O STARÝCH RYCHNOVSKÝCH ŠKOLÁCH

Jméno Drašarovo nám bude sloužit jen jako záminka, abychom vstoupili do staré školy v Rychnově nad Kněžnou. Čtenář známého románu Terézy Novákové Drašar se nejspíš usměje, cože by měl tento pták bouřlivák společného s Rychnovem. Popravdě řekneme, že tu byl dvakrát, učil na hlavní rychnovské škole 1844-1845 a znovu 1848-1849. Pro nezasvěcené uveďme jeho pravé jméno: Josef Václav Justin Michl. Obecně známým se stal svou konverzí (přestoupením) z katolické církve k luteránům. Běžně se však neví o jeho činnosti v hnutí učitelském, např. 30. října 1848 se za jeho předsednictví dovolávalo zdejší učitelstvo oprav ve školství.

Pojďme do školy. Stávala vždy vedle fary a ta zase blízko kostela. Nejstarší školu dáváme k nynějšímu kostelu svatého Havla, pak byla kolem roku 1500 přenesena do míst nynějšího zámku. V roce 1671 se dostává do domu čp. 206 (nyní čp. 1339 v ulici Anatola Provazníka, proti děkanství). O této škole máme více zpráv - zprvu měla jednu školní světnici, první třída se učila dopoledne, druhá odpoledne, a 1787 k ní přistavěli druhou učebnu. Tak jako tak brzo už přestala vyhovovat.
Za dvanáct let máme doklad, že krajský úřad shledává školu neodpovídající lidnatosti města, nepřiměřenou předepsanému způsobu vyučování a podobající se spíše chlévu. 1808 se muselo učit po soukromých domech (čp. 55 a 56), chvíli dokonce ve staré strážnici (nyní v místech hasičské zbrojnice).
Až přišel rok 1819, kdy za 19 tisíc zlatých byla naproti zámku postavena škola kamenná (později v ní sídlily obecní úřad, dům politické výchovy OV KSČ, speciální škola a nakonec základní škola) a s velkou slávou vysvěcena 23. srpna kapitulním děkanem P. Josefem Čeňkem z Hradce Králové za střelby hmoždířů. Přítomen byl pan hrabě, jiní vznešení hosté i četný lid a pětiletá dceruška prvního učitele Hynka Vorla přednesla hostům přiměřený proslov.
Zde byly tři třídy a tři byty pro učitele, okolo zřízena zahrada (1845), jež byla zrušena po třiceti letech, když se upravovalo parkově prostranství před zámkem.

Jak to v takové škole, dejme tomu před 170-180 lety, vypadalo, se můžeme dočíst ve vzpomínkách. Třídy nabité, 80 i více dětí, v učebně zkažený vzduch, nejméně polovině žáčků pan učitel denně upravoval brkové pero, děti musely poslouchat, a když ne, byly tu rákosky. Viník si musel před pana ředitele kleknout, políbit zem a pak rány jen pršely. Pamětník uzavírá svou vzpomínku: „V takové tedy škole musil jsem i já se učiti základům vědomosti člověčenstva.“

Velký obrat v Rychnově nad Kněžnou přineslo zřízení tzv. dívčí školy (ZŠ Komenského) roku 1882 a chlapecké (ZŠ Masarykova) 1905. Nás může zajímat, jak rychle se stavělo: dívčí škola - základní kámen v květnu 1881, škola vysvěcena v září 1882; chlapecká škola - v dubnu 1904 vypsáno ofertní řízení, v září 1905 po službách božích se odebral průvod k nové škole, již po zapění velebného Chorálu Čechů vysvětil zdejší kaplan a vikář V. Kleprlík. 

Vy nevěříte, jak bylo ve starých rychnovských školách? Budiž podáno svědectví o Karlu Poláčkovi přímo z rychnovské pobočky  Státního oblastního archivu v Zámrsku. Tak tedy opakujeme (ve škole se přece vždycky opakuje), že tento v budoucnu jeden z nejvýznamnějších rychnovských rodáků měl na konci druhého pololetí kvinty zdejšího gymnázia ve školním roce 1907/8 na vysvědčení tři nedostatečné (z latiny, řečtiny a matematiky) a čtyři dostatečné (z češtiny, přírodopisu, němčiny, dějepisu s přírodopisem; tehdy to byl jeden předmět). A co se týkalo známky z chování, tehdy se klasifikovalo trochu jinak; v 1. pololetí měl chování „zákonné“ a ve druhém „méně zákonné pro vzdorovité chování“. A protože se tehdy hodnotila i pilnost, tak tedy v 1. pololetí byla „nestálá“ a ve druhém „nepatrná“.

Abychom dokončili, co jsme nařekli - budoucí slavný spisovatel byl poté přijat do kvinty vyššího gymnázia v pražské Truhlářské ulici (druhý český ústav, kde byla reálná naděje, aby Žid dosáhl maturity, byla až v Domažlicích), ale i tam bylo typickým znakem, že postupoval do vyšších tříd s reparátem. V septimě - jinde se píše v oktávě - obdržel nedostatečnou známku, jinde se praví minus dostatečně z české kompozice na téma Pokus o fejeton, kterážto práce byla předčítána za halasného posměchu celé třídy.



Bylo o škole, proto pan učitel zadává na konec domácí úkol: V kterém století se hodnotily na vysvědčení prospěch a chování na škole v Rychnově slovy: „Stromy jeho zahrady přinesly málo ovoce. Souhrn vší nepravosti“? A kdo by se poškleboval, dostane poznámku Za zády se směje učiteli do očí. Jako ji dostal v 70. letech 20. století žák Vincenc Pajor od svého učitele na rychnovské učňovské škole. Čestný pionýrský, ale nebylo to ode mě.

Řešení domácího úkolu: Bylo to v 18. století na rychnovském gymnáziu, hodnocení studenta Františka Baumgartena najdeme v třídním katalogu - tehdy nesl název Calculi. V něm je u jeho jména zapsáno latinsky Horti istius arbores exiguos fructus produxerunt. Compedium omnis negligentiae. Česky tedy Stromy jeho zahrady přinesly málo ovoce. Souhrn vší nepravosti.

P. S. Že chcete víc příkladů z Calculi od roku 1749 do 1774? Máte je mít:

Sotva kdy komu ze svých spolužáků přepustil první místo ve vědění. (1749, tehdy 15letý budoucí slavný první profesor české řeči a literatury na univerzitě v Praze František Martin Pelcl)

Jak řádným chováním, tak prospěchem vědeckým do té míry horlivý, že si zasloužil známku chvalitebnou. (Heřman Popelář)

Žák dobrého nadání, slabšího úsudku. (Ferdinand Seebold)

Chlapec tvrdohlavý, nedbale účastný obětí mše svaté a návštěvy jiných cvičení náboženských, pozbyl chvály, jíž dosáhl, jak se zdálo, studiem literním, ze všech nejnedbalejší ve psaní oprav přese všecka napomínání. (Antonín Chládek)

Myslí více na matičku nežli na učení; budiž puštěn do vyšší třídy, aby byl odstraněn; jinoch jinak hodný. (Florián Krása)

Tělem malý, ve studiu lepší. (František Boskovský)

Oproti jiným doporučení hodný v učení i ve zbožnosti. (Jan Jelínek)

Jednak znamenitým prospěchem ve vědění vůbec za nikým nezůstávaje, jednak bezúhonným životem, upřímným a příjemným vystupováním a skromnou myslí tak vynikl, že si zaslouží prvního místa mezi všemi. (Antonín Vokurka)

Schopnější k pekařině než pro školu. Kdyby chtěl, mohl by být počítán mezi řádné. Nemá úsudku v učení, nikoliv však ve špatnostech. Hleděli jsme zachrániti Babylon, ale nedal se zachrániti; jinak ve studiích prostřední. Povahy těkavé, chování dosti dobrého. Jméno má význačné: černým uhlem má býti poznamenán. (František Černý)

Vyniká pouhým svým jménem, nikoli jeho významem, pokládá se za čestnou prostřednost. Syn nevzdělané Minervy. Miluje pythagorovské mlčení; shodně dle svého nadání též jednal, pokud mohl. Kde není schopnosti, je chvály hodnou vůle. (František Klár; clarus = latinsky jasný)