Miroslav Sígl: Odešel přítel, známá osobnost

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Téměř vždy je člověk překvapen náhlou zprávou o úmrtí svého přítele, třebaže to každý z nás v tomto věku může očekávat kdykoliv. Dokud však budu živ, vždy se budu snažit pro své přátele učinit vše i po jejich smrti. Kromě kondolenčních dopisů poslat aspoň zprávu pro ČTK, aby ji rozeslala dále, napsat nekrolog, oznámit nejbližším Pavel Pávek "Smírčí kámen"dalším společným přátelům... Bývá totiž smutné zjištění při různých setkáních, že ten či onen už nežije, že o tom ani zpráva nikde nebyla a vůbec všeobecná neúcta k těm, kteří odcházejí, je neoprávněně zažitá u lidí mladších generací či v některých médiích.

Kolikrát jsem se s těmito zkušenostmi setkal! Jistě, některá jména mnoho neříkají lidem z dnešní generace, ale bývala známá veřejnosti po dlouhá léta, sotvaže však přestali na veřejnosti působit, jakoby se za nimi zavřela voda a „pes po nich neštěkl“. Přitom zanechali po sobě viditelné stopy a nezaslouží si na ně zapomenout.

Teprve po tichém a posledním rozloučení v kruhu rodinném (což je dnes rovněž běžný jev, k němuž dochází z mnoha důvodů) mi přišlo ono smutné černě zarámované oznámení, že nás 30. listopadu 2007 opustil dr. František Marvan (narozený 12. září 1922), jeden z prvních redaktorů Mladé fronty v roce 1945, dlouholetý redaktor Čs. televize, odkud šla jeho cesta na Barrandov, kde byl ředitelem Filmového studia. Známý byl také ve funkci ředitele Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Docházel o francouzských holích pravidelně na naše pravidelná setkání Klubu redaktorů Mladé fronty z let 1945 – 50, také mezi bývalé „televizáky“, nechyběl mu humor do chvil posledních. Pamatuji si ho jako cílevědomého a energického muže, schopného organizátora, kamaráda, který mne nezklamal ani v období Pražského jara. Více by o něm měli sdělit jeho filmoví kolegové a přátelé. Snad také na něj nezapomenou.

Foto © Pavel Pávek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 12. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.