Publicistika – Co je psáno...
Martin Vačkář: Skladatel Dalibor C. Vačkář
V těchto dnech si připomínáme sto let od narození skladatele Dalibora C. Vačkáře. Filmovým divákům mnoha generací se zapsal do srdcí především nezapomenutelnou hudbou k filmové pohádce Pyšná princezna.
Jiří Vlastník: Petr Haničinec
Vezl jsem kdysi Petra Haničince z Bratronic k Ondřejovi Suchému na natáčení jeho Muzea zábavy. Herec všechny ohromil bujarým humorem, plným drsných výrazů, ze kterého ve vteřině přešel na tema, při kterém běhal mráz po zádech a tekly slzy. Petr citoval svým nezaměnitelným hlasem prezidenta Masaryka.
Alena Mašková: „Smích a pláč chodí světem spolu" říká Josef Fousek
Pane Fousku, určitě taky nemáte času nazbyt, a přesto jste si na nás a naše čtenáře udělal čas téměř okamžitě. Věnujete se charitě, pomáháte těm, kteří to potřebují? Pořád dávám někomu peníze, dělám to rád a je dobře, že se to dělá, možná to učí lidi laskavosti. Nejvíc mě zasáhne dětské utrpení, opuštěné děti, týrané děti, pláč dítěte…
Ivo Fencl: Pan Anstey, zapomenutý otec světové fantasy
Není u nás známý, a přece se ozvuky jeho díla dotkly každého z nás, jak mi dáte po dočtení zapravdu. Jeho literární dílo je přinejmenším zvláštní. Jmenoval se Thomas Anstey Guthrie a žil mezi 8. srpnem 1856 a 10. březnem 1934. Dnes je právem nazýván otcem světové fantasy. Roku 1997 od něj česky vyšlo (jistě ne poprvé, ale nevím, kdy poprvé) neuvěřitelné Dobrodružství se skleněným těžítkem, na kterém se vám teď pokusím dotyčného gentlemana představit.
Ivo Fencl: Tvůrců jako František Běhounek nebylo nikdy dost!
Za českého Verna byli už označeni mnozí. I školní inspektor František Flos (1864–1961), autor románů Lovci orchidejí, Pod sluncem rovníkovým, Vzducholodí do srdce Brazílie, Z pralesů Konga, V bažinách argentinských, Lovci kožišin, Na modrém Nilu anebo Nad Tichým oceánem. Všechny Flosovy knížky poprvé vyšly mezi roky 1920 a 1938 a jsou moc fajn, ale nic naplat, Flos je víc jakýmsi (krotkým) českým Karlem Mayem než Vernem.
Jan Wiener: "Bojovník - vždy proti proudu" (2/2)
Po našem úspěšném útěku v roce 1943 odešel můj přítel do polské armády, která bojovala společně s 8. britskou armádou. Padl u Monte Cassina podobně jako stovky dalších Poláků. Já jsem šel nejprve do Alžírska, kde jsem prodělal základní kurz, a potom do Anglie k české jednotce Royal Air Force. Češi tam měli čtyři perutě, tři stíhací a jednu bombardovací. Když jsem absolvoval leteckou školu a dostal jsem se k 311. bombardovací peruti, stal jsem se radionavigátorem a střelcem.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (3)
Druhý den se Karel Hašler rozloučil s rodinou a po osmé večerní spěchal do „Měšťanské besedy“, kde se konal sněm. Zde se setkal s Ivankou Justovou. Dosud byla členkou Trnkovy společnosti. Její manžel, zpěvák Krapeš, se kterým se seznámila ve svém prvním angažmá, sestavoval vlastní operetní soubor. Vybídla Hašlera, aby přidal něco k lepšímu.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Komediant nebo umělec?
A čtenář by teď asi rád věděl, copak si o tomto tématu myslím já, když jsem Josefa Hlinomaze znal. Ovšemže byl kouzelným a nenapodobitelným komediantem. Uvedu příklad z jedné návštěvy. Josef Hlinomaz mě uvítal huronským řevem. Počal mi vyprávět, jak jej navštívili policajti, prý aby mohli z mého bytu, vyprávěl, sledovat podezřelý objekt.
Marie Formáčková: Na tragickej život byla pes... (1)
Vzpomínání na Helenu Růžičkovou | Když před pěti lety odešla, najednou jsem si uvědomila, jak velkou součást mého života tvořila a jak mi schází. Dirigovala mě, aniž bych si to uvědomovala a aniž bych o tom přemýšlela. Prostě silou své osobnosti mě vždycky přesvědčila, že to se mnou myslí líp, než to myslím sama se sebou já... A takových nás byly spousty.
Milan Turek: Karolina Světlá - královna Ještědu
Kraj se však může pochlubit turistkou, v Evropě historiky hodnocenou jako spisovatelku, která nemá konkurentku - Karolinou Světlou. Dokonale poznala kraj, chodila nejen po vesnicích a pomáhala lidem, šířila osvětu, bojovala za české školy spolu s dr. Václavem Šamánkem, ale konala i dlouhé vycházky do hor. Vynikající manažerka a politička svou literární tvorbou a svým stylem života evidentně inspirovala k organizované turistice nejen Vojtěcha Náprstku (který ji před založením Klubu českých turistů navštívil ve Světlé), ale i další Pražany.
Jiří Vlastník: Člun plný humoru, o psu nemluvě
„Buďme ješitní, ne však na své kalhoty nebo vlasy, nýbrž na svá srdce, na své ruce, na pravdu, čistotu, ušlechtilost“. Dělávám to tak pravidelně na počátku léta či v případě, kdy se bolestivě ozve krční páteř. Zcela nahodile pak otevírám tu útlou knížku a už bůhví po kolikáté čtu o tom, jak Harris zpívá komické písně, či jaká směšná příhoda se stala Jiřího otci.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O tom jak jsem začal cestovat
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád – zvláště k moři, v němž se dozajista rochnil jako delfín. Byl však také skromný, neboť ti, kdož dostali výjezdní doložku a devizový příslib, se museli chovat za našimi hranicemi velmi skromně. A tak jednou vyrazil náš hrdina do Itálie, a již v Praze, za české peníze, si zaplatil jízdenku z jedné strany Apeninského poloostrova na druhou.
Jiří Vlastník: Říkali mu Jardo Marais
Setkal jsem se s ním až na sklonku jeho života. Patřil k té generaci umělců, o kterých mi král rozhlasových pohádek Karel Weinlich říkává – když oni vešli do studia, okamžitě jsme úctou ztichli. Opustil nás před dvěma lety dosti nemocen a zcela zapomenut. Přesto si do posledních chvil zachoval svůj charakteristický, klukovsky rozverný humor, kterým svého času sklízel úspěchy v rozhlasovém studiu i nesčetných estrádách po celé republice.
Ivan Rössler: Povím to tancem a písní
V časopisu MELODIE Karel Gott kdysi uvedl: "Kdybych si mohl vybírat na desky, co bych chtěl, nazpíval bych třeba desku ze samých evergreenů anebo podobných věcí, a to by byly skladby Alfonse Jindry, který má skutečně nejvíc melodických nápadů." Snad nejslavnější písní Alfonse Jindry a skutečným evergreenem je skladba Povím to tancem a písní, kterou napsal s Jaroslavem Moravcem, a kterou ve čtyřicátých letech s orchestrem Karla Vlacha na desky Ultraphon nahrál Arnošt Kavka.