Josef Krám: Jedlíci na Studánce

Rubrika: Publicistika

Na Studánce u Rychnova nad Kněžnou natočil v pátek 13. července režisér Tomáš Magnusek (1984) první klapku nové filmové komedie podle scénáře Davida Laňky „Jedlíci aneb sto kilo lásky“ o lidech, kteří chtějí zhubnout. Půjde o  příběh pětice lidí, kteří přijíždějí do nově otevřeného hotelu s cílem zhubnout. Natáčet se bude etos v létě v Náchodě, Hronově, Dačicích, v Praze a v těchto dnech právě v prostředí citlivě obnoveného letoviska Studánka u Rychnova nad Kněžnou. První klapka se točila za přítomnosti ing. Libora Buriana, generálního ředitele Matrixu (této firmě patří Studánka); premiéra filmu se uskuteční v únoru 2013.



Staří Rychnováci si vzpomenou, že se tady na Studánce (ale taky v Lánech, Libverdě, Průhonickém parku, Roztokách u Prahy a v Solnici) natáčel film Hostinec U Kamenného stolu podle předlohy rychnovského rodáka Karla Poláčka od 6. srpna 1948. Připomeneme k tomu starému filmu děj: Dvojčata Alena (Dagmar Sedláčková) a Věra (Dagmar Frýbortová), dcery manželů Dynderových, svou neotřelou krásou popletou hlavu téměř kterémukoliv muži. Jsou povznesené, mají nadhled a distancují se od všech malérů, které jejich rodina vyvede. Dvojice mladých šviháků z lepší společnosti Gaston (Václav Špidla – pro nás otec europoslance Vladimíra Špidly) a jeho přítel Percy (Josef Chvalina) se o ně vážně uchází a snaží se vyvolat dojem zcestovalých světáků, nicméně jejich skutečný osud je – stejně jako platové ohodnocení – velmi průměrný.

Méně lidí bude vědět, že režisérem Hostince u Kamenného stolu byl Josef Gruss a asistentem režie Luboš Kaválek, hronovský rodák. Ten po skončení natáčení odešel na Západ (u nás v republice nechal manželku a syna, pozdějšího šachového reprezentanta a trenéra mistra světa Boba Fishera), pak působil ve Svobodné Evropě a v Rychnově byl v 90. letech na zahájení výstavy o Svobodné Evropě spolu s ředitelem české sekce SE Pavlem Pecháčkem.

V kronice města Rychnova nad Kněžnou čteme:

Rok 1948 pro filmové zdejší fanoušky bylo natáčení filmu Hostinec U Kamenného stolu. Přední pražští filmoví herci s pomocným personálem (celkem na 60 osob) přijeli sem počátkem srpna. Natáčeli hlavně v Solnici v hostinci Na zámečku, méně u nás ve městě a ve Studánce. Velmi se jim u nás líbilo; 10. srpna svedli na sportovním hřišti fotbalový zápas se zdejšími borci za nikdy nevídané návštěvy a kasovního příjmu a 14. srpna okouzlovali své ctitele a ctitelky filmovým kabaretem v přeplněném sále Národního domu. Koncem června 1949 promítán byl ve zdejším státním kinu film Hostinec U Kamenného stolu, jehož premiéra byla v Praze 23. září 1949; naše mnohé diváky trpce zklamal. Co se natěšili, že uvidí své tváře, graciésní půvab plavné chůze a okouzlující charm úsměvu na plátně. Že budou obdivováni a ještě více obdivovány zraky svých přátel i nepřátel – a on byl zatím film zestříhán hlavně ve výstupech komparsu. A proto odsouzen a zavržen: nemo propheta in patria se znovu u nešťastného Poláčka osvědčilo. Kolikrát už a kolikrát ještě?

Libor Burian u klapky

Oba záznamy jsou v kronice města, kterou psal Eduard Weis. Jedna z těch, která tam jako ochotnická herečka hrála významné „křoví“ (vše bylo vystřiženo), byla Soňa Zourková, dcera sekundáře rychnovské nemocnice.

Na vysvětlenou: Latinsky nemo propheta in patria (sua) = nikdo není prorokem ve své vlasti

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 07. 2012.