Stanislav Rudolf: Čeština pro ženy
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Jistě jste, milí čtenáři, zejména vy, kteří máte dítě školou povinné, zaznamenali, že v našem školství probíhají velice radikální změny. Dodržuje se pitný režim, učitelka se bojí dát drzounovi facku, rodiči nejvíce respektovanými předměty jsou především angličtina a informatika. Neklade se už tolik důraz na předměty, které bývaly dříve postrachem žáků a studentů, a jejich užití v praxi později prakticky zanebatelné.Přesto mám pocit, že by se v té funkčnosti jednotlivých předmětů mělo jít ještě dál, a proto přicházím, ne se Zdeňkem, ale se svou troškou do mlýna. Navrhoval bych totiž specializaci, kterou jste si přečetli už v titulku tohoto fejetonu, totiž češtinu pro ženy. Možná někdo z vás namítne, že snad čeština je stejná pro obě pohlaví. Jistě je, ale z vlastní kantorské praxe a ze půlstoletého manželství s jednou ženou vím, jak zbytečné věci se třeba v tomto předmětu žákyňky a studentky učí. Tak bych určitě škrtl množné číslo, neboť jak zkušenost ukazuje, bývá pro ženy naprosto zbytečné. Ty přece používají pouze 1. osobu čísla jednotného, zdůrazňujíce zájmeno já. Příklad: To já vám, holky, pekla v sobotu koláč, ale ten se mi opravdu povedl, já se totiž nebojím dát trochu víc másla, a já ho dohromady ani neochutnala! Ale byl výborný! Jestli budete chtít, já vám dám recept… Stejně zbytečné je pro vás zatím použití pomlčky, či tečky za větou. Příkladně naše kamarádka Dana, která, když k nám přijde s manželem na návštěvu, už za vrátky spustí: „Ahoj,jájsemvásnechtělaotravovat,alemyslelajsem,žednesasinepojedetekrodičům,jakonášzeť,tenjelaždoBrna mámeoněhodocelastrach,abysevpořádkuvrátil,četlajsemnovináchcojeobyčejněovíkendubouračekjenžetojetady mémumanžílkovijedno,nořekni,Honzosám,kolikrátjsiodřelnašiFabii… “  Zastavit Danu by snad dokázaly jedině mistryně světa ve skoku do řeči. Při hodinách češtiny by dále neměla být u dívek kladně hodnocena tzv. implicitní odpověď, jak je tomu dosud, ale i explicitní. Pozor! Teď se, milí čtenáři, vzděláte! Jako příklad uvedu totiž ony dvě varianty zmíněných odpovědí, které můžete dát neznámému člověku na otázku, jak se dostane na nádraží. Obvyklá dámská, tedy explicitní odpověď: Jděte touto ulicí, kde jsme, pořád rovně. Ujdete asi dvě stě metrů a přejdete na křižovatku. Vidíte ji odsud! Je tam po levé straně žlutý dvojposchoďový dům. Tam bydlí naší babiččiny sestřenice dcery bratra syn. Na křižovatce se dáte doleva. Půjdete ulicí s vilami po obou stranách. Asi po sto metrech odbočuje úzká ulice vpravo s alejí lip. Ulice mírně stoupá a na jejím konci, kde se rozšiřuje v malé náměstí, uvidíte nádraží. A teď odpověď pánská ( implicitní). Půjdete touhle ulicí rovně na nejbližší křižovatku, na ní doleva. Po sto metrech zabočit doprava a odtud uvidíte nádraží. No nevím, nevím. Ta druhá mi připadá taková chladná, možná až čumácká! Ale pokračujme! Za naprosto zastaralé je už dnes asi pro dívky vyučování všech tří slovesných způsobů, tedy oznamovacího, tázacího a rozkazovacího. Vždyť později budou stejně používat výhradně jen způsob třetí. Neboť co od nich, my, muži, neustále slyšíme? Ukliď si ty ponožky! Neber si na sebe tuhle košili! Vezmi hrnec a dojdi do sklepa pro brambory! Při jídle nedrob! A zameť to pak po sobě! Z vyjmenovaných slov po M, vzpomínáte?: my, mysl, mýti, mýliti se, hmyz, myš, hlemýžď, atd., bych ze seznamu zcela určitě vyškrtl sloveso mýliti se. Tento výraz pokládám pro ženu za zcela nepotřebný! Neumím si vůbec představit, že by ona někdy třeba vyslovila větu: „Promiň, miláčku, zmýlila jsem se!“ Moje navrhované změny ve vyučování češtiny by pochopitelně v žádném případě ženy neomezovaly. Naopak, občas bych k nim byl vstřícnější. Tak bych třeba zavedl jakési „situační pravidlo“, což by znamenalo, že podle reálné situace by se jim nabízely dvě možnosti v pravopisu a záleželo by už jenom na nich, pro kterou se rozhodnou. Díky této vyjadřovací svobodě by už pak naprosto přesně rozlišovaly výrazy mylovat s tvrdým nebo milovat s měkkým! Teda myslím s i / y! Pardon! Čeština pro nás, muže, by, podle mne, asi zůstala do budoucna neměnná! Nebo snad máte, vy, milé čtenářky, na nás jiný názor? Tomu nevěřím! Vždyť my, muži, jsme stále tak dokonalí, ba přímo perfektní! Tak jaképak změny?! |
| Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 11. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Kraus |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jiří Suchý |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Jiří Menzel |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |