Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Dílo Daniela Adama z Veleslavína má pro naši národní kulturu velký význam, ba až takovou, že období jeho vrcholného působení bývá dokonce nazýváno dobou Veleslavínovou.
Bylo to období určitého klidu koncem 16. století v naší zemi za vlády Rudolfa II. Habsburského (1552 - 1612). Bylo to rovněž v době rozkvětu Prahy, kdy se Praha tím, že v ní císař Rudolf II. sídlil, stala i hlavním městem Říše římské.
Veleslavínovým působením se pozvedla především úroveň českého jazyka, protože spisovná čeština se v té době stala vlivem cizích zdrojů poměrně dost strojenou a plnou cizích výrazů.
Bohuslav Balbín (1621 - 1688) Daniela Adama ve svém spise „Bohemia docta“ (Čechy učené) chválil, že cokoliv se v době rudolfinské v literatuře v Čechách objevilo, Veleslavín buď sepsal, nebo opravil, nebo na díle spolupracoval, nebo aspoň napsal předmluvu, nebo vydal. Což je pozoruhodné, protože Daniel Adam byl tajným stoupencem Jednoty bratrské a Balbín byl jezuita.

Daniel Adam z Veleslavína se narodil 31. srpna 1545 v Praze, kde byl jeho otec Štěpán Adam, pocházející z nedalekého Veleslavína, nájemcem staroměstských mlýnů. Matka Regina pocházela z Kutné Hory a byla dcerou Jakuba Lorečka, sochaře.
Nejdříve navštěvoval Daniel Adam střední školu na úrovni pozdější měšťanky.
Jako velmi nadaný studoval pak na Univerzitě Karlově - především klasiky. V r. 1568 se stal bakalářem. Téma jeho práce, kterou obhajoval v r. 1569 pro získáni titulu mistra, bylo „Studia filosofická, spojená s výmluvností, obci jsou nejen užitečná, ale i potřebná.“ Jeho učitelem byl básník a historik Prokop Lupáč z Hlaváčova (asi 1530 - 1587). Daniel Adam hned po obhajobě v r. 1569 získal po něm místo profesora historie, totiž stolici (katedru) historie. - Podle některých pramenů se ale profesorem stal až v r. 1572.
Tvrdí se, že Daniel Adam byl velmi poutavého a charismatického zjevu, tedy se stalo, že po sedmi letech vyučování historie na Univerzitě Karlově zanechal, protože se 27. listopadu 1576 oženil s Annou (1550 - 1605), nejstarší dcerou významného pražského tiskaře a vydavatele Jiřího Melantricha z Aventina (asi 1511 - 1580).
Protože v té době byla pro profesory Univerzity Karlovy povinnost celibátu, Daniel Adam svou pedagogickou činnost musel opustit, a stal se společníkem svého tchána.
Původní tiskárna Melantrichova byla na Malostranském náměstí 22/36, v bývalém domě „u Splavínů“ nebo také „u Flavínů“. Patřila nejdříve tiskaři Bártovi Netolickému z Netolic, který jedině měl po r. 1547, kdy bylo protihabsburské stavovské povstání, od římského císaře a krále Ferdinanda I. (1503 - 1564) výjimku tiskárnu provozovat. Jelikož měl pouze tuto „výhodu“ a také už byl starý, tiskárna neprosperovala a protestantsky naladěný Melantrich měl zase takto jedinou možnost vydávání knih. Zřejmě byl obratnější i organizačně. Stal se společníkem Netolického. Po r. 1550 přísný zákaz císařův polevil a Melantrich mohl začít tisknout sám. V r. 1552 Netolického tiskárnu převzal zcela a v r. 1563 ji přenesl do nynějjší Melantrichovy ulice na Starém Městě do domu, který již nestojí, ale stál na místě domu čp. 471.
Ale stále byl tisk velmi hlídaný, jako ostatně velice často i po této době; v r. 1562 získali katolíci, zastupovaní pražským arcibiskupem, všeobecnou kontrolu nad cenzurou, a v r. 1564, kdy po smrti Ferdinandově nastoupil na trůn mírnější Maximilian (1527 - 1576), cenzura trochu povolila. Ale již v r. 1567 vešel v platnost „Dekret o tisku“, který opět dával plnou moc nad tiskem do rukou arcibiskupa. Dekret pak obnovil v r. 1577 i císař Rudolf II. (1552 - 1612).
Ze začátku se stal Daniel Adam společníkem svého tchána v jeho tiskárně v dnešní Melantrichově ulici, ale když ten po čtyřech letech v r. 1580 zemřel a rok po něm zemřel i Melantrichův syn Jiří, stal se Daniel Adam z Veleslavína po vypořádání dědictví a po vyplacení podílů dalším dědicům - dvěma sestrám své ženy - majitelem tiskárny. Pokračoval v tradici svého tchána a podařilo se mu dluhy po něm zůstavené splatit, ba dokonce měl v Praze dva domy a zakoupil několik vinic kolem Prahy.
V r. 1576 Daniel Adam doplnil dřívější překlad tehdy velice oblíbené „Kroniky světa“ od berlínského astronoma a matematika Jana Kariona (+ 1537) o události současné. Použil při tom již dříve vydaný překlad českého právníka a filozofa Burjana Sobka z Kornic (asi 1500 až asi 1544).
Jediné původní dílo Veleslavínovo byl Kalendář historický, vydaný v r. 1578 a pak ještě jednou doplněný v r. 1590. Byl to přehled evropských dějin, které byly uspořádány podle dnů a měsíců, bez další souvislosti mezi jednotlivými událostmi. Šlo tedy o jubilejní vzpomínky na každý den v roce, doplněné dobovými zajímavostmi. Jednalo se o dílo, čtenáři velmi oblíbené, které bylo vzorem pro další vydavatele. Myšlenka takového kalendáře nebyla však „vynálezem“ Adamovým. I jeho učitel Prokop Lupáč z Hlaváčova takový kalendář sestavil.
Daniel Adam zastával různé funkce také v městské správě i v zemské správě. Velice se zajímal o dění na univerzitě, usiloval o zvýšení její prestiže, byl tajným stoupencem Jednoty bratrské a za své zásluhy získal v r. 1578 šlechtický predikát „z Veleslavína“ podle místa původu svého otce.
Svědectvím o jeho náboženském smýšlení mohou být i jména jeho dětí. Nejstarší syn (* 1592) se jmenoval Samuel, pak byly dvě dcery Ester a Dorotka, což svědčilo o pilném předčítání Bible v kruhu rodinném.
Od r. 1579 vydával Bibli kralickou, která vyšla v šesti svazcích, a slovník pro studenty s českými výklady „Dictionarium linguae latinae ex magno Basilii Fabri Thesauro collectum atque concinnatum“ (Latinský slovník uspořádaný z pokladu sbírky Basilia Fabra). - Basil Faber (1520 - 1576) byl luteránský učitel a teolog, pocházející z Horní Lužice v dnešním Německu.
V r. 1581 vydal Daniel Adam „Elegantiarum ex M. Tullii Ciceronis epistolis libri III expositione bohemica illustrati“ (Výběr z dopisů M.Tulia Cicerona).
V r. 1584 vydal překlad politického spisu z němčiny „Politia Historica, o Wrchnostech a Spráwcých Swětských, Knihy Patery“ od bavorského právníka a humanisty Georga Lauterbecka (asi 1505 - asi 1570). Je to překlad knihy „Regentenbuch“ (Kniha vládců) o dějinách východních národů i o poučení od těchto národů, jak vládnout. Je to shrnutí různých tehdejších právních obyčejů. - Bylo to dílo, které si získalo velký ohlas.
Dalším původním dílem Veleslavínovým byla předmluva a kritika dějepisných prací českých, kterou připojil k vydání kroniky Eneáše Silvia Piccolominiho (1405 - 1464) „Historia Bohemica“ v překladu Mikuláše Konáče z Hodíštkova (+ 1546). V předmluvě je patrný Adamův obdiv ke kronikářovi Václavu Hájkovi z Libočan (+ 1553). - Překlad Konáč zpracoval v r. 1510 a Daniel Adam ho vydal v r. 1585 spolu s „Kronikou o založení země české a obyvatelích jejích“ od Martina Kuthena ze Špringsberka (1510 - 1564), pocházející z r. 1539. Obě kroniky vydal Daniel Adam pod společným názvem „Kroniky dvě o založení země české“.
R. 1586 vyšel „Nomenclator tribus linguis, latina. bojemica et germanica“ (Názvosloví v jazycích latinském, českém a německém). Také v tomto roce vyšel náboženský spis „Moudrost Jesusa Siracha. Šalamounova Přísloví a Kazatel“. Jesus Sirach byl starověký židovský myslitel z doby 2. století před naším letopočtem.
V tomto roce také vyšel spis „Ordo studiorum docendi atque discendi literas in scholis ciutatumů - Studentský řád pro občanské školy, sepsaný profesorem Karlovy univerzity Petrem Codicillem z Telechova (1533 - 1589).
V r. 1586 vyšel náboženský spis „Navedení k moudrosti“ s latinským textem španělského učence z Valencie Juana Luise Vivese, známějšího pod latinským jménem Iohannis Ludovici Vivis Valentini (1493 - 1540). Rovněž poučný a výchovný spis „Isocratis ad Demonicum paraenesis de officiis“ (Isokratovo napomenutí Démonikovi), který přeložil humanistický spisovatel Petr Písecký z Kranifeldu (asi 1568 - 1610), vyšel v r. 1586.
V r. 1587 vydal Daniel Adam náboženský spis „Pravidlo křesťanského života podle pořádku desatera božích přikázání“.
Z oblasti náboženské jsou další dva spisy z r. 1588 „Výklad na Věřím v Pána Boha. Škola křesťanská“ a „Tabule aneb obraz sedmi zlých a sedmi dobrých věcí“.
V r. 1589 vyšel výběr z dramat starověkých dramatiků Publia Afera Terentia (185 př.n.l - 159 př.n.l.) a Tita Maccaia Plauta (asi 254 př.nl. - 184 př.n.l.), nazvaný „Elegantiarum Terentii et Plauti“ (Výběr z Terentia a Plauta). Dále vydal v tomto roce český překlad z výběru právnických spisů současného německého protestantského teologa Georga Fabritia von Chemnitz, u nás citovaného jako Jiří Fabricius Kamenický (1516 - 1571).
V r. 1590 vyšel cestopis veronského cestovatele Alexandera Guagnina, dlouho pobývajícího v Polsku, „Vypsání krajiny země ruské“ pod názvem „Kronika moskevská“ v překladu Matouše Hozia Vysokomýtského (asi 1555 - 1589).
Náboženské smýšlení Daniela Adama z Veleslavína dokazuje spis z r. 1591 „Štít víry pravé“.
V r. 1592 vyšlo dílo, které je považováno za vzor renesančního tisku i vazby. Je to „Itinerarium Sacrae Scripturae, to gest Putowanj Swatých“ překlad náboženského spisu německého teologa Henricha Buntinga (1545 - 1606), k němuž Daniel Adam připravil, ale vydání se už nedočkal, ještě dva přívazky „Wypsánj města Jeruzaléma“, což přeložil sám a překlad spisu „Historia židovská“ od královéhradeckého písaře Wáclawa Plácela z Elbingu. Dílo pak s oběma dalšími částmi vyšlo v r. 1610.
Z r. 1592 pochází náboženský spis „ O řízení a opatrování božském“ a z r. 1593 „Historie o křesťanském odejití s tohoto světa sv. Jeronyma“.
Vydání díla bylo vyzdobeno dřevořezanými inciálami, mědiryty, dále mapami normálními, ale i alegorickými.
V r. 1594 vytiskl Daniel Adam překlad „Církevní historie“, což byla kronika, původně sepsaná ve 4. století Eusebiem z Caesareje (263 - 339), a pomocí latinského překladu ji přeložil historik i odborník na tureckou historii Jan Kocín z Kocinétu (1543 - 1610). Daniel Adam také přetiskl překlad spisu od starověkého židovského učence, Josefa ben Mattijahú (asi 37 - 100), známého pod jménem Flavius Iosephus o židovských válkách v překladu významného tehdejšího překladatele Pavla Aquiunia Orličného (1510 - 1599). Spis vyšel poprvé už v r. 1553 v Prostějově pod názvem „O válce židovské knihy sedmery“.
Italský lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli (1501 - 1578) delší dobu pobýval v Praze a už za doby Melantrichovy mu vyšly u Melantricha knihy. V této tradici pokračoval i Daniel Adam, který vydal v r. 1595 „Apatéku domácí“, vycházející z Mattiloliho „Herbáře“. Stejný byl i překladatel pro vydání celého Mathiolliho „Herbáře“. „Herbář aneb bylinář“ vydal Adam v r. 1596. Původní překlad byl od českého dvorního lékaře Tadeáše Hájka z Hájku (1525 - 1600), ale pro Adamovo vydání herbář doplnil další současný lékař, profesor Univerzity Karlovy Adam Hubert z Riesenpachu (1564 - 1613). Na překladu jak „Apatéky“, tak “Herbáře“ Daniel Adam spolupracoval.
K dílu židovského myslitele Siracha se Daniel Adam vrátil ještě v r. 1597, kdy vydal překlad jeho spisů z práce jihočeského kněze podobojí Tomáše Rešela Hradeckého (asi 1520 - 1562) „Rešelia Jezus Sirach“.
V r. 1598 vyšel slovník „Silva quadrilinquis“ (Les čtyřjazyčný), což byl slovník latinsko-řecko-česko-německý. Z něj čerpal na začátku 19. století Josef Jungmann při tvorbě svého „Slownjka česko - německého“, vydaného v r. 1835, který se stal podkladem pro spisovnou češtinu.
Tiskárna Daniela Adama vytiskla různé překlady z filozofie nebo náboženství. Vydala například náboženské spisy Aurelia Augusta (354 - 430), neboli svatého Augustina „Rukověť“ a „Samotné rozmlouvání duše“.
Vyšlo zde „O řízení a opatrování božském“ od francouzského filozofa a hugenota Jeana d´Espine (1505 - 1576). Vlámský filozof a luteránský teolog Andreas Hyperius (1511 - 1564), původním jménem Andreas Gheeraedts byl autorem díla „Traktát o opatrování chudých“.
Knihy, které Daniel Adam vydával, byly psány vytříbenou češtinou a byly vyzdobeny mnohými tisky a byly opatřeny skvělou vazbou.
Vydavatelské zaměření Daniela Adama bylo především ve vydávání naučných knih s tématikou náboženskou, právní, lékařskou a morální. Lidové čtení vyšlo pouze v jedné knize a podobně hospodářské spisy byly omezeny na dvě díla. Významných spisů vyšlo v jeho tiskárně přes osmdesát.
Vedle svého náboženského zaměření se Daniel Adam vracel do antiky a hledal v ní mravní ideály, především ve spisech Ciceronových (106 - 43 př.n.l.). Čerpal ze starověké historie. Obdivoval řeckého historika a současníka Sókratova (469 - 399 př.n.l.) Xénofonta (430 - 353 př.n.l.), a vydal překlad jeho díla „Cyropaedie“ - spis o výchově zakladatele perské říše a největšího dobyvatele starověku Kýra II. Velikého (590 - 530 př.n.l.). Čerpal ze spisů řeckých historiků Hérodota (484 - asi 430 př.n.l.), Thúkýdida (asi 455 - asi 399 př.n.l.) a římského historika Tita Livia (59 - 17 př.n.l.). - Jak je patrné, snažil se rovněž seznamovat čtenáře s pozoruhodnými díly současnými a to v celé škále humanitního zaměření.

K zajímavostem Adamova života patří, že byl jedním z prvních českých tiskařů, který tiskl noty.
Zemřel náhle, pravděpodobně na tyfovou horečku 18. října 1599.
Svými současníky byl natolik ctěn, že přes třicet básníků psalo elegii na jeho smrt.
Po jeho smrti vedla tiskárnu i vydavatelství jeho žena Anna. Syn Samuel se ujal až tiskárny po její smrti v r. 1615, ale pouze nakrátko. Velice aktivně se totiž zúčastnil protihabsburského povstání v r. 1618 a podporoval volbu Friedricha Falckého (1596 - 1632). Po zmařeném stavovském povstání musel uprchnout i se svou ženou a dcerkou. Jeho sestry odešly do ciziny rovněž. Stopy po rodině v cizině zcela zmizely.
Tiskárna a vydavatelství připadly jezuitskému Klementinu a nádherné knihy, vydané Danielem Adamem z Veleslavína se staly na dlouhá léta zakázanými knihami - „libri prohibiti“.
Čeští vlastenci hodlali k 300. výročí úmrtí tohoto velkého humanisty postavit ve Veleslavíně pomník, ale k uskutečnění záměru nedošlo.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 10. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.