Jan Hégr - Josef Krám: Vy neznáte Rampušáka?

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Na okraj letošního Loučení se zimou v Deštném v Orlických horách o Rampušákovi a Masarykově chatě na Šerlichu
(Virtuální rozhovor s  Janem Hégrem, neúnavným propagátorem a organizátorem turistiky, skromným člověkem, čestným členem Horské služby Orlické hory a od roku 1996 legendárním představitelem Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Není už mezi námi - s nímž, 64letým jsme se 14. srpna 2006 rozloučili v kostele svatého Jakuba ve Skuhrově nad Bělou.)

• 
Od roku 1996 jste vy jako kdysi aktivní a později čestný člen Horské služby představoval Rampušáka při deštenském Loučení se zimou. Vzpomínám na toho vašeho posledního, kdy s vámi byla Kačenka, ostatně Vaše dcerka. U sjezdovky Marta II v Deštném vás v sobotu 18. března 2006 vítaly stovky lidí. Dovolte otázku: Kdy vznikl Rampušák? Je to přece jen pohádková postava.
           
To je pravda. Rampušák se poprvé objevil 21. prosince 1962 po 20. hodině v pořadu Československého rozhlasu "Vezměte si vrátičku" v cyklu "Kam na dovolenou". V něm veřejnost s Orlickými horami seznamoval jejich zbrusu nový duch Rampušák. Herec Josef Beyvl příjemným a rozvážným hlasem představil nového obyvatele Orlických hor slovy: "Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor. Ještě tak před třiceti lety to mělo velkou vážnost, ale poslední dobou to zní nějak divně, že? Ale je to povolání, tak něco mezi Státními lesy a Horskou službou.“
 
•  A jeho milý, nezaměnitelný hlas spojoval pak skoro celou hodinu jednotlivé části pořadu. 
 
To ano, jeho tvůrci se zmínili snad o všech podstatných zajímavostech v současnosti i historii Orlických hor. Vysvětlovali staré i nové názvy řek, hor i celého pohoří, připomněli zajímavosti z historie Opočna, Kunvaldu a Rokytnice v Orlických horách, nezapomněli ani na pobyt Komenského v podhůří Orlických hor ani na selské bouře v 17. století. Pasáž o geologii v oblasti Zemské brány doplnili působivým úryvkem z díla Viléma Mrštíka, věnovaným právě těmto místům. Připomněli tradici krajek ve Vamberku, zmínili se o lidových zvycích, příslovích a tancích. Podstatnou část pořadu věnovali možnostem rekreace jak v létě, tak v zimě, nevynechali ani historii vzniku Jiráskovy horské stezky a zmínili se o vztahu Aloise Jiráska k Orlickým horám. Podrobně seznámili posluchače s možnostmi lyžování na sjezdovkách i v terénu, se sněhovými poměry, počasím, nebezpečím hor a činností Horské služby, tehdy jenom osmičlenné. Upozornili i na možnost výletů v podhůří a do Orlického Záhoří, kde je stejně krásně jako ve vlastních horách.
 
•  Violoncellista František Smetana krásnými slovy vyjádřil svůj vztah k horám a přiblížil atmosféru vesnice Říčky, žáci z tehdejší ZDŠ Vamberk svými bezprostředními zážitky ze života v přírodě připomněli pionýrské tábory a nechyběla ani zmínka o lesích i zvěři Orlických hor. 
 
V tom pořadu nám Rampušák poklepem na kouzelnou brašnu přivolával hned toho, hned onoho znalce a milovníka našich hor. Ze starého magnetofonového pásku – řečeno s Werichovým Čochtanem: Eště ho mám schovanej – tak k nám promlouvají turista Hynek Martínek, vedoucí Horské služby Oldřich Hofman, pak Jiří Vacek - podle Rampušáka "okresní sekční lyžař, nebo co", lesník ze Zdobnice Antonín Flek a vedoucí chaty na Čiháku Jan Kubic.
 
•  A mezi nimi Josef Beyvl, svými slovy i jejich přednesem ztělesnění starého poctivého horala. Za zmínku stojí i jedna kuriozita, kterou jste mně připomněl - po roce 1935 vyráběla v Rychnově nad Kněžnou firma "DELEKTA - Alois Knypl“ likér s názvem Duch Orlických hor. Posuňme se v čase: Kdy přijel Rampušák do Deštného poprvé a kdo ho představoval?
 
Rampušák sem přijel poprvé 14. března 1965. a s  výjimkou let 1993 až 1995, kdy se hledala nová podoba této akce, ho vždy představoval aktivní nebo čestný člen Horské služby. První rok to byl Jiří Veselý, další tři Vilém Matyáš, pak následovala osmiletá přestávka, dalších 17 let Rampušáka reprezentoval člen Horské služby Josef Pleger. No a od roku 1996 já, ale to už víte. Ale vy jste chtěl zeptat na Masarykovu chatu.
 
•  To ano, 10. září 2005 na ní proběhla malá vzpomínka na 80. výročí jejího otevření a 70. výročí prvního odhalení busty T.G.M. před ní. Jak to tehdy na začátku vůbec bylo?
Masarykova chata byla postavena podle plánů brněnského architekta Bohuslava Fuchse, do zdiva základů byla vložena kovová schránka s pamětními listy jednotlivých odborů turistické župy a pro veřejnost otevřena 14. září 1925. Zřízení Masarykovy chaty na Šerlichu v tehdy převážně německém prostředí si vyžádalo hodně úsilí – od prvního nápadu 1918 přes výběr místa a zahájení sbírek 1919, koupi pozemku 1921, vypracování plánů, položení základního kamene 14. září 1924 až po slavnostní otevření 27. září 1925.
 
•  Uvádí se, že na jejím otevření byl přítomen Alois Jirásek.
 
Tento v literatuře často citovaný údaj je třeba opravit. Alois Jirásek se samotného otevření nezúčastnil, byl však protektorem oslav otevření této chaty. Není možné opomenout zásluhy KČST – Klubu československých turistů Orlická župa a v ní především odboru v Hradci Králové, hradeckého SKI – klubu a v nich mnoha jednotlivců, např. dlouholetého předsedy hradeckého odboru a od r. 1921 i Orlické župy KČST Karla S. Kašpara, dále pozdějšího primátora Hradce Králové a předního činitele KČST a SKI – klubu Josefa V. B. Pilnáčka i rychnovského právníka a zakladatele turistiky v Orlických horách Jindřicha Štemberky.
 
•  Na výzdobě Masarykovy chaty se podíleli sochaři bratři Josef a Leoš Kubíčkovi.
 
Ano, oba rodáci z nedaleké Slatiny nad Zdobicí. Dřevořezby Josefa Kubíčka zdobí uprostřed jídelny masívní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové - lev s písmenem G - a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Málokdo si všimne nápisu vyrytého gotickým písmem na dřeveném sloupu v jídelně: 10. 10. 1938, po okrajích přerytého datem 9. 5. 45. Masarykova chata byla totiž 21. 9. 1938  přepadena nacisty z Freikorpsu, pokus o její vypálení naštěstí nevyšel, počátkem října 1938 byla chata evakuována a Němci ji přejmenovali na Hitlerbaude. V průběhu války zde byly ubytovávány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu ranění piloti, bylo tu i středisko Hitlerjugend. Masarykova chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Rudou armádou.
 
Dík za rozhovor, byť byl virtuální.  

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 03. 2009.