Michal Čagánek: Pětka s puntíkem
Rubrika: Literatura – Povídky
Jednou se to tak sešlo, že jsem nasbíral tři pětky, ty dával náš milý soudruh i za zapomenuté úkoly a další prohřešky, k tomu několik poznámek. Přišel jsem ze školy s malou dušičkou. Nic nebylo horšího než vzít žákovskou knížku a předložit ji mamince k podpisu. Ta byla toho dne navíc nějaká nesvá. Tatínek byl totiž na vojenském cvičení a jí bylo smutno, o to smutněji, že měla právě ten den svátek a nemohla ho s ním oslavit. A do toho já a tři kule v žákajdě.
Nepodepsala. Místo toho začala brečet. Zatímco se ji babička snažila utěšit, přemýšlel jsem, jak z toho ven. Jestli zítra nepřijdu s podpisem, bude zle. Vypravil jsem se tedy za dědou.
Seděl v obývacím pokoji ve svém oblíbeném křesle u okna. Stálo mě hodně úsilí, než se mi konečně podařilo promluvit.
„Dědo, umíš napsat Čagánková?“ vyslovil jsem s malou dušičkou a ukázal mu to nadělení.
Děda uměl, ale nenapsal. Místo toho mi řekl o maminčině svátku a o jejím smutku za tátou.
Nechal jsem žákovskou knížku žákovskou knížkou, otevřel skříňku se svými poklady, vyndal krabici s pohlednicemi, chvíli v ní lovil, až jsem našel jednu čistou. Na černobílé fotografii byly květiny, to se hodilo. Ze školní brašny jsem vylovil inkoustové pero a napsal, jak nejkrasopisněji jsem dovedl:
Milá maminko k tvému svátku ti přeji vše nejlepší
Potom jsem to s malou dušičkou podal mamince. Znovu plakala, tentokrát dojetím. Přivinula mě k sobě, div mě samou láskou nerozmačkala.
Podepsala, a jak ráda. A já jsem byl také rád, že se znovu usmívá.
Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Katarína Sojková
Ilustrace: Katarína Sojková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 09. 2011.