Literatura – Zábava
Miloslav Švandrlík: Spravedlivý muž Pelouch
Potkat Peloucha s rybářským náčiním byla rozhodně událost. Asi jsem nedovedl dostatečně potlačit údiv, protože známý hromotluk se pojednou zastavil a obšťastnil mě úsměvem. „S fotbalem je konec,“ oznámil mi, „a na hřišti mě už nikdo neuvidí.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (17)
Jel jsem podél pobřeží na sever a byl sám se sebou maximálně spokojen. Za rok a dva měsíce jsem se naučil v Sydney celkem slušně anglicky, vyučil zlatníkem, měl svoje auto a jel za dobrodružstvím. Co více jsem si mohl přát? Připadal jsem si ovšem více jako kovboj než zlatník. Na hlavě jsem měl slaměné sombrero, za pasem nůž na házení, který jsem celkem slušně ovládal a vzadu v autě pár věcí na campování.
Libuše Čiháková: Myší problémy
Moje kamarádka Dana se snad nebojí ničeho. Od jara do podzimu žije na samotě u lesa úplně sama, a klidně, třeba o půlnoci, jde ven se psem. Všichni se jí obdivujeme. „Moc mě nechvalte,“ říká. „Kdybyste věděli, co se mnou dokáže udělat sebemenší myška! Jenže není divu. Kvůli ní jsem se předčasně narodila, vdala a málem rozvedla."
Ivan Kolařík: Další štace po světě - Jak přežil jsem přistání
První pocit strachu na mě přišel, když jsem místo uhlazeného, elegantního pilota s prošedivělými skráněmi a v parádní uniformě, spatřil upoceného tlusťocha v ušmudlané košili a džínsách. Ten se ztěží narval do pilotního sedadla, zatímco podobně vyhlížející letuška roznášela teplou vodu. Na to konto jsem došel k závěru, že tento let nemůže dopadnout dobře.
Václav Čapek: Slovník jazyka našeho (M-Ž)
MANŽELSTVÍ - spojení domácího života s noční službou. MELOMAN - člověk, který když slyší v koupelně zpívat hezkou dívku, přikládá ke klíčové dírce ucho. MOL - perverzní stvoření, které tráví léto v kožichu a zimu v plavkách. MOZEK - ústrojí, díky kterému si myslíme, že myslíme. MUŽ - inteligentní domácí stvoření, které ví, co chce žena povědět, ještě dříve, než to řekne po třetí.
Stanislav Moc: Policajti
Je to moc výhodný“, tvrdil Ivoušek: „žena od něj kupuje ten zasranej prášek a von zase nevidí, když občas uděláme nějakej ten přestupeček. Tuhle jsem jel stovkou v osmdesáti kilometrový zóně a najednou za mnou policejní auto. Okamžitě jsem zpomalil na osmdesát. Nezastavili mě, ale pořád mě sledovali a jeli těsně za mnou.
Jitka Dolejšová: Jménem (Murphyho) zákona
Když o dovolené vyfotíte manžela, vypadá na snímcích daleko lépe než vy, když vás fotí on. || Vždycky usne dřív ten, který chrápe. || Máslo je ztuhlé přímo úměrně k tomu, jak jsou měkké rohlíky. || Domácí práce je taková práce, které si nikdo nevšimne – leda když není hotová. || Vedlejší fronta postupuje rychleji. Jakmile přejdete do vedlejší fronty, začne postupovat rychleji ta, kterou jste opustili.
Emília Molčániová: Kde se stala chyba? / Monológ / Daignóza
Keď Florián vychádzal z ambulancie, bolo na ňom zjavne vidno, že je roztrpčený. To, čo mu lekár oznámil, ho úplne vyviedlo z rovnováhy. Podľa neho nemusel byť k nemu až natoľko krutý a povedať mu pravdu rovno do očí. Ako sa má teraz zachovať? Keď sa to dozvedia jeho dobrí kamaráti, všetci do jedného ho opustia, taká abnormalita nie je v našich končinách bežná a pre ich ďalšie priateľstvo ani prípustná.
Petra Haasová: Když odpočívat, tak aktivně
Někde jsem četla, že každý má v sobě vzorec, podle kterého podvědomě jedná. Můj vzorec zní jednoznačně: můj nápad jak strávit dovolenou + jeho realizace = velký průšvih. Pravdou je, že mi můj vzorec občas někdo ukradne a já potom, se špatně skrývaným zadostiučiněním, pozoruji jeho důsledky na okolí.
Ivan Kolařík: Neúspěšný hráč
I přesto, že jsem důchodce, tak se na úterní obědy v klubu vojáků, kteří sloužili vlasti na různých bojištích a přežili, vždycky těším jako malý kluk. A to z několika důvodů. Předně jako penzista dostanu na oběd velikou slevu deseti procent a potom tam vaří báječné ryby, které jsou bez kostí a tak křehounké, že se v bezzubé puse přímo rozplývají na jazyku.
Jitka Krpensky: Zubař
Ne že by návštěva zubaře byla cílem jejích snů. Ale co člověk neudělá pro své dítě. Tedy dítě – Ivě je 23 a chce se vdávat. No právě. Martin je milý a šikovný kluk, sice ještě studuje, ale už poslední rok. Jeho maminka, jak se zdá, je taky v pořádku, ale co se neví, je tatínek - zubař. Martin o něm moc nemluví, jen že si s mamkou nerozuměli, a že se s ním občas vídá.
Ivan Kolařík: Úvaha o spaní
Nedávno jsem měl po dlouhé době zase jednou příležitost vydat se vlakem do města. Jako za dob, kdy jsem ještě nebyl důchodce, jsem se přinutil vstát brzičko ráno, abych chytil vlak, kterým jsem po dlouhá léta jezdil do práce. Cestování ráno je vždycky příjemnější, protože vlak je plný krásně vonících krasavic a vymydlených úředníků, kteří dají člověku zapomenout na chmurné grafitti a špínu kolem.
Jan Řehounek: Vyhřezlá plotýnka
„Když se po šedesátce ráno probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvej!“ tvrdí moudré české přísloví. Nevěřil jsem, když mi ho při dovršení šedesátky zkušeností poučení kamarádi připomínali. Cítil jsem se gerojem, zkrátka furt mladej kluk. Jenže ta mrcha příroda to jaksi nebrala na vědomí. Jednoho rána jsem se probudil a evidentně jsem mrtvej nebyl. Dokonce až tak, že jsem nemohl vstát z postele. Uprostřed zad nad lopatkami se mi uhnízdila palčivá bolest přecházející do pravé ruky.
Ivan Kolařík: Povídání dědečka
Donedávna jsem měl téměř všechno, co správný důchodce mít má a o čem si aspirující penzista nechává jen zdát: celkově sešlou tělesnou schránku, pár zbývajících vlasů módně učesaných na tak zvanou přehazovačku, chrup z umělé hmoty, sužující nemoce, pocintaný oděv včetně finančních potíží a častého hladu, který jsem zaháněl požíváním lahodného obsahu konzerv určených pro mého oblíbeného psíka Bafínka.