Antonín Suk: Srnec (1/3)
Rubrika: Literatura – Povídky
| Za hájenku nám chodil srnec. Parádní kousek v paroží. Kdo ví, kde se ten rod tady vzal. Po všech stránkách připomínal srnce karpatského. Vysoké, mohutné lodyhy, nádherná růžice a velice silné perlení víc jak do půl lodyh. Šel už sice zpátky, ale ještě pořád byl krasavec. Jednoho z nich měl už na stěně náš hospodář – Toník Nováků. Byl to jeden ze dvou srnců, které střelil. A jak byl ten „náš“ srnec sveřepý silák, tak byl i dokonalý profesor. Pokud nebyla doba odstřelu, pásl se provokativně za lískou k lesu a nechal dojít malého Honzíka až tak blízko k sobě, že klučinovi spadlo srdíčko i s trochou obalu do kalhot.  S ukrutným nářkem běžel mámě do náručí. A „pan“ srnec se na to s klidem díval. Znali jsme ho všichni moc dobře, a když nebyl za plotem, něco nám chybělo a čekali jsme, až se ukáže. V den odstřelu se ztratil. Louka osiřela. Prostě nebyl! Jako by mu někdo řekl: „Ode dneška zdrhni!“ I toho Toníka jsem pomalu podezříval, jestli v tom nemá při svojí dobrotě prsty. Nemohl se samozřejmě ztratit úplně. Jen nějakou chvíli trvalo, než jsme se našli. Ale zajímavé na tom bylo, že vždy za deště. Pršelo a byla mlha. Zdálo se, jako bychom s pražským Jirkou plavali v řídké vodě. Znal jsem ten pocit moc dobře z Jeseníků. Tamto bylo ještě hmatatelnější. Šli jsme po rampě od Bludova. Pod posedem u hráze Starého rybníka jsem zahlédl kus srnčího. Dalekohledem jsme si ověřili, že se jedná o našeho ztraceného souseda od hájenky. Stál na kraji rokle, ne dlouhé, tak sto až sto padesát metrů. Od polí byla krytá bezem a kameny mýťáku. Jasně jsme oba viděli, jak se do strže zatáhl. Plán byl jednoduchý. Jinam než do paseky na Kačenách asi nepůjde. Já nastoupím na konec zmoly za Vránovy, Jirka dojde po polích ke hrázi a pomalu mi ho natlačí. Z mého stanoviště bylo vidět na obě strany. Jirka začal postupovat, a jak se ukázalo, zbytečně. Srnec se nám ztratil, jako by se vypařil. Dodnes nevíme ani jeden z nás, jak se to všechno odehrálo. Jirka ani já jsme neviděli, že by se někam protáhl. Byla to jen minileč. Nejspíš se někde přikrčil a počal, až nadháněč přejde, jako zajíc. Promáčení a zkřehlí neúspěchem jsme do zelené hájenky přinesli zprávu, jak s námi vyběhl. Zase pršelo. Ne tolik, ale přeci. Vzal jsem kulovnici a šel zkusit štěstí. Dan, jak mě viděl, vyrazil z boudy. „Tak ne, Danečku, budeš doma, půjdu sám.“ Moc a moc se pes dopálil. Napral se do boudy a „di si, i kdyby ses upískal, nevylezu. Nevíš, že myslivec je celý jen se psem?“ Se mnou to však nehnulo. Šel jsem sám. Pěkně potichu, po Zelené aleji. Perličky vody visely na jehličí a i na trávě. Mohl jsem jít proto tiše, jako duch. U velkého krmelce byla obvyklá zastávka. Bylo zde vždy něco nového. Tentokrát to bylo odchlíplé prkénko na střeše. Chce to jen pár hřebíčků a závada je odstraněna. Z paseky od vysokého buku jsem mimoděk zachytil jen tak koutkem oka pohyb. Načervenalá skvrna poskočila kulturou smrčků k cestě. Tak kdopak to jde? Kulovnici dolů a pozor! Vydržet! Dlouho trvalo, než se postavil na cestě naširoko. Nebylo to nijak daleko, ale ukvapená rána prokazatelně minula. Ze starého smrku za paroháčem se odloupla kůra skoro ve výši mých ramen. Oba jsme věděli svoje. Klidně dál poprchávalo a kapky dál visely na větvičkách. Prošel jsem lísou kolem psí boudy. Vždycky tam byl k vidění – jak říkal Honzík – „čumák“. Dneska ne. Z boudy koukal zadek psiska a ten kupírovaný zbytek prutu se pohyboval ze strany stranu a neříkal, ale hulákal: „Heč, heč, harka, harka, nechal jsi mě doma, patří ti to! V případě takového zbrklouna a prchlivce, jako seš ty, je pes ještě víc nutný. Než bych se měl koukat na to, jak boucháš do oblak, ta bych raději udělal – baf! – a bylo by po ostudě. Ještě že jsem tam nebyl. Styď se sám – Ty bouchale!“ Pokračování příště.... |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz | http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 07. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivan Rössler |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Stanislav Motl |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Karel Šíp |
 |
Milan Markovič |