Dobromila Lebrová: Niels Bohr, dánský jaderný fyzik, nositel Nobelovy ceny

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Niels Bohr, dánský jaderný fyzik, nositel Nobelovy ceny
7.10.2010 - 125. výročí narození

Niels Bohr bývá nazýván otcem kvantové mechaniky; jeho práce ze začátku dvacátého století daly základ kvantové mechanice a kvantové teorii. Snažil se ve svém “korespondenčním principu“ vysvětlit vztahy mezi klasickou newtonovskou fyzikou a kvantovou fyzikou. Podle Alberta Einsteina byl nejváženějším teoretickým fyzikem dvacátého století.
Vedle toho, že byl jedním z týmu na vývoji atomové energie v tzv. Manhattanském projektu, byl velkým mírovým aktivistou právě už v době své spolupráce na atomové bombě. V r. 1955 byl jedním z hlavních iniciátorů první mezinárodní konference o jaderné energii, kterou svolala OSN do Ženevy.
Po otci byl luteránského vyznání, byl také i filozofem, jako mnoho fyziků, především fyziků moderních. Jeho myšlenky byly formulovány v mnohých jeho esejích. Podle různých známek vyznával učení Immanuela Kanta (1724 - 1804) od jeho pojetí rozumu přes chápání božské podstaty světa - zřejmě mu jakožto fyzikovi i luteránovi vyhovovalo Kantovo pojetí Boha, že jej nelze ani dokázat, ani vyvrátit.
Vzhledem k tomu, že se ve svých vědeckých pracích pohyboval jaksi na hraně mezi klasickou fyzikou a kvantovou fyzikou, kde se nacházíme ve vícerozměrných prostorech apod., tak se také pohyboval na hraně známého a tušeného o lidském vědomí. Sám k tomu poznamenal: „Ve fyzice a chemii nemůžeme najít nic, co by dokazovalo alespoň vzdáleně existenci vědomí. A přesto všichni víme, že něco jako vědomí existuje, a to jednoduše proto, že je sami vlastníme. Vědomí proto musí být částí přírody, nebo obecněji vyjádřeno, částí skutečnosti. To znamená, že mimo fyzikální a chemické zákony, které jsou popsané v kvantové teorii, existují zákony, které mají zcela odlišnou povahu.“
On sám ale se k otázce kvantové a klasické fyziky vyjádřil velice lapidárně: „Neexistuje žádný kvantový svět. Existuje pouze abstraktní kvantový popis.“ I definici fyziky jako takové pojal v představě nedokonalosti lidského poznání: „Je chybné si myslet, že úlohou fyziky je najít, čím je příroda. Fyzika se týká toho, co my o přírodě můžeme říci.“
Niels Bohr, celým jménem Niels Henrik David Bohr se narodil právě před sto dvaceti pěti lety 7. října 1885 v Kodani v domě svých prarodičů z matčiny strany v ulici Ved Stranden 14, nedaleko budovy starodávné burzy. Na domě je pamětní deska. - Pocházel ze středostavovské rodiny; jeho otec Christian Bohr (1855 - 1911) byl profesorem fyziologie na kodaňské univerzitě a jeho maminka, Ellen, rozená Adler (1860 - 1930) byla dcerou z bohaté rodiny kodaňského židovského bankéře. Tatínek byl význačným vědcem. K jeho příspěvkům vědě patří, že v r. 1891 definoval tzv. „mrtvý dýchací prostor“ ve fyziologii dýchání a vyslovil v r. 1903 tzv. „Bohrův efekt“, týkající se okysličování a odkysličování hemoglobinu v krvi, čímž se reguluje kyselost krve. Tatínek byl mimo to i fotbalovým trenérem, což pochopitelně jeho syny ke kopané rovněž přítáhlo.
Niels měl totiž o dva roky starší sestru Jenifer a o dva roky mladšího bratra Haralda (1887 - 1951), který se stal slavným matematikem, ale také slavným fotbalistou, protože v r. 1908 byl v dánském národním mužstvu, které získalo stříbrnou medaili na londýnské olympiádě. Byl ale rovněž spoluautorem Bohr-Mollerupovy věty o periodických matematických funkcích.
Niels byl také nadšeným fotbalistou - byl brankářem v kodaňském Akademisk Boldklubu.
Rodina bydlela na místě otcova pracoviště v Bredgade 62, v sídle tehdejší Chirurgické akademie (Kirurgisk Akademi) v centru Kodaně.
Rodinné intelektuální prostředí oba syny v jejich dalším vzdělání velice ovlivnilo. - Niels v r. 1903 maturoval na střední škole v Gammelholmu nedaleko svého bydliště a nastoupil na kodaňskou univerzitu (Kobenhavns Universitet), viz obrázek. Nejdříve studoval filozofii a matematiku. - Jsou však známé i historky o některých jeho šokujících projevech během studií; zcela jistě byl od mládí velmi originálním člověkem.
V r. 1905 se zúčastníl soutěže, kterou vypsala dánská akademie věd - Kongelige Danske Videnskabernes Selskab (Královská dánská akademie věd a písemnictví) a konal v otcově laboratoři na univerzitě, která byla hned za domem, kde Bohrovi bydleli, řadu pokusů, týkajících povrchového napětí kapalin. Při své práci navázal na metodiku anglického fyzika lorda Rayleigha (1842 - 1919) z r. 1879 a výsledky svého bádání uveřejnil anglicky v r. 1908 v časopise „Philosophical Transactions of Royal Society of London“ (Filozofická pojednání Královské společnosti v Londýně). Za publikaci získal zlatou medaili, což způsobilo, že nadále „zavrhl“ filozofii jako své budoucí povolání a věnoval se fyzice, i když se v pozdějších letech filozofií hodně zabýval.
Titul magistra fyziky získal v r. 1909.
V r. 1910 se oba bratři Bohrové seznámili se slečnou Margrethe Norlund (1890 - 1984), dcerou lékárníka z nedalekého městečka Slagelse a Niels se s ní ještě téhož roku zasnoubil.
K doktorátu z fyziky se připravoval pod vedením kodaňského profesora Christiana Christiansena (1843 - 1917). Získal ho na jaře roku 1911. Jeho doktorská práce byla zcela teoretická a týkala se vlastností kovů ve spojení s elektronovou teorií. Při této práci se Bohr poprvé setkal se závěry německého fyzika Maxe Plancka (1858 - 1947) o kvantové teorii záření, kde se vyskytuje Planckova konstanta, vyjadřující vztahy fyzikální částice mezi její energií, frekvencí a vlnovou délkou, pokud uvážíme zároveň vlnový charakter částice, a o Planckově zákoně, kde je poprvé uvedeno, že zdroj záření nemůže měnit svou energii spojitě, ale může ji vydávat v jednotlivých kvantech. Odtud vznikl později název „kvantová teorie“.
Na základě stipendia od pivovaru Carlsberg odešel Bohr na podzim r. 1911 doplnit si svá studia do Anglie. Vedoucí dánský pivovarník, sběratel a podporovatel vědy a umění Carl Christian Jacobsen (1842 - 1914) byl k nadějným vědcům a umělcům velmi štědrý. Později, když mu jeho nejbližší rodina vymřela, odkázal své jmění, včetně honosné vily, která byla rovněž určena na podporu vědy a umění a byla nazvána “čestná rezidence“, Carlsbergově nadaci, kterou založil...
Nejprve Bohr pracoval v Cavendishově laboratoři v Cambridge pod vedením jejího ředitele Josepha Johna Thomsona (1856 - 1940), prezidenta Královské akademie v Londýně, který byl objevitelem elektronu a představil také první, tzv. pudinkový model atomu. V „pudinkovém modelu“ si Thomson představoval atom jako kouli, která je vyplněná hmotou s kladným nábojem a uvnitř jsou záporné elektrony - asi jako rozinky v pudinku.
V letním semestru pokračoval Niels Bohr ve studiích na Victoria University v Manchesteru pod vedením novozélandského rodáka Ernesta Rutherforda (1871 - 1937), který v r. 1909 objevil atomové jádro a představil další model atomu - planetární model, analogii planetární soustavy, kde záporné elektrony obíhají kolem kladného jádra stejně jako planety kolem Slunce. Ale podle dřívějších fyzikálních zákonů by to znamenalo, že elektrony na svých dráhách budou vyzařovat energii, čímž ji samy budou ztrácet a postupně se jejich oběžné dráhy budou zmenšovat až se zhroutí spojením s opačně nabitým jádrem.
O jejich setkání se udává historka, že ke studiu u Rutherforda pomohlo Bohrovi především to, že byl fotbalistou, protože Rutherford sám byl velkým fotbalovým fanouškem, který jen tak každého za svého žáka nepřijal. - Niels Bohr se u něj zaměřil na studium radioaktivity.
V Manchesteru se velice spřátelil s biologem maďarského původu Georgem de Hevesym (1885 - 1966), který v r. 1923 spoluobjevil s holandským fyzikem Dirkem Costerem (1889 - 1950) prvek hafnium. Prvek objevili v později založeném Ústavu pro teoretickou fyziku, který Bohr v Kodani řídil. Hevesy ho na Bohrovu počest a na počest Kodaně pojmenoval „hafnium“, protože Kodaň se latinsky nazývá Hafnia.
Svatbu s Margrethe Bohr oslavil 1. srpna 1912. Paní Margrethe mu byla po celý život velkou oporou. Psala mu pojednání, která jí diktoval, opisovala jeho články, byla skvělou hostitelkou mnohých významných osobností z řad vědců i politiků. On sám své manželství okomentoval, že „člověk není jeden, ale polovina dvou“. - Manželé měli celkem šest synů, dva zemřeli malí. Z jejich synů byl nejslavnější nejmladší, před rokem zemřelý, Aage Niels Bohr (1922 - 2009), který se v r. 1975 jako jeho otec stal také nositelem Nobelovy ceny za fyziku spolu s dánským fyzikem Benem Mottelsonem (* 1926) a americkým fyzikem Jamesem Rainwaterem (1917 - 1986) .
Další synové - byli rovněž ve své kariéře úspěšní - Erik vystudoval chemii, Ernest práva a Hans Henrik lékařství...
V r. 1913 vydal Bohr v časopisu „Philosofical Magazine“ práci o absorbci alfa záření a popisoval způsob, jakým atomy vyzařují, pokud elektron přeskočí z vnější elektronové dráhy do vnitřní. - Pomocí poznatků Planckovy teorie navrhl další model atomu. Uvažoval, že elektron se může pohybovat pouze po drahách, které mají energii vyjádřenou celým násobkem Planckovy nebo Diracovy konstanty; obě konstanty jsou totiž přímo úměrné. Své závěry uveřejnil v práci „On the Constitution of Atoms and Molecules“ (O soustavě atomů a molekul).
Jeho model je v současné době považovaný za správný pouze pro jednoduché atomy jednoduchých prvků - například vodíku. Tím, že vycházel z Planckových zkoumání o hmotných kvantech, vytvořil vlastně první kvantový model atomu. K zdokonalení tento model přivedl v r. 1925 Bohrův žák a asistent, německý fyzik Werner Heisenberg (1901 - 1976).
V letech 1915 až 1916 přednášel Bohr v Anglii na manchesterské univerzitě a r. 1916 byl jmenován profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Kodani; teoretická fyzika se už na univerzitě přednášela, on byl už druhým profesorem.
Dalším významným Bohrovým příspěvkem k rozvoji kvantové teorie byl jeho „princip korespondence“ z r. 1916, ve kterém vysvětlil, že chování systémů kvantové mechaniky s velkými kvantovými čísly se přibližuje chování systémů klasické newtonovské fyziky a zformuloval podmínky, kdy toto konstatování platí.
Pro rozvoj teoretické fyziky na univerzitě bylo zapotřebí mnohem většího prostoru, než měl Bohr k dispozici. V r. 1917 napsal dlouhý dopis vedení fakulty se žádostí o ustavení Ústavu pro teoretickou fyziku. S pomocí Nadace Carlsberg se mu to podařilo.
Ústav byl založen v r. 1921 a Bohr byl jmenován jeho ředitelem. Zůstal jím od r. 1922 - s výjimkou několika válečných let - až do své smrti. Ve své inaugurační řeči zdůraznil nepostradatelnost pokusů pro rozvoj teoretické fyziky a vyjádřil svou touhu učinit z ústavu prostor pro novou generací fyziků - pro jejich tvoření a rozvoj nových myšlenek Ve vedení tohoho ústavu splnil Bohr svá předsevzetí, protože ústav se stal místem setkávání i vzdělávání nové generace fyziků, kteří vytvořili podstatnou část fyziky dvacátého století. - Budova ústavu je na dalším obrázku.
V r. 1921 byla Bohrovi od britskou Královskou společností udělena Hughesova medaile.
V r. 1922 získal Nobelovu cenu za fyziku za svůj příspěvek popisu struktury atomu; v jeho práci na modelu atomu pokračoval německý teoretický fyzik Arnold Sommerfeld (1868 - 1951).
Na začátku dvacátých let se zabýval Bohr dále atomovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi prvků. Napsal „The Theory of Spectra and Atomic Constitution“ (Teorie spektra a atomová soustava), vydanou anglicky v r. 1922 v Cambridgi, a popisující sérií spekter prvků, což vedlo i k dalšímu vysvětlení souvislostí Mendělejevovy soustavy prvků, tj. že chemické vlastnosti prvků vyplývají z uspořádání elektronů.
V r. 1923 byl Bohr dekorován italskou akademií věd medailí Matteuciho. Roku 1926 se stal členem Královské společnosti v Londýně.
Od r. 1926 do r. 1927 pracoval jako Bohrův asistent německý fyzik Werner Heisenberg (1901 - 1976). Právě v Kodani zformuloval svůj slavný „princip neurčitosti“, který lámal a láme hlavy nejen fyzikům, ale hlavně filozofům.
V r. 1927 se stal zahraničním členem Královské společnosti v Edinburku.
Spolu s Heisenbergem Bohr uzavřel bádání o atomových částicích konstatováním, že mají vlastnosti částic i vlastnosti vln. Tento jejich společný poznatek uveřejnil v r. 1927 na slavné Solvayské konferenci v Bruselu v r. 1927, kde o svých nálezech debatoval s Albertem Einsteinem (1879 - 1955). - Možná by se spíše mělo překládat do češtiny jako Solvayova konference, protože základem setkávání fyziků byl belgický chemik a průmyslník Ernest Solvay (1838 - 1922).
Bohr na této konferenci zdůraznil vzájemné doplňování obou těchto vlastností základních částic hmoty. Sám to později vysvětloval i pomocí starobylé filozofie na symbolu čínské monády, což je grafické znázornění vlastností fyzikálního světa pomocí symbolů jin a jang, kde se různé vlastnosti vzájemně prolínají a doplňují i když jsou v určitém protikladu. Ono vzájemné doplňování vlastností, vysvětlené Bohrem, bylo přijato ostatními fyziky pod pozdějším názvem „princip komplementarity“. - Konference se zúčastnil výkvět evropské fyziky a Heisenberg na ní představil svůj „princip neurčitosti“.
V r. 1929 napsal Bohr velmi zajímavý článek „Atomová teorie a základní principy podporující popis přírody“ (The Atomic Theory and the Fundamental Principles underlying the Dscription of Nature), který byl založen na přednášce na Skandinávském setkání přírodovědců a publikován nejprve dánsky v časopise Fysisk Tidsskrift (Časopis pro fyziku) v r. 1929 a pak v r. 1934 anglicky v periodiku Cambridge University Press. Zde popsal nový způsob nazírání na fyziku, konstatoval její neuchopitelnost lidskými smysly. Připomněl to i na Einsteinových objevech z teorie relativity při zavedení nového fyzikálního rozměru - času. Zabýval se v souvislosti s těmito objevy také otázkami fyziologickými a biologickými. Řekl doslova: „O tomto prvním příkladu transmutace nějakého prvku, řízené člověkem, můžeme říci, že v historii přírodních věd vyznačuje epochu a odhaluje zcela nový obor fyziky, totiž zkoumání vnitřku atomového jádra.“
Tím zahájil i on sám bádání o atomovém jádru.
- Podobné články s filozofickým komentářem publikoval až do své smrti, například s názvem „The Atomic Physics and human Knowledge“ (Atomová fyzika a lidské vědění).
Od r. 1932 obýval s manželkou „čestnou rezidenci“, což byla původně vila rodiny Jacobsenových s velkou zahradou, kterou majitelé Carlsbergu odkázali dánské vědě. Ve vile pobývali jako hosté nejvýznamnější vědečtí návštěvníci Dánska. Bohr byl jejím druhým stálým obyvatelem a zde přijímal spolu s manželkou nejvýznamější světové učence, ale i významné politiky. Prvním obyvatelem této vily byl Bohrův učitel filozofie a přítel jeho otce - dánský filozof Harold Høffding (1843 - 1931), jehož filozofické názory Niels Bohr převzal. Nyní je budova využívána jako Carlsbergská akademie.
Bohr navrhl tzv. „kapkový model“ atomového jádra, kde vyšel z podobnosti mezi kapkou nějaké kapaliny a představou nukleové kapaliny, ve které se projevují objemové a povrchové síly. První závěry svého zkoumání zveřejnil v roce 1936 a vedlo to právě ke zdůvodnění teorie o štěpení jádra, kterou vypracoval v r. 1939 spolu s americkým teoretickým fyzikem Johnem Wheelerem (1911 - 2008), s podstatným konstatováním, že jaderné štěpení bude spíše možné u řídčeji se vyskytujícího izotopu uranu235, než u jeho běžnější varianty uranu238. Bylo to na konferenci ve Washingtonu v lednu 1939, kde také Bohr otevřeně vysvětlil možnost vytvoření jaderných zbraní.
Po nástupu Hitlera k moci našlo v Ústavu pro teoretickou fyziku útočiště několik německých a rakouských vědců, kteří uprchli před fašismem z rasových důvodů.. Byla to především Lise Meitnerová a její synovec Otto Frisch, kteří nejdříve v Německu s Otto Hahnem (1879 - 1968), pak v Dánsku s Bohrem zkoumali možnost jaderného štěpení; název „jaderné štěpen í“ navrhl Frisch. Hahn při útěku Meitnerové aktivně pomáhal a spolu s dalším německým fyzikem Fritzem Strassmannem (1902 - 1980) objev štěpení atomových jader na začátku jara 1939 dokončili.
V ústavu v Kodani také pracoval brněnský rodák, německo-židovský fyzik Georg Placzek (1905 - 1955), jehož rodina zažila tragický osud podobně postižených, a také například fyzik maďarského původu Edward Teller (1908 - 2003). Spolu s Bohrem se během druhé světové války dostali vzájemně na opačnou stranu fronty; Teller s Bohrem pracovali pro Američany při vývoji atomové bomby a Heisenberg se stejným úkolem pro Hitlera. Je to pochopitelné u Bohra a Tellera, kteří oba byli židovského původu a nezbylo jim jiného než z Evropy odejít...
Je až absurdní, že všichni tito velikáni fyziky byli zahleděni do vize - byli jí zcela okoupleni - že naleznou jakousi zaslíbenou metu, cosi, co hledali možná i středověcí alchymisté, přeměnu prvků...
Transmutace prvků se jim sice podařila, ale když došli k určitým výsledkům bádání, zjistili, že nevede cesta zpět. Válka je rozdělila na obě strany fronty a někteří z lidského hlediska prozřeli až po Hirošimě...
V r. 1939 byl Bohr jmenován prezidentem Královské dánské akademie a v r. 1940 členem Americké filozofické společnosti.
Když Německo v r. 1940 okupovalo Dánsko, stala se situace preo Bohrovy velice těžkou, i když byl Bohr pokřtěn, ale matčin židovský původ mu nacisté neodpustili. V tomto roce začal fyziku studovat na kodaňské univerzitě Bohrův syn Aage.
Na podzim r. 1941 pořádal v Kodani německý kulturní institut propagandistickou přednášku, kterou proslovili němečtí vědci Heisenberg a Carl Friedrich von Weizsäcker (1912 - 2007).
Této příležitosti chtěl využít Heisenberg, aby pozdravil svého učitele a přítele Nielse Bohra. Došlo k setkání, kdy měl podle mnohých zdrojů Heisenberg prohlásit, že „válka bude postupovat rychle a bude vybudována Evropa s vysokou technikou, založená na objevech kvantové fyziky a jaderné energie.“ Bohr byl šokován, také jeho spolupracovníci, nikdy se už s Heisenbergem osobně nesetkal...
Tehdejší setkání je interpretováno různé. Rodina Bohrova, aby zabránila spekulacím, uvolnila v r. 2002 - padesát let po Bohrově smrti - koncepty dopisů Nielse Bohra Heisenbergovi, v nichž sice Bohr na tehdejší rozhovor vzpomíná, ale v dalších konceptech je vyjádřeno, jak Heisenbergovi přeje velmi srdečně k narozeninám a přeje si, aby se setkali, aby se vše vysvětlilo.
Dramatické okamžiky setkání z r. 1941 popisuje hra anglického dramatika Michaela Frayna (* 1933) „Kodaň“, kterou v současné době hraje pražské Divadlo v Celetné. Tato epizoda z Bohrova života je rovněž popisována tak, jak ji zažil sám Heisenberg - v knize rakouského spisovatele Roberta Jungka (1913 - 1994) -„Jasnější než tisíc Sluncí“, která vyšla v r. 1956 a právě to přimělo Bohra, aby zareagoval a napsal Heisenbergovi dopis, kde reagoval na některá jeho tvrzení v knize uvedená. Poslední Bohrovy koncepty a patrně odeslaný dopis byly napsány asi rok před Bohrovou smrtí při příležitosti Heisenbergových šedesátin. Že byl dopis odeslán, je patrné ze srdečné Heisenberovy odpovědi...
Když se Bohr dozvěděl, že má být německými okupanty zatčen, podle některých pramenů nejen kvůli svému židovskému původu, ale také kvůli jeho odhodlání s okupanty na vývoji atomových zbraní pro Říši nespolupracovat, prchl za velmi dramatických okolností na rybářské lodi do neutrálního Švédska. Zde se rodina rozdělila. Paní Bohrová se třemi syny zůstala ve Švédsku. Niels Bohr se za pomoci britské tajné služby opět za dramatických okolností dostal do Velké Británie - v bombovém prostoru letadla neslyšel příkaz pilota k nasazení kyslíkové masky a při letu ztratil vědomí. Syn Aage ho do Anglie následoval a spolu se přidali k projektu Manhattan v Los Alamos při vývoji atomové bomby. Niels Bohr tam měl konspirační jméno Nicholas Baker. Není zcela jasný Bohrův podíl na tomto projektu. Podle některých pramenů byl jeho podíl zanedbatelný, podle jiných zdrojů naopak podstatný, že byl totiž hlavním konzultantem.
Ze známějších vědců tehdy spolupracoval s Američanem Robertem Oppenheimerem (1904 - 1967), již zmíněným Edwardem Tellerem, s italským fyzikem Enricem Fermim (1901 - 1954), Američanem Davidem Bohmem (1917 - 1992), německým fyzikem Jamesem Franckem (1882 - 1964), anglickým fyzikem Jamesem Chadwickwm (1891 - 1974), již jmenovaným Ottou Frischem, s Fermiho žákem - Italem Emiliem Segrem (1905 - 1989), Maďarem Eugenem Wignerem (1902 - 1995), švýcarským fyzikem Felixem Blochem (1905 - 1983), který byl dříve spolupracovníkem Heisenbergovým, s Maďarem Leo Szilardem (1898 - 1964), který psal petice americkým vrcholným představitelům proti užití matomové bomby, a Němcem Klausem Fuchsem (1911 - 1988), kterého, na rozdíl od většiny ostatních Evropanů, nepřinutil k odchodu z Nemecka židovský původ, ale příslušnost ke komunistické straně.
Ale také Bohr velice rychle rozpoznal nebezpečí použití jaderných zbraní a už během války usiloval o nepoužití atomové bomby. Dostal se k americkému prezidentovi Franklinovi Delano Rooseveltovi (1882 - 1945) a britskému premiérovi Winstonu Churchillovi (1874 - 1965). Navrhoval jim, aby se na poznatcích o vývoji jaderných zbraní podílel také Sovětský svaz, aby se zamezilo soutěži ve zbrojení a obnovily se přátelské vztahy mezi státy. Zvláště Churchil to ostře odmítl a prý to i komentoval ve smyslu, že se Bohr tímto pohybuje na hraně smrtelného zločinu.
Po válce se Bohr vrátil do Dánska a velice se až do své smrti angažoval pro mírové využití jaderné energie a přísnou kontrolu ve zbrojení. Svého reprezentativního obydlí používal k jednání jako místa schůzek s vědci a politiky a zde byla paní Bohrová vynikající hostitelkou.
V r. 1947 byl dekorován nejvyším dánským rytířským Řádem slona.
První otevřený dopis Organizaci spojených národů proti závodům ve zbrojení napsal 9. června 1950. Vedlo to ve svých důsledcích k pořádání první mírové konference, o níž už byla zmínka, která se konala 18. července 1955 v Ženevě na nejvyšší úrovni. Summitu se zúčastnily čtyři vítězné mocnosti z druhé světové války - Spojené státy, Sovětský svaz, Velká Británie a Francie. Za Sovětský svaz se zúčastníl předseda rady ministrů Nikolaj Alexandrovič Bulganin a za USA Dwight Eisenhower. V sovětské delegaci byl ale už také Nikita Sergejevič Chruščov.
V r. 1955 se Bohr vzdal svého místa profesora kodaňské univerzity a jeho místo začal zastávat jeho syn Aage.
Roku 1957 byl Bohr vyznamenán americkou cenou za mír „Atoms for Peace Award“. Stále usiloval o mezinárodní spolupráci na poli vědy a o jaderné odzbrojení. V r. 1961 mu byla udělena dánská Sonningova cena.
Pokračoval až do své smrti s publikační činností. Další filozoficky zaměřenou publikací je například „Unity of Knowledge“ (Jednota poznání), vydaná r. 1955 v New Yorku. Poslední léta se zabýval značnou měrou vývojem molekulární biologie.
Jeho poslední vedecké bádání se odrazilo v jeho posledním článku, uveřejněném v němčině až po jeho smrti v r. 1963 v časopise „Naturwissenschaften“ (Přírodní vědy) pod názvem „Licht undd Leben - noch einmal“ (Světlo a život - znovu). Byl to záznam přednášky, kterou Bohr pronesl 21. června 1962 v Ústavu pro genetiku na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Byl to přepis z autorova rukopisu, protože krátce po proslovení přednášky Bohr onemocněl a i když se zdálo, že se uzdravuje, opak byl pravdou. Zemřel 18. listopadu 1962 v Kodani na infarkt. Pochován byl do rodinného hrobu na hřbitově Assistens Kirkegård v kodaňském Nørrebro.
Podle otcových konceptů a poznámek časopiseckou verzi jeho poslední přednášky v angličtině redigoval po otcově smrti Aage Bohr. Bylo to proto, že Bohr hodlal svou přednášku přednést v angličtině, ale krátce po příjezdu do Kolína zjistil, že ji dokáže přednést také německy - proto jsou vlastně dvě téměř originální verze v různých jazycích. Bylo to ale téma, kterým se Bohr zabýval už v třicátých letech a jednalo se o jeho oblíbenou „komplementaritu“, tentokrát mezi fyzikou a biologií. Nejednalo se však jen o komplementaritu mezi těmito dvěma přírodovědnými obory, ale i komplementaritu s teologií. Byla to také ale přednáška, která vedla k modernímu chápání genetiky - k genovým strukturám... Naznačoval, že ve vědách jsou zatím netušené a neprozkoumané oblasti.
Po otcově smrti se Aage Bohr stal také ředitelem Ústavu pro teoretickou fyziku, který byl přejmenován na Bohrův institut.
Při přehledu Bohrových dalších aktivit zjistíme i jeho společensko-vědecký život. - Byl členem mnoha vědeckých společností a výborů, jak dánských, tak zahraničních. Namátkou - členství v Dánském výboru pro rakovinu, předsednictví Dánské komise pro atomovou energii, královské istituty a akademie v Amsterodamu, akademie Berlíně, Boloni, Bostonu, Göttingenu, Helsingforsu, Budapešti, Miláně, Oslu, Paříži, Římě, ve Štokholmu (Uppsala), ve Vídni, Washingtonu, Harlemu, Moskvě, Trondheimu, Halle, Dublinu, Lutychu a Krakově. Byl doktorem honoris causa na různých vysokých školách, například v Cambridgi, Liverpoolu, Manchesteru, Oxfordu, na Sorbonně v Paříži, Basileji, Bombaji, Varšavě, Harvardu, Aarhusu a jiných.
Jeho bysta je před kodaňskou univerzitou. Jeho jménem jsou pojmenovány různé isntituce, jako například washingtonská „Knihovna Nielse Bohra“ zaměřená na historii fyziky.
Jeho jménem byl nazván prvek synteticky vyrobený v r. 1976 s atomovým číslem 107 - bohrium (Bh). Je po něm pojmenován i kráter na Měsíci a planetka 3948 Bohr.
Niels je jedním z předních představitelů vědeckého života -a možností, které svou pohnutou historií nabídlo dvacáté století. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 10. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.