Dobromila Lebrová: Aleš Hrdlička, lékař, antropolog

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Aleš Hrdlička, lékař, antropolog - 140. výročí narození
 
Aleš Hrdlička byl významnou osobností nejen pro své krajany, ale pro celý vědecký svět. O jeho dílo se dělí jeho rodná vlast - naše země a pak Spojené státy, kde od mládí žil a pracoval. Na svou vlast nikdy nezapomněl, podporoval vědecké úsilí našich antropologů a zasloužil se o založení české antropologické školy. Jeho přáním bylo, aby zemřel ve vlasti, což se mu ale bohužel nesplnilo.
Jeho význam pro současnost i pro budoucnost se dá vyjádřit jeho heslem: "Veškeré lidstvo jednoho původu jest."Aleš Hrdlička se narodil v Humpolci dne 29. března 1869. Jeho původní jméno bylo Alois, ale sám si ho později z vlasteneckých důvodů změnil na Aleš. Jeho otec Maximilián byl truhlář - i jeho maminka Karolina měla otce truhláře. Byl nejstarší mezi svými sourozenci - některé prameny uvádějí, že Hrdličkovi měli pět dětí, jiné hovoří o sedmi dětech. Maminka ho učila již před vstupem do školy, takže nastoupil do školy rovnou do druhé třídy. Ve svém rodném městě navštěvoval obecnou i měšťanskou školu. Toužil jít na gymnázium, ale nebylo to možné. Rodiče se vzhledem k tehdejší hospodářské krizi rozhodli emigovat do Spojených států. Hrdličkovi bylo třináct a půl roku, když přistáli u východních břehů Ameriky. Otec měl už z vlasti nabídku dobrého zaměstnání ve Spojených státech, ale po příjezdu nastalo zklamání; musel v New Yorku přijmout místo dělníka v továrně na doutníky. Zde s ním do svých 19 let pracoval i Aleš.
Ale Aleš po vzdělání toužil natolik, že navštěvoval večerní střední školu a doplňoval si své základy angličtiny.
V r. 1888 onemocněl velmi vážně břišním tyfem, zápalem plic a pohrudnice. Pozoroval práci svého ošetřujícího lékaře - dr. Rosenbluetha, který byl dříve rabínem, a projevoval o jeho práci takový zájem, že mu Rosenblueth navrhl, aby z továrny odešel a začal lékařskou kariéru. Lékař ho sám podporoval - uvádí se, že ho i zaměstnal - a připravoval ho ke vstupu na univerzitu, kam se už v r. 1889 dal Hrdlička zapsat. Byla to newyorská vysoká škola Eclectic Medical College. Studoval velmi pilně, takže školu ukončil s vyznamenáním již v r. 1892 jako první ze svých kolegů. Po krátké praxi si své vzdělání ještě prohloubil na newyorské Homeopathic Medical College. V témže roce uveřejnil své první odborné pojednání.
Svá studia na Homeopathic Medical College ukončil v r. 1894 a téhož roku se podrobil i ostatním lékařským zkouškám v Baltimore.
V říjnu r. 1894 přijal vědecké místo ve Státní homeopatické nemocnici pro duševně choré (State Homeopathic Hospital for the Insane) v Middletownu ve státě New York. Zde se velmi blízce seznamoval s měřením lidského těla.
Bylo to v době začátků antropometrie také i pro účely kriminalistiky, které se tehdy používalo k identifikaci zločinců. Ale na základě tvaru a rozměru částí těla - především hlavy - se už začátkem 19. století posuzovaly i vlastnosti lidí a hledaly i příčiny duševních nemocí. - Pro zajímavost uvádím, že přístroj pro měření tvaru lebky zkonstruoval a vyrobil i Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1969).
Hrdlička měřil tedy tělesné rozměry živých, ale v pitevnách i mrtvých. Dostal nabídku, aby se připojil k nově založenému Státnímu patologickému ústavu ve státě New York. Stal se zde poradcem v oboru antropologie, ale rozhodl si ještě své znalosti prohloubit.
Odjel v r. 1896 do Evropy - do Paříže, kde studoval antropometrii u tehdejšího významného antropologa Léoncea Manouvriera (1850 - 1927) na „École d´Anthropologie“ (Škola atropologie). Na důkaz své úcty mu později věnoval první vydání své knížky „Anthropometry“ (Antropometrie) z r. 1920, kterou pak v druhém vydání přejmenoval na „Practical Anthropometry“ (Praktická antropometrie).
Ve Francii setrval jeden rok. Po svém návratu do Spojených států se Hrdlička oženil. Jeho snoubenkou byla mladá Francouzka, kterou poznal už při studiích na eklektické škole, Marie Strickler Dieudonne. - Matka prý poskytla dceři poměrně slušné jmění, které umožnilo Hrdličkovi jeho další bádání.
Manželství zůstalo bezdětné. Paní Hrdličková zemřela v r. 1918. Po druhé se Aleš Hrdlička oženil v r. 1920, manželství opět bylo bezdětné a jeho druhá manželka ho přežila.
V patologickém ústavu začal Hrdlička své antropometrické výzkumy spolu s asi dvaceti spolupracovníky. Shromáždil velké množství dat, která bohužel byla později zničena při požáru, ale Hrdlička zařídil, aby se zpracovaly nové studie na základě dat z r. 1897, nasbíraných dlouho před zničením jejich hlavní části.
V r. 1898 provázel Hrdlička Carla Lumholze (1851 - 1922), norského cestovatele a etnografa na jeho cestě do Mexika. V Mexiku se setkal s kmeny Tarahumarů, Huičolů a Tepehuanů. Tato zkušenost odhalila před Hrdličkou celé možné pole americké antropologie.
V r. 1899 rezignoval Hrdlička na své zaměstnání v patologickém ústavu a vzal si na starost antropologický výzkum při jedné z výprav antropologa B.T.B.Hyda, které byly pořádány pro Americké přírodopisné muzeum (American Museum of Natural History) mezi roky 1896 až 1900 právě do oblasti Mexika. Na to navázal při svých dalších cestách, které podnikal každý rok až do r. 1903, kdy se utvořilo v Národním přírodovědeckém muzeu (později od r. 1910 Smithsonian National Museum of Natural History) ve Washingtonu nové oddělení. Zde Aleš Hrdlička nastoupil 1. května 1903 místo pomocného kurátora. Od r. 1910 až do svého odchodu do důchodu zde pak byl kurátorem. Američtí antropologové tvrdili, že celá sbírka fyzické antropologie v tomto muzeu vznikla neúnavnou prací Aleše Hrdličky. Muzeum mělo vynikající sbírku lebek, které byly popsány v šesti katalozích tohoto muzea (Catalogue of Human Crania in the U.S. National Museum) z let 1924, 1925, 1927, 1928, 1931 a 1942. - Fyzická antropologie, na rozdíl od antropologie kulturní a sociální, studuje lidské tělo, jeho vývoj a genetiku.
Od svého jmenování kurátorem se Hrdlička plně oddal studiu antropologie. Zkoumal původ člověka v Americe a vytvořil hypotézu osídlení Ameriky přes Beringovu úžinu v době, kdy oba kontinenty byl spojeny. Vycházel ze svých poznatků při antropologických výzkumech jednotlivých ras. V Americe měl možnost zkoumat bělochy, černochy i Indiány, ale aby svoji hypotézu podpořil, podnikl v r. 1912 výzkumnou cestu na Sibiř a do Mongolska. Zde zjistil, že američtí Indiáni a Eskymáci mají asijský - mongoloidní původ.
V r. 1908 vydal knížku shrnující své bádání v Mexiku: „Physiological and Medical Observations Among the Indians of Southwestern United States and Northern Mexico“ (Fyziologická a lékařská měření Indiánů na jihozápadě Spojených států a v severním Mexiku).
V r. 1912 mu vyšla knížka „Early Man in South America“ (Dávný člověk v Jižní Americe).
Pro svůj výzkum v Africe nadchl dalšího českého antropologa, pozdějšího profesora Masarykovy univerzity v Brně Vojtěcha Suka (1879 - 1967), který v letech 1913 až 1914 sbíral z Hrdličkova popudu pro washingtonské Národní přírodovědecké muzeum antropologický materiál v Africe.
V době 1. světové války se Hrdlička veřejně postavil za českou samostatnost.
Svou oddanost antropologii v r. 1918 vyjádřil Hrdlička založením časopisu „American Journal of Physical Anthropology“ (Americký časopis fyzické antropologie), který zůstal úspěšnou platformou světových antropologů až do dnešních dnů. On sám byl jeho vydavatelem nepřetržitě do r. 1942.
Pro potvrzení své hypotézy o osídlení Ameriky z Asie odjel v r. 1919 do Japonska, Číny, Mandžuska a znovu do Mongolska. V témže roce vydal knihu „Physical Anthropology: Its Scope and Aims“ (Fyzická antropologie: její možnosti a cíle) a v r. 1920 vyšla již uvedená „Antropometrie“.
V r. 1922 navštívil střední a západní Evropu; byl také v Praze. Univerzita Karlova mu udělila čestný doktorát. Byl rozhodnut přispět finančně k rozvoji české antropologie, takže v té době proslovil na Karlově univerzitě přednášku, kde stanovil vědecký program antropologie v Československu.
V r. 1923 pořádal přednášky na univerzitách v Praze, Brně a v Bratislavě. V té době byl děkanem pražské přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy profesor Jindřich Matiegka (1962 - 1941), Hrdličkův přítel, který s Hrdličkovou pomocí začal v r. 1923 vydávat časopis „Anthropologie“.
Studium fyzikální antropologie podpořil Aleš Hedlička peněžními příspěvky a subvencoval založení katedry antropologie na Karlově univerzitě v Praze založením nadace „Aleš and Marie Hrdlička Foundation“, kde věnoval jeden milion korun. Z tohoto příspěvku bylo na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vybudováno Hrdličkovo Muzeum člověka, které bylo založeno Jindřichem Matiegkou a Luborem Niederlem (1865 - 1944) v r. 1930. Muzeum sídlí ve Viničné ul. č. 7 v Praze 2.
Podobně jako u Amerického časopisu fyzické antropologie byl Hrdlička úspěšný i při založení doposud významné americké antropologické společnosti „Association of Physical Anthropoloists“ (Společnost fyzikálních antropologů).
V letech 1923 až 1924 byl založen také brněnský Antropologický ústav především zásluhou profesora Vojtěcha Suka. Definitivně byl ustaven v r. 1927. Tehdy profesor Suk inicioval udělení jednoho z prvních čestných doktorátů Masarykovy univerzity právě Aleši Hrdličkovi, který si jej stejně jako první držitel této pocty - Leoš Janáček - velice vážil.
V r. 1925 podnikl Hrdlička výpravu na Dálný východ, do Austrálie, do Jižní Afriky a znovu do Evropy. Tehdy vyšla jeho kniha „The Old Americans“ (Dávní Američané).
V r. 1927 mu byla udělena Královským atropologickým ústavem Velké Británie a Irska (Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland) medaile britského biologa Thomase Henryho Huxleye (1825 - 1995) - „Huxley Memorial Medal“ za jeho teorii o jednotném původu člověka. Téhož roku v Londýně proslovil přednášku „The Neanderthal Phase of Man“ (Neandrtálská fáze člověka).
Následně podnikl několik opakovaných výprav na Aljašku. Navštivil také ostrov Kodiak u Aljašky, Aleuty a Komandorské ostrovy v kamčatské oblasti. Z jeho bádání vznikla v r. 1930 vydaná kniha „Anthropological Survey in Alaska“ (Antropologický průzkum na Aljašce).
Zároveň vyšlo v r. 1930 jeho pojednání „The Skeletal Remains of Early Man“ (Lebeční pozůstatky pračlověka), kterého si sám velice cenil a které v té době bylo nejlepším výčtem lebečních zbytků dávného člověka až do r. 1930, kdy dílo bylo uveřejněno. Hrdlička osobně prozkoumal všechen materiál v knize popsaný s velkou pečlivostí.
V r. 1931 vyšla kniha „Children Who Run on All Fours“ (Děti, které běhaly po všech čtyřech).
V r. 1939 vyšla přepracovaná Antropologie pod názvem „Practical Anthropometry“ (Praktická antropometrie).
V r. 1939 se také konaly velkolepé oslavy jeho sedmdesátin a jedno celé číslo American Journal of Physical Anthropology z r. 1940 bylo věnováno jemu a jeho dílu.
Na jaře 1939 začal mít vážné problémy se srdcem, z nichž se zotavoval v Londýně. Tehdy se setkal s prezidentem Benešem, s nímž debatoval o dalších možnostech české exulantské politiky.
Přes závažné zdravotní problémy odjel ještě na výpravu do Ruska a na Sibiř, o které pak řekl kolegovi Montaguovi, který sám na to ve svém nekrologu o Hrdličkovi vzpomínal: „Chcete-li svého ducha ztrestat, zkuste Sibiř“.
Velice jej zarmoutilo a rozhořčilo uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 a usiloval o to, aby USA Evropě pomohly vojensky. Psal o tom dopisy americkému prezidentu Rooseveltovi.
Zajímavé je, že tehdy velice věřil v Rusko; dokazoval to jednáním ruských lidí a ruských úřadů při jeho cestách na Sibiř. Překvapivě je označoval za velmi vstřícné. V r. 1942 o tom vyšla i jeho publikace „The peoples of the Soviet Union“ (Lidé v Sovětském svazu).
V prosinci 1941 rezignoval na své místo muzejního kurátora.
Z jeho cest na Aljašku vznikla v r. 1943 kniha „Alaska Diary“ (Aljašský deník).
Zemřel po srdečním infarktu 5. září 1943.
Jeho dílo je obdivuhodné - včetně prací zde vyjmenovaných přesahuje jeho bibliografie 350 titulů.
Byl poctěn čestnými doktoráty mnoha univerzit, byl členem mnohých amerických vědeckých společností.
Jeho kritici měli však připomínky k tomu, že jeho metodologie spadala více do devatenáctého století; neměl rád nové pokrokové metody, často na škodu samotného zkoumání. Vycházel ze slavných antropologů a biologů devatenáctého století - Paula Pierra Brocy (1824 - 1880), „otce patologie“ Rudolfa Virchowa (1821 - 1902) a pochopitelně ze svého milovaného pařížského učitele Léoncea Manouvriera. - Měl prý velký cit pro detail někdy na škodu celku.
Jedním z jeho neoblíbených oborů byla statistika, říkal o ní, že „Statistika by fyzikální antropologii zničila“. - Neměl prý také rád ženy na vědeckých postech, byl přesvědčen o tom, že žena má zůstávat doma.
Za své názory dost urputně bojoval, ale jinak byl považován za člověka dobrosrdečného, který měl rád humor, ale který byl až neuvěřitelně stydlivý a cudný. Byl také sám velice skromný a své cesty podnikal s velmi malými náklady. Byl ochoten vždy pomoci.
Na jeho dílo se u nás navazovalo i po 2. světové válce a navazuje se na něj dodnes. V lednu 1947 byla v Brně založena Antropologická společnost. V r. 1964 pak vznikla Česká společnost antropologická.
Při příležitosti 90. jubilea jeho narození byla vydána Medaile Aleše Hrdličky, kterou vytvořil medailér Milan Knobloch (* 1921). - Medaili uděluje město Humpolec a Česká společnost antropologická za zásluhy o rozvoj antropologie.
Jak město Humpolec, tak i společnost organizují na období mezi 2. a 5. zářím letošního roku V. mezinárodní kongres Aleše Hrdličky, který se bude konat v Praze a v Humpolci. K této příležitosti město Humpolec upravuje okolí Hrdličkova pomníku. Vedle již uvedeného Hrdličkova muzea člověka na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je v Humpolci od r. 2007 zpřístupněna expozice v Muzeu dr. Aleše Hrdličky, která popisuje Hrdličkův život a dílo, včetně jeho dopisů a rukopisů.
Několik měst má své ulice pojmenovány po tomto badateli, v Humpolci je po něm pojmenováno gymnázium a v Ostravě - Porubě základní škola.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 03. 2009.