Publicistika – Komentáře
Vlastimil Marek: Infobudoucnost
Musíme jíst, pít a dýchat. V poslední době je ale stále zřejmější, že ke svému životu, lépe řečeno, k dalšímu vývoji, potřebujeme „konzumovat“ také informace. Živí se mozek, zvláště mozek malého dítěte informacemi (samozřejmě kromě kyslíku, a ve fázi vzniku i mastných kyselin, stavební „šedé“ hmoty)? Zcela jistě ano. Jak a v jaké kvalitě, to už je otázka.
L.Háva - J.Vlastník: Nejen o šansonech
Článek o této zpěvačce vychází, dá se říci, s křížkem po funuse. Po prázdninových měsících se už relace Šanson, věc veřejná nevysílá. Rozhlas tak pokračuje ve své tradici, že úspěšné relace ze svého programu vyřazuje. Když se to stávalo za totality, dalo se pochopit. Politická moc si nepřála, aby v zemi vniklo něco, co by mohlo být populárnější než je ona sama.
Musíme opět začít hledat cestu ke kořenům
Dneska již všechno dělají informační systémy automaticky, a na výsledku je to strašně moc vidět. Je tam – podle mého mínění - cítit nedostatek lidské péče a osobního zaujetí pro věc.... Přeci jenom lidská práce - i se všemi svými nedokonalostmi - je neopakovatelně autentická, upřímná, jedinečná, a když jí člověk dělá z přesvědčení a rád, musí to na ní být časem prostě vidět.
Antonín Siuda: Zamřížovaná planeta
Před málem třiceti lety jsem se přestěhoval na polosamotu do Jeseníků. Mír a klid a sousedské vztahy s přírodou a její florou a faunou. Mloci a hadi na zápraží, vysoká u plotu. Ptáci, které městští znají jen z knih, na stromech a v keřích v okolí. A ticho bez hranic. Jen přírodní zvuky – hromové hrozby blesků a vítr.
Vlastimil Marek: KDYŽ UŽ I YOKO ONO ...
Vida, říkal jsem si v duchu, a moje žena se na mne obrátila s rozzářenýma očima, jestli jsem to taky slyšel, protože to ode mne (o oněch třech měsících, za které, když člověk začne dělat něco pozitivního, může změnit i strukturně mozek, protože člověku, tedy jeho mozku, narostou nové dendrity, neuronové spoje) slýchá již hezky dlouho a na každé přednášce.
Václav R. Židek: Kyvadlová doprava
"Kyvadlová doprava" je pro Pražany velice známý výraz, který označuje náhradní provoz městské hromadné dopravy. Užívá se již delší dobu a snad nejčastěji byl mediálně frekventovaný v době, kdy Prahu zalily úděsně nemilosrdné povodně. Jeden čas jsem přemýšlel, jestli původ slova "kyvadlová" nevznikl někde jinde, třeba na základě mnohaletých zkušeností s tím, že všichni cestující v pražských dopravních prostředcích se kývou, poletují za jízdy z jedné strany na druhou jak nudle v baňce, nebo jako kyvadlo od hodin, kdy malé děti se za vřeskotu válejí po zemi a staří je solidárně následují.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (10)
Píše mi mladý právní zástupce: „Vladimír R., 26letý člověk, úplně zachovalý, obchodník, sloužil jako voják za Rakouska a byl ve válce; od té doby v něm rostlo přesvědčení, že první jeho povinností je bojovat proti válce a že musí začít sám u sebe. Když byl povolán k činné vojenské službě, zdráhal se vzít do rukou zbraň, neuposlechl rozkazu představeného důstojníka, zůstal pevný i před soudem; dostal 15 měsíců žaláře.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (8)
Co k tomu dodat? Je to aktuální stále, třeba se kulisy a kostýmy trochu změnily. Snad jen to, že Čapkova víra ve „vzdělaný evropský západ“ měla za pár let po napsání tohoto textu vzít za své; začátku pádu této víry se Čapek, bohužel, ještě musel dožít a poznat trpkost pravdy. Už se nedožil protektorátu ani pozdějších bouřlivým změn, nemusel poslouchat z Londýna za války z rozhlasového vysílání ono Lockhardovo neslavné „Dobrou noc a pevnou naději!“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (11)
Nechci upřít nic památnému říjnovému dni roku 18; nemíním jej prohlásit za pouhou procházku po Václavském náměstí. Byl to převrat, jak stojí v knize psáno; konec staré monarchie a vznik nové republiky není žádná procházka a tento státní převrat vyl onoho dne proveden se všemi náležitostmi. Byl to docela řádný a historický převrat; ale byla to také revoluce?
Antonín Siuda: Není nad kouření!
V kterémsi časopise psali, že Číňané, kteří plivnou na zem a jsou při tom přistiženi, dostávají vysokou pokutu. Je to jistě velmi potřebné opatření – a mělo by platit i jinde. Je těch Číňanů více než miliarda. Pokud by si každý uplivnul na zem pětkrát denně, dělá to pět miliard plivanců, více než jeden a půl bilionu plivanců ročně.
Vlastimil Marek: Svět mohou zachránit jen ženy
Píšu a mluvím o tom už hezky dlouho, ale konečně se na toto téma jasně a stručně vyjádřil i muž, který má osobní zkušenosti z vysoké politiky, a jemuž snad uvěří i skeptici. Časopis Regenerace mé zamyšlení otiskl již před mnoha lety: „Vážené čtenářky,“ psal jsem tehdy, „jste to vy, které můžete změnit svět. Umíte to, co my muži nezvládáme.
Vlastimil Marek: Dokonalost
Hudba jinak vyšla s několika zbytečnými chybami, ale především s vydavatelem na poslední chvíli neobratně přeformulovaným podtitulem (Hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit váš život). Grafik, ač slíbil, na poslední chvíli neopravil. Podtitul měl totiž znít: Hudební nástroje a styly, které vám mohou zlepšit zdraví a změnit život.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně.
Vlastimil Marek: Zapřáhnout vůz před koně
„Násilí v médiích je nadstavba chlapské kultury války – vychovává mládež k úspěšné adaptaci na globálně nebezpečnou a hlubinně agresivní společnost,“ píše, a dochází k závěru: „Je třeba bojovat proti takovým mechanismům (má na mysli odhalení mechanismů, které v demokratické společnosti mohou náhle nastolit rozsáhlý systém pokrytectví a lží, poznámka autora), ne proti zobrazování násilí v televizi.