Snad nejvíce poezie bylo napsáno o jaru, nejen K. H. Máchou, o jarním rašení, probouzení se země a přírody k životu, omamných vůních kvetoucích stromů, silném vzduchu, lásce v ten čas bující. Je to čas, kdy slunce svit zaplavuje města i venkov a probouzí pocity, jaké snad nejpřesněji může popsat jenom básník. Takovým pocitům probouzejícího se života a všehomíra rok co rok neunikám ani já ... začalo to už v dětských dobách kdy v prvních teplých jarních dnech vyšel jsem si v kraťasech, už v domě na kolenou cítil chlad omítky, ale pak jsem vyšel na ulici a ocitl se ve sluneční záři, město vydechovalo žábrami kanalizace svoje aroma a  já byl pojednou jako přiopilý... ano, jaro je nádherné období, podobně jako i zima, ta když je, jak má být, oblékne krajinu, vesnice i města, a natož hory a pohoří, do bělostné duchny sněhu, a my prokřehlí vcházíme do útulné horské chalupy a na stole zavoní silný grog; někdy i v hlavním městě napadá sníh a na něm se třpytí světla z ohromného stromu postaveného na náměstí ... požitkem je jízda po sjezdovce pokryté čerstvým prašanem... cožpak to není nádhera, inspirace básníků a spisovatelů ... je to nádhera a poezie.

Ale já se přiznám, že se těším na ten čas, kdy nastane léto. Je pěkné v Čechách, stejně jako tady, v Britské Kolumbii. Je to čas stálého slunce svitu, teplého vzduchu, v němž silně zavoní čerstvě posečená tráva. Je to čas, kdy je vhodné vyjít si nalehko, v kraťasech. A já mám jednoduchost rád. V létě si libuji. V ten čas pivo chutná obzvláště skvěle (hlavně v Praze a jiných evropských městech) a blahodárný slunce svit (ač dnes je vhodné poněkud se mu bránit) zaplavuje kraj a ve městech vytváří nejkontrastnější stíny, vhodné k pořizování fotografií, speciálně černobílých… všechno pojednou je nějak jednodušší, den se prodlužuje, a pokud jeden není noční pták, jako by se mu tím prodlužoval život; možná, že tohle ne vždycky s nadšením vítali sedláci pracující od slunka do slunka, ale jeden můj děda, sedlák, nikterak si na to nestěžoval (strávil jsem u něj na gruntu nejedno léto), sklízelo se obilí a vzduch voněl, stejně jako luka, a nad polní cestou jako průhledný motýl tetelil se prohřátý vzduch. A v letním bezvětří, kdy den je horký, v lese to tak zvláštně voní, to snad díky té teplotě jehličnaté stromy těmi miliony jehliček vydechují jemnou, lahodnou vůni. Není příjemnější chládek než za letního odpoledne, kdy po pěšince vedoucí kolem lánů dozrávajícího obilí vejdeme do lesa, do jeho konejšivého stínu.

Nejpěknější a nejbohatší vzpomínky z mládí mám právě z letních časů, s výjimkou srpna 1968… i svou ženu poznal jsem v létě a syn spatřil světlo světa v létě, stejně jako jeho matka-moje žena, a snad právě nejen kvůli kruté zimě v Manitobě, ale i krásnému létu v Britské Kolumbii, rozhodli jsme se právě tady dožít svůj život, neboť ony někdy nepříjemné letní teplotní extrémy a nepříjemná vedra tady u Pacifiku v podstatě neexistují, tady je léto příjemné, až blahodárné. Ostatně, v lednu nebo únoru trávíme pár dnů ve slunných krajích jihu, tedy opět jaksi v létě. A v místech dlouhého a štědrého slunka svitu je nízký počet sebevražd a jedinců trpících depresemi, pokud jim je nepůsobí bídné počínání vlády. Na podzim stočené domácí víno dostává správnou chuť v následujícím létě, a proč se tomu příjemnému podzimnímu období říká babí léto?

Ano, hodí se zmínit i o méně příjemných událostech, k nimž právě v létě může dojít... nedostatku vody, suchu, lesních požárech. To je pravda. Ale ani jarní záplavy nejsou něčím, nač by se člověk, v místech takovým pohromám vystaveným, mohl těšit.

Navzdory těmto několika možným letním nepříjemnostem pravím: na léto nedám dopustit a těším se na něj už od Silvestra...

Ať hodiny chvatně jdou dopředu a někdy i pozpátku, ne, v létě si nehodím oprátku!