Z jídelníčku klaunů a komiků (31)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Přestože byla o téměř 11 let starší, nabídla mi hned během prvního rozhovoru, který jsem s ní v šedesátých letech psal, tykání. Helena Růžičková byla živel, nezkrotný temperament, ale také srdce na dlani, plná pochopení pro smutky a problémy druhých. Ovšem běda tomu, kdo by jí něčím ublížil či urazil! Její slovník byl na takové okamžiky vždy nachystán a útlocitný svědek její slovní obrany a následného protiútoku by nad ním nejspíš omdlel. Dokázala vždy okamžitě řešit nevyřešené, rozhodnout nerozhodnuté, vyměnit otazník za vykřičník. Tak se stalo, že jsem se kvůli jejímu rozhodnutí, kterému nešlo nijak odporovat, poprvé oženil.

Chodil jsem s dívkou přezdívanou Peggy a pracoval v redakci časopisu Sedmička, kde Helena vysvětlovala mladým čtenářům astrologii, numerologii a vím já co ještě. Během jedné své návštěvy redakce si před mými kolegy vyžádala data mého a Peggynina narození a začala rýsovat, počítat, „čarovat“. Vycházelo nám všecko tak úžasně, že když jsem pak ještě navíc musel Helence odevzdat šálek po kávě, kterou jsem zrovna dopil, zvolala nakonec před všemi uhranutými svědky, že kávová sedlina všechna její proroctví jen dotvrdila! Abych byl po celý život šťastný se svou budoucí ženou a následnou rodinkou, musím se oženit 24. dubna! To je to datum, které mé štěstí zpečetí! Na to mě rozradostněna výsledkem své věštby zahnala svým bujným poprsím ke stěně, kde mě zulíbala, až jsem se málem sesunul k zemi (nešlo to, krk jsem měl posléze zaklíněný a stisk obdivované komičky byl velmi pevný). Celý zblblý jsem požádal ještě téhož dne Peggy o ruku, celá redakce hned začala žít chystanou oslavu, svatbu jsem objednal na datum, o kterém rozhodla Helena. Zkrátím tu historku: Po necelých třech letech jsme se s Peggy rozváděli. Abych ale jen nepomlouval – pravda ovšem je, že mnohé jiné Heleniny věštby se do puntíku vyplnily! Já však už jsem si pro jistotu od ní nic předpovídat nenechal. Stačilo mi, že jsem mohl být její kamarád, že jsem se mohl časem seznamovat například s jejími zájmy a koníčky, že jsem mohl naslouchat jejím nápadům i historkám, při kterých jsem se vždycky náramně bavil. Jednou mi povídala: „Já bych si, člověče, strašně ráda v životě zahrála Julii! Ale ne jako činohru! Jako balet! S Werichem jako Romeem by to už nešlo, je příliš starý a nemocný, ale s Libíčkem, s tím by to šlo a byla by to senzace. Představ si balet Romeo a Julie – Libíček a já – oba v bílých trikotech a naprosto vážní… Nádhera! Lidi by se umlátili smíchy!“

S dotazem, zda nemá do mého seriálu od Heleny nějaké zajímavé recepty, jsem se obrátil na kamarádku, spisovatelku Marii Formáčkovou. Mimochodem – víte, kolik knížek Marie Formáčková s Helenou Růžičkovou napsala? Celkem devět titulů! A dvě knížky pak dodatečně ještě o ní napsala navíc. Tak jsem Marii oslovil a obratem jsem dostal obsáhlou odpověď: „Mám ještě nějaké její recepty, které nikde nebyly, takže je vyhledám. Že byla herečka Helena Růžičková vynikající kuchařka, o tom zřejmě nikdo nepochybuje. Spíš naopak koluje bezpočet historek o tom, jak si v restauraci objednala a posléze spořádala kompletně celý jídelní lístek, který byl několikastránkový. Tohle ale zřejmě nebude pravda, protože ti, co ji znali opravdu dobře, nikdy ničeho podobného svědkem nebyli. Jedla ráda, to ano, ale zase to nijak dramaticky nepřeháněla. Ostatně, ukázalo se, že nadváhu měla u ní a jejího syna Jirky na svědomí skrytá srdeční vada. Nicméně vaření bylo Heleniným koníčkem, kterému se sice nevěnovala nijak pravidelně, ale když se do kuchyně dostala, tvořila tam jeden kulinářský zázrak za druhým. Vařila opravdu dobře, její kuchyně byla ovlivněná jihem, protože její maminka pocházela z bývalé Jugoslávie a naučila rodinu jíst tak, jak byla zvyklá ve svém rodném Záhřebu. Helena její styl vaření obohatila snad o všechny kuchyně světa, ráda experimentovala a receptů se nikdy příliš nedržela. Vařila ve stylu Magdaleny Dobromily Rettigové, jejíž rozpisy jsou také pro deset až dvanáct osob. Helena totiž vždycky počítala s hosty a ti se k nim zcela jistě pokaždé dostavili.“

Den na to mi pak přišlo následujících pět receptů, za které – když už nemůžu poděkovat Heleně – pak tedy děkuji dnes její kamarádce Marii!

Jemná česnečka

pro 10 osob

• 2,5 l vody
• sůl
• 10 oloupaných omytých nakrájených větších brambor
• 250 ml smetany na šlehání
• petrželová nať
• pažitka
• celá palice česneku
• 6 krajíců tmavého chleba
• 2 lžíce sádla

V osolené vodě uvaříme do měkka brambory, které po změknutí ve vodě rozšťoucháme, opět přivedeme k varu, dolijeme smetanou, přidáme jemně nasekanou petrželovou nať a pažitku a odstavíme z ohně. Nakonec prolisujeme do polévky oloupané stroužky česneku, už nevaříme, protože bychom česnek připravili o jeho sílu. Nakonec na sádle osmažíme chléb nakrájený na kostičky. Osmažené kostičky dáme do polévky až v okamžiku servírování.

Kuře v majonéze

pro 10 osob

• 10 kuřecích stehen
• sůl
• pepř
• mletá červená paprika
• 150 g slaniny
• 2 balíčky mražené zeleninové směsi
• 250 ml smetany ke šlehání
• 250 ml majonézy

Kuřecí stehna omyjeme, osolíme, opepříme, poprášíme paprikou a dáme na pekáč. Přidáme mraženou zeleninu, kterou také osolíme a opepříme. Smícháme smetanu s majonézou a směs nalijeme na kuře se zeleninou, Vše poklademe plátky slaniny, přiklopíme pokličkou a dáme do předehřáté trouby. Pak pokličku odklopíme a dopečeme, dokud kuře nezezlátne.

Vepřové maso podle maminky

pro 10 osob

• 3 kg vepřového plecka nebo libového bůčku
• 2 hlávky bílého zelí
• 10 větších rajčat
• sůl

Vepřové maso osolíme, podlijeme vodou a upečeme ve velkém pekáči troubě do poloměkka. Poté ho nakrájíme na větší kostky a vrátíme do pekáče. Zelí nakrájíme na větší kousky, zalijeme vodou, osolíme a necháme přejít varem. Poté slijeme vodu a přidáme zelí k masu. Rajčata nakrájíme na plátky a přimícháme ke směsi zelí a masa. Dáme do předehřáté trouby a pečeme, dokud maso krásně nezezlátne.

Bulharský hruškový koláč

• 3 vejce
• 1 hrnek cukru krupice
• 1/2 hrnku oleje
• 1 lžíce kakaa
• 1/2 lžičky skořice
• 100 ml teplé vody
• 2 hrnky nakrájených oloupaných a jádřinců zbavených hrušek
• 1/2 hrnku rozinek, 2 lžíce rumu
• 1/2 hrnku sekaných ořechů
• 2 hrnky polohrubé mouky,
• 1 prášek do pečivy,
• máslo a mouka na vysypání plechu

Žloutky utřeme s cukrem a olejem, přidáme kakao a skořici, postupně zašleháme vodu. Vmícháme nakrájené hrušky, v troše rumu namočené rozinky a sekané ořechy. Přidáme mouku s práškem do pečiva a nakonec vmícháme tuhý sníh z bílků. Nalijeme na máslem vymazaný a moukou vysypaný plech, upečeme v předehřáté troubě do zlatova.

Papriková pikantní kolečka

• 4 zelené papriky
• 400 g balkánského sýra
• 1 hlavička česneku
• 3 lžíce majonézy
• zelená petrželka a kopr

Paprikám odřežeme stopku, ale nevyhodíme ji, zevnitř je očistíme a omyjeme. Balkánský sýr rozdrobíme do mísy, přidáme prolisovaný česnek, jemně nasekanou petrželku, kopr a majonézu. Dobře promícháme a směsí naplníme papriky, které uzavřeme stopkami. Dáme je na 2 hodiny do mrazáku a pak nakrájíme na kolečka.

Helena Růžičková (1936–2004)

Helena Růžičková, herečka, komička. Jako čtyřletá žačka soukromé baletní školy hostovala v baletu pražského Národního divadla a v Německém divadle. Tehdy se také poprvé objevila ve před filmovou kamerou, v roce 1940, jako jedno z dítek Kudrnových ve filmové adaptaci Babičky Boženy Němcové.

Po studiích na Vyšší zdravotnické škole se stala zubní laborantkou, jenomže toužila po tom, stát se herečkou. To se jí nakonec vyplnilo; v šedesátých letech začala hostovat v pražském Činoherním klubu, v první polovině sedmdesátých let byla členkou Divadla Na zábradlí, pak už působila až do konce života jako herečka ve svobodném povolání.

Nemohu než opakovat její charakteristiku od filmového encyklopedisty Miloše Fikejze: Byla nevšední komický typ, v němž využívala svůj temperament, postavu, spontánnost a výřečnost. I přes svou pozdější vysokou nadváhu byla díky svým baletním začátkům velmi pohyblivá a mrštná. Od roku 1956 hrála v mnoha českých filmech – jestli jsem správně počítal, tak mimo televizních filmů, inscenací a seriálů, hrála celkem v 75 filmech. Připomeňme si názvy alespoň některých komedií: Tři chlapi v chalupě, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Co je doma, to se počítá, Pane, vy jste vdova, Dívka na koštěti, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Homolka a tobolka, Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika.

Poslední film, ve kterém se objevila, byl Troškův Kameňák II. (2003) - to už jsme všichni věděli, že Helena Růžičková svůj statečný boj s rakovinou nevyhraje. Zákeřné nemoci nakonec podlehla 4. ledna 2004 v plzeňské nemocnici.