Olga Szymanská: Češka v Laponsku
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| Etnografka, filmová dokumentaristka, fotografka. Členka polární sekce Geografické společnosti, členka Obce spisovatelů. Autorka studie Národnosti v České republice. Autorka cestopisných článků, knižních titulů Tykvové děti, Lidé z Baffinova ostrova a Děti severských šamanů. Šíře profesního zájmu NELLY RASMUSSENOVÉ sahá od černých obyvatel Afriky až k severským Eskymákům. VLTAVA – MOHAN Nelly spatřila světlo světa v rodině Kopšů, která žila na Malé Straně, na samém břehu Vltavy. Otec, povoláním důlní inženýr, jezdil často do zahraničí. Dcera studovala na pražské FAMU režii a dokument u prof. Švece, kde se stala po dvou semestrech asistentkou. Dispozice k jazykům ji dovolila zvládnout angličtinu a němčinu. Později i dánštinu. Proč? Zázemí kosmopolitní rodiny ji dalo možnost sblížit se (nejen) jazykově s Nielsem Rasmussenem, který z rodného Dánska přijel přes Polsko do tehdejšího Československa. V Praze bydlel u Nellyniho bratra. Pro mladíka, který po studiích působil jako kooperátor programů pro evropské státy a byl jazykově vybaven, nebylo nijak těžké pro Nelly zařídit pozvání do Stockholmu. Pro ni samotnou však nebylo povolení od našich úřadů jednoduché: za Nielsem mohla nakonec odjet do Frankfurtu. Jako „pouhá“ přítelkyně mohla vycestovat znovu jen velmi obtížně, jako manželka poměrně snadno. Niels pracoval ve Stockholmu, jeho rodiče žili již ve Frankfurtu. Nelly, již Rasmussenová, díky jazykovým schopnostem dostala práci od Norů. Ze své vlasti mohla každý rok cestovat až na půl roku – do Stockholmu k manželovi, za prací do Osla a do metropole nad Mohanem za mužovou matkou. Zde dokázala v němčině obhájit vědeckou práci na – v tu dobu – velmi neobvyklé téma „O propagaci vědy“.  AFRIKA – LAPONSKO Na Nielse čekala cesta do Tanzanie a na jeho ženu cesta s ním. Připravil zvací dopisy v domorodém jazyce, průvodní informace pro cestu – i vlakem s domorodci. Tanzanie vzbudila v Nelly velkou zvědavost a zájem o místní kmeny a o jejich kulturu. Dokázala se dostat do jejich rodin a shromáždit pestrý materiál, prolnutý jedinečnými příslovími ve svahilštině (později přeložených do angličtiny). Nielsovi se podařilo pro ženu i rodiče zařídit švédskou státní příslušnost. Stálé cestování si však na jejich vztahu vybralo svou daň: Nelly se nakonec rozhodla zůstat v rodné zemi. Zanedlouho se v Praze setkala s kamarádem-etnografem: sám ji připomněl obdivovaného K. Rasmussena. S nadšením se rozhodla – i při starosti o malou dceru – k mimořádnému studiu etnografie. Co jiní studenti stihli za tři roky, musela zvládnout za polovinu a doplňovat poznatky z knihovních pokladů Náprstkova muzea. Souběžně studovala témata etnografické historie i etnografické kunsthistorie a až později se zaměřila na tzv. čistou etnografii. Studium úspěšně zakončila prací, pro níž čerpala z bohatého materiálu a zkušeností z cest po Evropě a která se stala základem pro rukopis první knihy. Ten v redakci Svobodného Slova předložila J. J. Pechovi, u nějž za dob studií na FAMU asistovala u dvou jeho filmových dokumentů. Po přečtení prvních dvaceti stran rozhodl vydat jej knižně: tématicky i formou byl totiž jedinečný. V záhlaví titulu Tykvové děti (1986) stojí: „Nielsovi, bez něhož by nevznikla tato knížka“. Nelly vždy cítila určitou spřízněnost se severskými národy: křestní jméno získala po kmotře Eleonore, anglické přítelkyni své babičky, druhé jméno „Rasmussen“ vyvdala. Na něj byla a je patřičně hrdá, protože vždy uznávala známého dánského etnografa a polárního badatele K. Rasmussena, věnujícího se studiu života Eskymáků, který podnikl legendární výpravu do Antarktidy. Byť poznala subsaharskou Afriku, měla mnohem raději zimu, hory a kopce sněhu. Z krásné severské přírody vždy čerpala energii, především však z místních lidí, kteří našli natrvalo místo v jejím srdci. V Laponsku byla dvakrát i se svou dcerou. Poprvé na celých pět měsíců, když byly Kristince tři roky, podruhé, když jí bylo devět. Putovaly spolu do míst, kam se odváží jen nebojácní muži a tak měly možnost poznat do detailů každodenní život obyvatel krásné, ale velmi drsné oblasti. Cestopis Lidé z Baffinova Ostrova (1989) je knihou, pojednávající o tomto území. Další titul Děti Severských šamanů (1995), věnovaná dceři Kristině, pojednává o kultuře národů i etnik Laponska – především o šamanských praktikách, jimiž jsou Laponci proslulí a s nimiž se lze setkat i v Norsku a ve Finsku. Oba knižní tituly doplňují fotografie autorky. V nich dospěla k nejdůležitějšímu poznatku (citace z poslední knihy): „Mnozí z těchto lidí sice žijí obklopeni současnými technickými vymoženostmi, ale jejich síla tkví v těsném soužití s přírodou, která jim od pradávna určuje správnou cestu k obapolné harmonii.“ Nelly Rasmussenová – žena, která se ve svém životě dostala k činnostem, k nimž muži nemají přístup nebo je nezajímají. Proto ji postavení a společenská role zvláště eskymáckých a laponských žen velice zajímala a zajímá, a to v kontextu k postavení žen ostatních evropských národů. Odbornice na Laponsko – zvána jako poradkyně k tvorbě specifických filmových dokumentů. Odbornice na cizokrajnou etnografii (z níž má doktorát) – zvána do porot domácích i zahraničních filmových soutěží a přehlídek. Žena, která poznala krajiny za polárním kruhem a dokáže o nich i o svém životě velmi poutavě vyprávět. Živým důkazem je beseda s Nelly Rasmussenovou ČEŠKA ZA POLÁRNÍM KRUHEM v pondělí 3. listopadu 2008 od 19.00 hodin – malý sál Městské knihovny v Praze. Doplněno promítáním a audioukázkami. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 11. 2008.
