Věřte, nevěřte, ale na padesát knížek již ilustroval brněnský profesionální malíř a zejména jejich autor Jan Dungel (* 1951), o němž jsme psali poprvé 14. března 2009. Teď se přijel představit pražským čtenářům a divákům už podruhé – ve výstavní síni španělského Institutu Cervantes (Na Rybníčku u svatoštěpánského kostela) shromáždil pro oči návštěvníků barevnou přehlídku, doslova gejzír svých divokých zvířat a ptáků z tropů Jižní Ameriky, které nikdy u nás neshlédnete, z oblasti Amazonie, brazilského Pantanalu i horských úbočí And.
Říká o sobě, že mu nejvíc učarovala oblast deštných pralesů v povodí řeky Orinoko, v bažinách Ilanos ve Venezuele, odkud také pochází nejvíce jeho kreseb. A ta země svého malíře už velmi dobře zná a miluje, na vernisáži nechyběl ani její velvyslanec v České republice – Victor Hernández. Samozřejmě za přítomnosti velkého množství členů Svazu česko-venezuelského přátelství.
„Zvířata pozoruju a maluji v jejich přirozeném prostředí, je to mé setkání s nimi…“ vyznává se a jeho pestrobarevné kresby jsou autentickým záznamem i dokumentem života stovek zvířat a ptáků.
„Každá kresba má svůj příběh, vznikla v konkrétním místě, za konkrétních okolností, mnohdy velice složitých…“, dodává.
Knihy Jana Dungela už vyšly v několika státech Evropy a Jižní Ameriky. Některé z nich byly oceněny významnými diplomy a cenami. Také výstav už měl několik – u nás je ta pražská již čtvrtá, dále vystavoval v Lucembursku, Francii a Holandsku.
Vedle malíře stojí hned po boku jeho žena, ekoložka a fotografka Radana Dungelová (* 1964). Začala svého manžela doprovázet na jeho dobrodružných cestách před pěti lety. S fotoaparátem pohotově vždy připraveným na krku a v ruce. Dokumentuje zvířata a ptáky fotograficky. Je to opravdu zajímavá konfrontace – srovnat kresbu a fotografii téhož objektu, a teprve právě ona přesvědčuje, že nejde o fikci malíře, ale že ti barevní živočichové skutečně existují. Navíc – její snímky věrně dokumentují přirozené prostředí, v němž divoká zvířata žijí a mají svůj domov.
Je dokonce pozoruhodné zjištění, že samotní obyvatelé, dnes už indiánští přátelé a průvodci – právě v té Venezuele – ani předtím nevěděli, že v jejich odlehlých končinách jsou takoví živočichové – jejich poznání jim bylo dosud neznámé! Nikdy se s nimi nesetkali, protože žijí jen v deštných pralesích a v nejpustších místech země. Až teprve český malíř a cestovatel je objevil – většinu z nich dokonce poprvé!
Knihu Po krk v pralese (vyšla právě letos) přečtete jedním dechem, stejně tak jako další knihu Tam, kde loví jaguár (1996), Jak se maluje prales (2006) či Painting the jungle (2006). To jsou některé tituly z těch padesáti dosud vydaných…
Po našich vynikajících cestovatelích, jakými byli Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Albert Vojtěch Frič, Enrique Stanko Vráz, Emil Holub, Josef Kořenský, Aleš Hrdlička, Jan Wenzl, Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund (ale patří mezi ně i astronom Antonín Mrkos nebo básník Josef Václav Sládek), se vynořilo na cestovatelské zemi (ještě ne nebi) nové jméno, které proslavuje naši republiku , aniž si toho byli dosud její představitelé, ale i mnozí pedagogové vědomi. Jeho nositel má před sebou se svou ženou ještě velké plány, nechť se mu podaří je splnit a své sny proměnit v život tak, jak se mu to daří dodnes. |