?" "Jo," řekla jsem netrpělivě. "Narodila jsem se své vlastní matce ...
Vlastimil Marek: Rozhodující je úmysl
Věděli to staří moudří všech duchovněji orientovaných kultur, věděl to Buddha a Ježíš, a víme to dnes i my (díky moderním zobrazovacím metodám). Rozhodující je úmysl. Jinými slovy, naši budoucnost určuje právě to, s jakým základním znaménkem (jestli plus nebo mínus) dnes vnímáme a jednáme. Ukázalo se, že skutečně jsme strůjci svých osudů.
Baťůžek (III) - variace na články J.Volfa
V jednom obchodě, kde se prodávají stany, horolezecká lana, karabiny, vařiče a další rozmanité a užitečné věci, visely na hácích i batohy a baťůžky. Ne ty pomalované pestré, ty by se do přírody jaksi nehodily. Ale byly tam baťůžky docela malé...
Ivana Kriglová: Důslednost, děti a my
Již delší dobu pociťuji, že názory na výchovu dětí, s kterými se setkáváme, postrádají samu podstatu. Mnohdy nekonečné diskuse o nepřeberném množství výchovných směrů s cílem ovlivnit dětskou psychiku nás zavádějí do bludiště dalších problémů. Mým osobním názorem je, že základem výchovy je důslednost a od ní se všechno odvíjí.
Josef Hlinomaz - Václav Židek: Bít či nebít
Ve škole se tresty prováděly veřejně před třídou. Starý učitel, jinak ohromný dobrák, vykonával trest s naprostým klidem, oznámiv předem, oč jde. Za mírnější trest byla považována rána ukazovátkem do nastavené dlaně, ačkoliv taková rána je bolestivější než rána tímtéž ukazovátkem přes zadek. Tlučení přes zadní část bylo obřadem.