Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Poznámka redakce:
8.8.2009 se dožívá 80.narozenin významný český houslista a violista JOSEF SUK mladší, který je vnukem skladatele Josefa Suka a pravnukem Antonína Dvořáka.
Měl jsem to štěstí, že jsem strávil téměř rok v rozhlasovém archívu, když jsem společně s dr. Vladimírem Nálevkou připravoval sedmdesátidílný seriál 70 let Československa.
Shoda číslovek naznačuje, že každému roku jsme věnovali jeden díl. Díky této práci jsem se - alespoň po hlase - seznámil s řadou veličin našeho národa. Tato setkání by bezpochyby stála za samostatnou knížku.
V pořadu, který byl věnován roku 1932, jsme jen tak mimochodem připomněli, jak v té době rozhlas vychovával děti. Dělal to například tak, že do studia zval přední osobnosti Josef Suk staršíjako byl třeba hudební skladatel JOSEF SUK, který vyprávěl dětem o své hudbě a nejen o ní.
A protože jeho vyprávění má vztah k jiné osobnosti, o které bude ještě řeč (a zkuste uhodnout, kdo to bude), dovolil bych si vám kousíček archívního magnetofonového pásku v písemné podobě nabídnout. Hlas Josefa Suka je laskavý, melodický a dobře se poslouchá.

"Nevím, jak si mě před tím podivuhodným přístrojem představujete, ale já si docela živě představuji vás, milé děti. To víte, že vás znám. Vždyť již ve stáří čtyř let chodil jsem do školy v takové zapadlé vesničce a sedával jsem tehdy pod stolem pana učitele a ten pan učitel byl můj tatínek a hudebník znamenitý. Bylo nás tehdy v jedné třídě přes dvěstě dětí a jinde než pod tím stolem nebylo pro mne místa. Je to krásná vzpomínka a někdy ve spaní se mi o tom zdá.
Vidíte, v takové zapadlé vesnici jsem vyrostl a dnes děkuji té vesničce, rodičům, učitelům a rodnému kraji za to, že jsem se naučil přemýšlet o lidské duši a o duši hudby.
A teď si budeme navzájem přát k novému roku, ačkoliv jsme již v polovině ledna a za dva měsíce začnou již rašiti břízky na návrší. Vy děti mi jistě přejete zdraví a též hojnost zdraví mému malému vnukovi.
Jmenuje se Josef, ale my mu říkáme z lásky Pepula. Bydlí s tátou a mámou v té zapadlé vesničce a za tři roky bude chodit do školy. Zatím má rád hudbu a kamarádí se s dětmi na vsi. Ten by vás měl všechny rád."

Oslavenec - Josef Suk mladšíJistě jste uhodli, že osobnost, o které bude ještě řeč je "Pepula", vnuk Josefa Suka, rovněž Josef Suk - rovněž vynikající hudebník, houslový virtuóz. Dlouho jsem myslel na to, jak by bylo krásné hlas jeho dědečka nahrát na kazetu a dát mu ji jako dárek.
Příležitost se naskytla, když jsem byl pozván na křest gramofonové desky, kterou vydala firma Lotos. Josef Suk, respektive jeho orchestr, na ni nahrál řadu půvabných skladeb včetně Vesnické serenády věnované rodným Křečovicím.
Křest desky se odehrával na kouzelném zámku Štiřín. Josef Suk byl sice neustále obležen přáteli a obdivovateli, ale nakonec jsem se k němu propracoval. Z nahrávky měl radost a mně se podařilo na magnetofonový záznam zachytit to, co mi k ní řekl:

"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic. Komponoval tam u klavíru a procházel se po krásném kraji.
Nedaleko protéká Vltava a dědeček vždycky říkával, že Smetanova Vltava tam u nás teče do As-dur. Na ta slova se pamatuji docela živě. Jinak mám na dědečka opravdu jen matné vzpomínky a znám ho spíš z knížek. Bohužel. Myslím, že kdyby žil déle, možná by slyšel moje začátky hraní na housle a snad by pro mne zkomponoval více houslových skladeb. Co se dá dělat, musíme být vděčni za to, co pro nás houslisty napsal. Vůbec za to, co napsal!"

Jaké to je, když hrajete dědečka? Je v tom víc vztahu, než když hrajete jiného autora?, ptám se...

"Dojímá mne to. A nejen, když hraji dědečka, ale i když hraji pradědečka Antonína Dvořáka. To je to samé. Úplně roním slzy tím dojetím. Snažím se sloužit i Beethovenovi, Mozartovi či Čajkovskému, ale rodinný vztah cítím jako určité pouto."

Dědeček na nahrávce, kterou jsem vám přinesl, hovoří k dětem. Jaký je váš vztah k dětem?

"Sám děti nemám, ale děti mám rád. Zejména na venkově, když přijdou na koncert. To je vám opravdu zvláštní pocit, je to až dojemné vidět jejich rozzářená očička, když s láskou poslouchají hudbu. V těchto chvílích vůbec nemám obavy o naši budoucnost."

Krátký rozhovor byl přerušen dalšími gratulanty a v mém archívu uvízl jako malý barevný střípek a jako důkaz, že čas, jestliže je správně zachycen, se dá alespoň na chvíli zastavit či vrátit.

Foto Josefa Suka ml. převzato ze stránek © http://www.supraphon.cz/cs/umelci/?item=31

OHLASY NA ČLÁNEK

Vážený pane kolego,
dík za to, co dalšího mohu v PN. Nevezmete-li to jako moji vtíravost, pak ve svém průvodci mám i o Josefu Sukovi z Českého kvarteta. Překopírovám část o Českém kvartetu a Josefu Sukovi.

PhDr. Josef Krám, Zborovská 1087, Rychnov nad Kněžnou
9.8.2009

*****

Na horní části Starého náměstí v Rychnově nad Kněžnou býval HOTEL PUCHWEIN; v přízemí nyní POTRAVINY BARTOŠ, obecně Sama. V prvním poschodí vzadu býval sál, kde 13. listopadu 1892 tehdy čerství absolventi pražské konzervatoře Karel HOFFMANN, Josef SUK, Oskar NEDBAL a Otto BERGER hráli poprvé pod legendárním názvem ČESKÉ KVARTETO; 22. října 1892 v pražském Rudolfinu vystupovali pod firmou „Absolventi pražské konzervatoře“.
O jejich vystoupení v Rychnově se velkým dílem zasloužil profesor češtiny a klasické filologie na zdejším gymnáziu, zámecký knihovník i archivář a úspěšný organizátor kulturního a hudebního života v jedné osobě Josef VYCPÁLEK.

Takto psal o šest dní později místní Posel z podhoří, orgán politického spolku okresu rychnovského:

První tento koncert „Českého kvarteta“ na venkově dopadl nad očekávání obou stran skvěle. Od první chvíle byli jako doma mezi svými, což na ně velmi příjemně působilo.
Přečetné shromážděné obecenstvo přišlo sice s přesvědčením, že uslyší něco veskrze dokonalého, uměleckého – avšak očekávání jeho bylo předstiženo. Řeknu prostě, hned prvním číslem elektrisovali obecenstvo naši čtyři umělci, mistři to svých nástrojů, jež stejně dýší, stejně cítí, stejně rozehřívají. České kvarteto má bez odporu světovou budoucnost zajištěnu.

Na dokreslení využijme ještě jednou citace z Posla z podhoří:
Proslulé „České kvarteto“, jež s ohromným úspěchem koncertovalo nejen po Čechách, ale i v cizině a nyní na uměleckou pouť do Ruska se chystá, pořádá v Rychnově n.Kn. v neděli 14. dne října t. r. o 4. hod. odp. v sále p. Puchweinově velký koncert za laskavého spoluúčinkování znamenité klavírní virtuosky pí. M. Wachsmannové, choti lékaře z Prahy.
Zajisté si hudbymilovné obecenstvo zdejší a z okolí nedá ujíti této vzácné příležitosti, by poslechlo hudbu krásnou a osvědčilo přízeň svou umělcům, jižto před 2 léty uměleckou svou cestu v Rychnově zahájili a ku slávě českého jména v cizině valně přispěli. Předprodej vstupenek do koncertu na se vzal zdejší hud. ústav sl. Mil. Sallačovy.
***

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 08. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.