Publicistika – Historie
Michal Dlouhý: POUR FÉLICITER po četnicku
Četnický sbor, pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na celém území státu, byl od samého svého zřízení v rakouské části monarchie, k němuž došlo v roce 1849, důsledně organizován jako autoritativní orgán státu. Ačkoliv předpisy upravující výkon četnické služby doznaly postupem času řady změn, týkajících se zejména zdokonalení organizační struktury četnického sboru tak, aby odpovídala organizaci ostatních orgánů státní správy, autoritativní duch četnictva zůstal ve služebních předpisech trvale deklarován.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (7)
Když po dvou měsících proskočily zprávy, že tohle naše totální nasazení bude možná prodlouženo až na dva roky, byli jsme zralí na cvokhaus. A za této situace přicházely zprávy, byť jich moc nebylo, že vypuklo protikomunistické povstání v Maďarsku. V zemi čardáše a paprik došla lidem trpělivost a začali věšet bolševiky na lampy.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (5)
Pracovali jsme tady s volyňskými Čechy. Jeden z nich se jmenoval Zahálka; brzy mi došlo, že jiné jméno ani mít nemůže. Nebyl to však špatný chlap. S československou jednotkou generála Svobody prošel celou východní frontu a ve válce trochu ohluchl. Bylo mu kolem padesátky a dost pil, což byl jeho jediný zápor.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu
Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.
Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína
Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Chrám chrámů
Nejprve trochu filologie. Ten chrám se jmenuje San Giovanni in Laterano. Tedy svatý Jan a přídavné jméno „lateránský“ je zase odvozeno podle majitele pozemku, který žil, jak jinak, v časech římských císařů a za Nerona byl popraven. Po čase se stala vlastnicí parcely choť císaře Konstantina, která s tímto majetkem takhle ušlechtile naložila.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)
V domku byla jen jedna místnost, kde nás všech šest spalo na primitivních postelích, na jiný nábytek si nepamatuji. Tenkrát jsme si sami vařili na primitivních kamínkách, která nás také alespoň trošičku v zimě ohřála, přes to jsme spali plná oblečeni. Dostávali jsme každých 14dní malý příděl potravin a uhlí ve formě briket.
Michal Dlouhý: Pekelný stroj
Poté co strážmistr Vlkovský otevřel dveře skříně, následovaly krátce po sobě dva výbuchy. Při prvním z nich vyšlehly ze skříně plameny, které způsobily strážmistru Vlkovskému těžké zranění - popáleniny III. stupně v obličeji, na krku a na rukách. Po druhém výbuchu se zbořila jedna ze zdí bytu, došlo k prolomení stropu a k vyražení oken a dveří. Při tomto výbuchu se zasažený strážmistr Vlkovský vzchopil natolik, že vyraženým oknem vyskočil na dvůr, kde klesl v mdlobách. Odtud byl okamžitě převezen první pomocí do místní veřejné nemocnice. Štábní strážmistr Studený byl v době výbuchu naštěstí sehnut u stolu a nadstrážník Ambros stál u dveří, oba byli odhozeni směrem ke dveřím do předsíně.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (1/2)
V březnu 1939, když Němci vpadli do Prahy a okupovali republiku, se náš život značně změnil k horšímu, když se začaly uplatňovat Hitlerovy antisemitské norimberské zákony. Naše osobní svoboda a občanská práva byla omezena a postupně jsme byli stále drastičtějšími diskriminačními opatřeními izolováni od ostatní společnosti.
Miroslav Sígl: Písničky mě provázejí celým životem
Jestli si neumím něco představit, tak by to byl život bez písniček. Provázejí mne od dětství díky mé mamince, která dokázala zpívat snad při každé práci. Dnes už vím, že jí ty písničky nahrazovaly vše ostatní, čeho se jí v životě nedostávalo. Ale nikdy si před námi dětmi nestěžovala. Popadla koš s prádlem, žehličku zahřála na plotně a dala se do zpěvu.
Jan Řehounek: Pedagog a sokolský vzdělavatel Václav Janda
Václav Janda (1885–1942), pedagog, sokolský vzdělavatel, pocházel z učitelské rodiny, narodil se na Loučeni. Jako učitel působil na několika venkovských školách na Poděbradsku a Královéměstecku, naposledy jako ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Po první světové válce odešel v roce 1919 pedagogicky působit do slovenské Nitry, odkud byl po třech letech přeložen do Liptovského Mikuláše.
Jan Drocár: Poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad v Anglii
Poselstvo dorazilo do Calais, ležícího na mořském břehu a poddaného tehdy anglickému králi. Půl míle za tímto městem končí Flandry, píše autor a dodává, že každý, kdo se chce dostat do Anglie, musí vyplout z tohoto města.
Michal Dlouhý: Přepadený autodopravce
Na podzim roku 1933 byl služební pes Ada vzhledem ke stáří a zdravotnímu stavu uznán za neschopného dalšího výkonu služby. Do kurzu v pyšelské "psí univerzitě", jak se říkalo Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva, byl na vlastní žádost vyslán štábní strážmistr Alois Kruliš se soukromým štěnětem německého ovčáka, fenkou Blankou.
Milan Novák: Palladium země České
Uctívané Palladium země České, obrázek staroboleslavské Madony, je reliéf, 19 cm vysoký a 13,5 cm široký, vytepaný v mědi, nazývané někdy také mědí korintskou, a silně pozlacený. Vznikl v době od konce 14. do poloviny 15. století z kovu původního reliéfu z dob úsvitu křesťanství na našem území za prvních Přemyslovců. Stylově se hlásí do okruhu Madony svatovítské, s tzv. krásnoslohou drapérií, s náznakem bolestného výrazu ve tváři.