Miroslav Sígl: Krajem lidí a kamenů

Rubrika: Publicistika

Zvlněný kraj téměř nedotčené přírody plné lesů, nevšedních balvanů rozličných tvarů a velikostí, skal, žulových lomů, rybníků, potůčků a tůní; kraj, kde kopce střídají údolí - to je naše Sedlčansko, píše se v turistickém průvodci, zatímco kronikářka obce Petrovice z téhož kraje si k svému zápisu vybrala čtyřverší Jana Čarka:

V úvoze kvetoucí trnka, louč vonná, již hoří, šumění smrků, sekyry zpěv,
pěšinka kopretin v moři. Pokoj chalup a světnic a tíže ovocných stromů,
motyky bijící poháry lomů, věčně bublající splavy a tůně, kde stulíky plavou,
okýnka s fuchsiemi a muškáty a lampou petrolejovou – to je domov můj.

Básník Vladimír Stibor (*1959) z malé obce Nechvalice v podhorské oblasti zdejší vrchoviny, je srostlý s tímto krajem, který vždy přinášel obyvatelům těžké živobytí. Již potřetí se mu podařilo ve svízelných podmínkách shromáždit ucelený sborník, nazývaný od prvopočátku Krajem lidí a kamenů. Aniž by v něm chybělo kalendárium, může být v rukou čtenářů celoročním místním kalendářem pro potěchu a ke čtení.

Tentokrát na 158 stranách se nejvíce podílel Spolek divadelních ochotníků z Petrovic. Petrovice leží na pravém břehu Vltavy mezi Milevskem a Sedlčany v malebné oblasti, jíž se říká Čertova hrbatina. Odtud je kousek do Vilasovy Lhoty se známým balvanem - Husovou kazatelnou, kde Mistr Jan Hus kázal na někdejších táborech lidu. A pak tu je ještě jeden zajímavý viklan, Čertův kámen.

Před 150 lety se v Petrovicích konalo první divadelní představení zdejších ochotníků, kteří nacvičili hru V. K. Klicpery Zlý jelen, a protože hra měla úspěch, pan hostinský nabídl divadelním nadšencům finanční půjčku, aby si pořídili malované kulisy a oponu. S divadlem stoupala též vzdělanost obce a nechce se tomu ani věřit, ale divadlo se v Petrovicích hraje dále na komorním jevišti, přičemž herci i v době televize a internetu zde sní o něčem lepším. Zajíždějí s tím, co sehráli doma, také do okolí, aby si vydělali na lepší svatostánek.

Pozoruhodný byl i vývoj petrovického školství od roku 1643, a na události bohaté jsou zápisy Sborů dobrovolných hasičů v jednotlivých obcích na Petrovicku. Po vzoru známého pochodu Praha – Prčice, který vede přes Petrovice, mají tady ještě od roku 1975 svůj krajový pochod, nazvaný Krajem lidí a kamenů (odtud i název ročenek, o poslední z nich právě píšeme).

Druhá část knihy patří příspěvkům editora Vladimíra Stibora a jeho přátelům zdejšího kraje. Na úpravě knížky se podílely Alena a Luciána Stiborovy. Rozhovory, básně, aforismy a perokresby vystihují rovněž onu tvář krajiny a jejích lidí. Sám editor by mohl vyprávět o tom, jak je svízelné opatřit si zde práci a uživit rodinu i sebe. Patří k regionálním, ale svou tvorbou a činností v Obci spisovatelů i k republikovým tvůrcům, jimž leží na srdci usilování jeho spoluobčanů.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 05. 2012.