Dovolte v čase vánočním vzpomenout dvojhlasně Václava Hejna (1899–1974), na rychnovském gymnáziu respektovaného profesora češtiny a francouzštiny a Jiřího Šlitra (1924–1969).

Ten pan profesor měl pozoruhodný zvyk, že nikoho neoslovoval jeho jménem, ale přezdívkou. Čím kdo víc vyčníval z průměru, tím přezdívek bylo víc. Zatímco nejbližší Šlitrův kamarád Pepík Telecký jich měl pět, tak Jirka, který si pečlivě vedl jejich seznam, jich měl 32 – ze třídy nejvíc.

Tady jsou: Svěrák, Číňan, Šibal, Šilhák, Sládek, Šídlo, Šuman, Stěhule, Koďous, Špilar, Šmilovský, Střípek, Šlitrák, Šlitřík, Šlitras, Šlejška, Skřivan, Syrovátka, Souček, Stýblo, Stejskal, Štichauer, Švihák, Zrubčák, Trdlík, Lump, Lotr, Zločinec, Sluka, Trucovník, Lžíčař a le Souffleur.

Pro ty, kdo neumějí francouzsky: le souffleur [čteno suflér] = foukač skla; přeneseně nápověda, našeptávač.

Doplním smutně z kroniky Rychnova nad Kněžnou:

V polovině prosince 1949 byl zatímní správce zdejšího gymnázia Václav Hejn (jeden z profesorů zatčených gestapem v roce 1943 a vězněný v Buchenwaldu) poslán s okamžitou platností na nevyžádanou dovolenou, z níž se na zdejší ústav už nevrátil. Bylo prý zdejší dělnictvo velmi pobouřeno jeho pramálo pedagogickým vystupováním proti žactvu ústavu a asociálním chování; projevil prý i nedostatek energie při vyšetřování jakéhosi incidentu politického charakteru.