Petr Bláha  (*1977) 

Petr vyrůstal v milující rodině se dvěma sourozenci v malém městečku ve Šluknovském výběžku. Plný iluzí, nevinnosti, naprosté nezkušenosti a obrovské naivity vlastně jen pasivně čekal, co všechno mu život přinese.
V jeho dětství všechno běželo plynule a tak nějak samovolně. Byl to naivní pohublý mladík, který nikdy v ničem opravdu nevynikal. Párkrát ztratil klíče, odřel si kolena, dostal pár výchovných pohlavků, ale dnes hlavně vzpomíná s trochou nostalgie na výlety, úsměvy, rodinnou pohodu a neuvěřitelnou bezstarostnost dětství. 
Z počátku vůbec netušil, co všechno ho v životě potká, nebyl připraven na odpovědnost, ani na složitost lidského bytí. Měl vždycky moc rád sport a při sebemenší příležitosti se dokázal chopit své šance.
Kdo ví, zda to dostal do vínku, nebo jestli na tom měli větší zásluhu jeho rodiče, ale už tenkrát velmi nerad prohrával.

První rána.

První větší ránu zažil v okamžiku, kdy mu zemřel dědeček. Petr se neučil špatně, a tak když přišel čas rozhodnout se, jakým směrem se bude jeho život ubírat dál, zvolil si Obchodní akademii.
Ne snad proto, že by přesně věděl, čemu se chce ve svém životě věnovat, ale tak nějak vnitřně cítil, že bude lepší živit se jednou hlavou, než-li rukama.
Dneska si s odstupem času uvědomuje, že právě první ročník střední školy byl pro jeho další život zlomový.
Jeho hlavní učebnicí se totiž tehdy stala kniha Dale Carnegieho Jak získávat přátele a působit na lidi, která ho nadchla natolik, že začal ve svých čtrnácti letech věřit, že je možné žít krásný, spokojený a plnohodnotný život.
Tehdy také začal poprvé opravdu SNÍT a VĚŘIT. 
Vlastně už to nebyla jen VÍRA. Začínal cítit, že v jeho nitru pomalu ale jistě krystalizuje opravdová TOUHA. Skutečná, spalující touha, pravidelně posilována a maximálně povzbuzována desítkami, možná i stovkami přečtených knih věnovaných motivaci a osobnímu rozvoji. Nedovedl si představit večer bez takové knížky.
Najednou zjistil, že už má své vlastní názory a snažil se je prosazovat. Nebál se postavit, když se mu něco nezdálo. Nebál se vynaložit veškeré úsilí pro své přesvědčení, i když věděl, že "jde proti větru“.
Přijímat odmítnutí se však naučil až mnohem později. Paradoxně to bylo v etapě života, na kterou vzpomíná s opravdovým respektem. Sice by už nechtěl touto životní etapou znovu projít, ale po obchodní stránce ho jednoznačně obohatila nejvíce.

První začátky - první úspěchy.

Po úspěšném zakončení střední školy a po chvilkovém, nepříliš úspěšném studiu vysoké školy v německé Žitavě se ještě před nástupem základní vojenské služby rozhodl ukázat rodičům, že dokáže být soběstačný. Kromě toho, že si splnil svůj velký sen mluvit sám před velkým publikem (moderoval maturitní ples), se přihlásil na velmi zajímavě vypadající inzerát do jedné ústecké společnosti. Jaké bylo jeho překvapení, když časem zjistil, že se nejedná vlastně o nic jiného, než o podomní prodej.
Bylo to jeho první opravdové zaměstnání (kromě pravidelných brigád o letních prázdninách mezi jednotlivými ročníky střední školy).
Prvních pár dnů tehdy jen chodil s velkými přeplněnými taškami a sbíral odvahu. Když mu docházely skromné finanční rezervy, věděl, že musí něco udělat. Že musí změnit své chování, jinak nebude mít ani na základní lidské potřeby.
Když se naučil přijímat odmítnutí jako součást běžného života, jako mávnutím kouzelného proutku se mu začalo v prodeji dařit. Náhle totiž do sebe začaly zapadat jednotlivé střípky mozaiky teoretických znalostí, které měl nastudovány z knih.
Neustále přemýšlel, jak zařídit, aby byly jeho prodejní aktivity mnohem efektivnější a pro něho co nejméně vysilující. Přišel na spoustu zajímavých metod, načež si v praxi sám postupně ověřil, že opravdu fungují.

Vyplatí se bojovat za své sny a přání.

Ještě mu nebylo ani 24 let, když velmi intenzivně pocítil, že se ve svém životě musí posunout zase o kousek dál.
Žil v malém městečku, kde pracoval jako obchodní zástupce. Byl nesmírně vděčný za každou zkušenost a velmi oceňoval, že mu jeho tehdejší zaměstnavatel nepřímo otevřel oči. Ukázal mu totiž, že se vyplatí bojovat za své sny a přání. Rozšířil jeho vzdělání mnohými školeními a praktickými informacemi, které se mu opravdu hodily do života. Nikdy si toho nepřestal vážit.
Přes to všechno vnitřně cítil, že se na tomto místě dostal nejvýše, kam se dostat mohl. Rozhodl se proto učinit radikální rozhodnutí. Opustil dobře placenou pozici, kvalitní kolektiv i spoustu přátel a vydal se prožít další dobrodružství svého života.

Odešel za novou příležitostí a stal se vedoucím pracovníkem ve velké dopravní společnosti se stovkami zaměstnanců, jejíž roční obrat se v nejlepších letech blížil půl miliardě korun.
Do svých 25 let netušil, co je to opravdová dovolená. Ani zaprášené vzpomínky z dětství nemohly roznítit plamen touhy znovu zažít pořádnou dovolenou. I přesto, že byl v takové pozici, kdy si sám určoval svou pracovní náplň a mohl se zcela svobodně rozhodnout, kdy a na jak dlouho si vezme dovolenou, neudělal to. Neuměl totiž řídit svůj čas. Učil se raději jednat s podřízenými, protože už věděl, že výsledky přinášejí prioritně vždy jen zaměstnanci, až druhotně pak nastavený systém. Proto absolvoval různá školení a dál se vzdělával.
Myslel si, že nebude dostatečně loajálním, když si vezme byť jen dovolenou, na kterou má nárok a kterou si zaslouží. Mnohem později pochopil, jak nesmírně důležité je najít rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.
Za svou jedinou prioritu tehdy považoval společenskou prestiž a postup na kariérním žebříčku. Jak hrubě se mýlil! Rovnováhu, klid, opravdové štěstí a pravé životní hodnoty poznal až ve svých 27 letech.

Tehdy totiž potkal ji – lásku svého života.

 
  

Oči mu zářily, duše zpívala píseň harmonie a štěstí, a tělo dávalo každým okamžikem najevo, v jaké symbióze žije a jak skvěle se cítí.
Byly to neuvěřitelné čtyři roky života. Věděl, že s ní chce zestárnout. Cítil se naprosto vyrovnaným a silným člověkem. Měl pocit, že mu nic nechybí a že už nemůže být nic, co by ho mohlo učinit šťastnějším.
Měl všechno, krásné rodinné zázemí, zdraví, lásku, mnoho neskutečných zážitků ze společných exotických dovolených, z nezapomenutelných prodloužených víkendů na českých horách, měl spoustu společných plánů. Dýchal pro ní a ona pro něj. Byl vděčný za každý společný okamžik. Měl pocit, že se zná natolik, že sám sebe už nemůže ničím překvapit.

 
  

Ve svém zaměstnání se stal respektovaným člověkem. Z původně nevýdělečné divize udělal divizi výdělečnou. Zaměstnavatel mu projevoval významnou důvěru samostatným řízením svěřené divize, velmi kvalitním služebním automobilem, i na tu dobu velmi vysokými, pravidelnými, finančními odměnami. Své práci dával maximum, ale čím dál tím častěji začínal cítit, že už se zde nemůže dále rozvíjet.

 

Navíc v něm již delší dobu klíčila zásadní myšlenka, že by chtěl realizovat na vlastní odpovědnost své podnikatelské plány. I když pro mnohé to tenkrát byl naprosto nepochopitelný krok, rozhodl se po více než pěti letech odejít, vzdát se komfortu, veškerých těžce vybudovaných výhod a vstoupit na pole nejistoty tím, že začne úplně od začátku.
Svému snu věřil natolik, že se nenechal odradit. Investoval mnoho času, úsilí i finančních prostředků do realizace svého podnikání. Cítil v té době nekonečnou podporu své přítelkyně, která i v těžších okamžicích přispěchala vždy s upřímným povzbuzením. Byl nefalšovaně šťastný.

 


Jako blesk z čistého nebe ...

... však jednoho dne rozřízla jeho život na dvě poloviny zpráva, že jeho přítelkyně má LEUKÉMII.
Prožíval hrozné, těžko popsatelné okamžiky. I když to v něm strašně vřelo, věděl, že v sobě musí neustále rozněcovat NADĚJI, rozdávat jí kolem sebe a být nevyvratitelnou oporou hlavně pro ni.
V každé volné chvíli za ní jezdil do Prahy, snažil se jí častou přítomností i slovem maximálně povzbudit. Viděl, jak mu pomalu mizí před očima. Kolik slzavých večerů a probrečených nocí musel prožít....
Jednoho dne mu zemřela v náručí.

 

Náhle ztratil smysl života.

Potopil se do nejhlubší propasti lidského bytí. Několik prvních měsíců nebyl vůbec schopný s nikým komunikovat a nezvedal telefony ani svým blízkým.
Sám byl překvapený, jaké krajní myšlenky ho napadaly. Elán, vitalita a odhodlání se úplně vytratily. Dlouhé týdny bloudil jako tělo bez duše, hledal sám sebe a žil jen minulostí. Pořád dokola si kladl otázku, jak docílit toho, aby se opět stal sebevědomým, vyrovnaným mužem, který se s radostí a nadějí bude dívat do budoucnosti.
Zkusil snad všechno: zaměstnat své myšlení jinými aktivitami, vrhnout se naplno do práce, intenzivně cvičit, změnit prostředí, být ve společnosti přátel... NIC NEPOMÁHALO. Stále mu chyběl ten náboj, ten pravý důvod a smysl, proč by toho měl dosáhnout, proč by mělo stát za to žít dál a bojovat.

Nová naděje

Jednoho dne, když byl opět velmi frustrovaný a smutný, usedl ke svému počítači, v němž narazil na poměrně rozsáhlý seznam svých snů a přání, které si delší dobu pečlivě zaznamenával.
Čím déle tento seznam pročítal, tím intenzivněji si začal uvědomovat, že se svému stavu nesmí neustále poddávat, protože se z něj stává někdo, kým nikdy být nechtěl.
Najednou ucítil, jak ho pohladil po tváři vlahý vánek nové naděje, inspirace, důvod, proč pořád stojí za to žít. Náhle spatřil na konci dlouhého tmavého tunelu malé problikávající světélko. Uvědomil si, že svůj smysl života pořád má, i když přišel o to nejdražší a nejcennější v něm. 
Den za dnem pak otevíral svou kroniku a nechával se inspirovat svými vlastními sny a přáními. Znovu a znovu si je připomínal a oživoval, protože už věděl, že právě tohle je jediný lék, který ho zachrání. Lék, který v něm probouzí TOUHU pouze nesnít, ale také konat a hlavně ŽÍT!
Našel spoustu snů a přání, které chtěl ve svém životě prožít. Pochopil, že minulost sice již změnit nemůže, ale své krásné vzpomínky si nikdy a nikým nenechá vzít. 
Stejně tak mu bylo jasné, že nebude-li se dívat dopředu, do budoucnosti, s novou nadějí, pak nikdy nebude schopen svých snů, přání a cílů dosáhnout…!!!

Dnes již má Petr odvahu žít dál po svém.

Musí jí mít. Dobře ví, že mu nic jiného nezbývá, a chce-li ještě někdy zažít ten nádherný pocit harmonie a štěstí, nesmí pouze doufat a čekat. Musí pro to také sám něco udělat…!

Realizace projektu OSOBNÍ KRONIKA SNŮ A SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ se stala pro Petra Bláhu novým smyslem života.
1.října 2007 založil svoji společnost s ručením omezeným a dal jí příznačný název Tvůj Život s.r.o.
Podařilo se mu zrealizovat svůj projekt a vydat ho v podobě originálního DVD, které nyní úspěšně prodává po celé České republice.