Ivan Kraus: Přehlídka
Rubrika: Literatura – Povídky
Každý rok se devátého května konala na letenské pláni vojenská přehlídka. Protože se jí pravidelně účastnila i jízda a vojáci na koních jezdili naší ulicí, očekával otec tento den, kdy se nám naskytla příležitost získat hnojivo pro květiny, s nedočkavostí. Už den předtím chystal kbelíky, lopatky a další nářadí a upozorňoval nás večer, že musíme jít brzy spát, protože nás druhého dne očekává důležitý úkol. Obvykle nám také připomínal, že jsme ti, kdo budou-li se snažit, mohou získat hodně hnědého „zlata“ a že nám celá akce dává příležitost dokázat, za co stojíme jako rodina. Druhého dne vyhlížel už od rána na balkóně koně. Naše pětičlenné družstvo očekávalo plně vyzbrojeno jeho povel. Během let se ukázalo, jak důležitou roli hraje při akci naše výstroj. Proto jsme oblečeni do tepláků a kecek, abychom se dokázali co nejrychleji pohybovat po silnici. Zároveň šlo také o to, jak co nejlépe čelit konkurenci, kterou byla rodina pana Denera v přízemí. Denerovi měli také hodně květin, ale nebyli v takové výhodě jako my, už proto, že jejich družstvo tvořili jen tři členové, kdežto naše bylo nepoměrně silnější. Nejlepším členem Denerova družstva byl syn Richard, jemuž pomáhaly jeho dvě mladší sestry. Navíc měla naše rodina se sběrem koňského trusu více zkušeností. V prvních letech jsem sbíral já s otcem, a když přišli na svět další sourozenci, učili se už od mládí tím, že nás pozorovali při práci. Později byli jeden po druhém zařazováni do mužstva. Otec pak převzal funkci velitele a řídil celou operaci z balkónu, odkud nám velel. Brzy každý uznal už svou funkci a pan Dener nás dával za vzor svým dětem. Krom toho otec neustále zdokonaloval systém a hlavně taktiku, kterou rok od roku měnil kvůli konkurenci. Občas se mu tak dařilo vnést do soupeřova družstva zmatek. Jednou použil válečné lsti. Otevřel časně ráno okno do světlíku tak, aby jeho povel bylo slyšet k sousedům, a pak zavolal: „Už jedou!“ V tu chvíli jsme začali dělat hluk nářadím a volali jsme na sebe povely, abychom vyvolali ten správný dojem, že spěcháme do práce. Pan Dener rozčileně budil děti a křičel na ně, ať sebou hodí, jinak jim všechno vysbíráme. Matka, která sledovala za záclonou bojiště, tvrdila, že první byl na ulici Richard, oblečený jen do trička a trenýrek. Po něm přiběhla starší sestra, která však měla svetr přes obličej a měla tudíž potíže s orientací. Nakonec se objevila nejmladší sousedova dcera, která však zapomněla nářadí a přiběhla s malým medvídkem, který rozhodně nepatřil k výstroji. „V každém případě byli venku v dobrém čase.“ sdělila nám tehdy matka, a tak se ukázalo, že rozhodně není dobré podceňovat soupeře a spoléhat se na to, že jsme favority soutěže. Když se tehdy koně objevili doopravdy, běželi jsme po schodech naopak velmi tiše. Bylo to však zcela zbytečné, protože sousedova rodina včetně velitele spala. Pan Dener si pak z otcovy lsti vzal ponaučení a od té doby střídal v okně hlídky. Když bratr Jan zjistil, že si pan Dener opatřil na přehlídku jeden větší kbelík a více lopatek, pochválil otec bratra jako výborného člena družstva, který ani ve volných chvílích nezahálí a přispívá k úspěchu ostatních už tím, že provádí dobrou špionáž. Někdy změnil také soused taktiku, aby nebylo mu to nic platné, protože otec se o tom včas dozvěděl. Michael například zjistil při rozhovoru s mladší sousedovou dcerou, co se chystá. Jeden z členů protivníkova mužstva měl běhat s kbelíkem a ostatní mu měli nosit materiál. Bratr to včas sdělil otci, který pohotově vymyslel nový plán pro naše družstvo. Jan, který se uměl neuvěřitelně rychle pohybovat, dostal za úkol odříznout konkurenčním závodníkům přístup ke kbelíku, zatímco my ostatní jsme se věnovali sběru. Běželi jsme v řadě, vyzbrojení každý vlastním nářadím. Plán vyšel skvěle. Sousedovo družstvo znervóznělo a zcela selhalo. Krom toho se starší sousedova dcera zapovídala s jedním vojákem a pan Dener nechtěl, aby mu po závodech chodila na oči. Otec dobře věděl, jak důležitou roli hrál morální stav každého jednotlivce. Proto nás vždy také hlasitě povzbuzoval, abychom dosáhli nejlepších výsledků. „Za oleandry! Za kaktusy! Za fíkus!“ volal otec na nás z balkónu, dodávaje nám hesly morální síly. Když přehlídku jednoho dne zrušili, označil to otec za sabotáž. Naštěstí se bratru Janovi zalíbili koně zřejmě natolik, že začal chodit do jízdárny a naše květiny tak zachránil. Brzy dodával cenný materiál i sousedovi, který mu za to nabídl odměnu a který ho tak přivedl na myšlenku hledanou surovinu prodávat. Nevím, jak dlouho bratr obchodoval a zda udělal dostatečný průzkum trhu, protože jeho nadšení brzy polevilo. Když se ho otec později ptal po příčině úpadku, dal mu bratr odpověď hodnou budoucího podnikatele: „Protože je to hovno obchod!“ |
|
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 05. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Ivan Kraus | |
Jaroslav Vízner | |
Josef Fousek | |
Jan Vodňanský | |
PhDr. Jiří Grygar | |
Dáša Cortésová | |
Jan Krůta | |
Zdeněk Pošíval |