Autorova knížka „Průvodce a čtení o Rychnově nad Kněžnou“, ze které přinášíme našim čtenářům ukázku, je výsledkem práce přímo mravenčí a badatelské. Namísto dlouhého úvodu otevřeme průvodce třeba na straně 120. Kapitola nese název:

Legionář sem, legionář tam a nikdo neví, kam

Otočíme se ke gymnáziu – vpravo školní tělocvična a vlevo tzv. ředitelská vila na rohu s ulicí Zborovskou. On by si toho taky nikdo ani nevšiml, ale mezi balkonem a prvním oknem je větší plocha a na ní bývala pamětní deska legendárního legionáře pplk. Karla Vašátka, dílo Jana Moravce. Víme, že byla slavnostně odhalena rychnovskou jednotou Československé obce legionářské v červenci 1937 u příležitosti oslav 20. výročí bitvy u Zborova a že Rychnovák Karel Rathouský tuto událost zdokumentoval kratinkým filmkem; naštěstí se jako zázrakem zachoval. Ale deska už tam není a nikdo neví, kde je. Ani ředitel gymnázia.

A kdože to byl onen Karel Vašátko, jehož jméno nesla od roku 1934 – a nějaký čas ještě po 2. světové válce – i rychnovská ulice vedoucí k zámku od Starého náměstí, tehdy Masarykova náměstí? (Za císaře pána i nacistické okupace Panská/Herrengasse, za komunistů pak přejmenovaná na Fučíkovu a po revoluci 1989 Panská.)

Ruský legionář pplk. Karel VAŠÁTKO (*1882 Litohrady, místní část Rychnova nad Kněžnou, †1919 Čeljabinsk) vedl v bitvě u Zborova 2. července 1917 skupinu 60 vybraných granátníků do boje s cílem vytvořit první linii československého útoku. Úkol rotě uložený splnil za cenu velmi těžkých obětí a sám byl těžce zraněn úlomkem granátu do temene hlavy. Ztráty, které utrpěla jeho rota – víc než 20 padlých – byly největší ze všech československých jednotek, které u Zborova útočily (celá čs. brigáda měla v bojích 190 padlých a na 700 zraněných). Na jeho památku byla 2. rota 1. čs. střeleckého pluku pojmenována rotou Vašátkovou.

Roku 1933 byly jeho ostatky spolu se Švecovými (po plk. Josefu Švecovi byla v Rychnově pojmenována ulice, nyní Hradební) převezeny z Ruska do Prahy a uloženy v Památníku osvobození na Vítkově. V Litohradech byla Karlu Vašátkovi v roce 1922 za velké slávy odhalena pamětní deska, ta pak byla 1939 ukryta v zemi na zahrádce statku. 1946 při druhém odhalení Vašátkovy pamětní desky byl pod ní umístěn lipový věnec z tepané mědi, který zdobil jeho hrob v Čeljabinsku.

Neměl by být zapomenut ani Karlův mladší bratr Václav VAŠÁTKO (1891 Litohrady – 1966 Dolný Kubín), legionář a účastník bitvy u Zborova, v níž byl stejně jako Karel těžce zraněn. Kdopak ví, že manželkou Václava Vašátka byla dcera významného slovenského spisovatele a lékaře Ladislava Nádašiho-Jégé?

Že byl Karel Vašátko nositelem křížů svatého Jiří všech čtyř stupňů, řádu svatého Stanislava 3. stupně s meči a stuhou a medailí svatého Jiří 2., 3. a 4. stupně, to všecko je pravda. Ale kde je ona pamětní deska z rychnovského gymnázia, to je, oč tu běží L To, co víme nejnověji: Deska byla odstraněna na příkaz úřadů – svědčí o tom dopis presidia protektorátního ministerstva vnitra ze 14. září 1939 dole s poznámkou sejmouti a pietně uložiti do musea. A přeškrtnuto slovo pietně.


Více na www.rychnovskypruvodce.info, kde si část s názvem Čtení o Rychnově můžete prohlédnout v elektronické podobě kliknutím na červeně vyznačený výraz eBook (a pak si jen „listovat“), nebo si zakoupit DVD.

PhDr. Josef Krám pochází z Vysoké nad Labem u Hradce Králové, 38 let učil na odborných školách v Rychnově nad Kněžnou a v tomto městě i bydlí. Vystudoval obory český jazyk a literatura (1959), španělština (1966) a dosáhl doktorátu filozofie (1978). Spolupracuje s rozhlasem a svých jazykových znalostí využívá mj. jako průvodce českých a polských turistů po Česku a Evropě. Rovněž publikuje v tisku. V březnu 2011 obdržel medaili Královehradeckého kraje, v červnu 2011 Cenu Města Rychnova nad Kněžnou.