Josef Čermák: Světlo v stínech

Rubrika: Publicistika – Historie

LIGHT IN SHADOWS - CZECHOSLOVAKIA 1968
(Světlo v stínech - Československo 1968)
 
Ve dnech 2. až 4. října 2008 probíhala v Munkově  centru pro mezinárodní studia na Torontské univerzitě konference Light in shadows-Czechoslovakia 1968, organizovaná Centrem pro evropská, ruská a evroasijská studia. Plánování konference vlastně započalo už v roce 2006, po skončení konference o Maďarském povstání administrátorem Centra, dr. Robertem Austinem a členem české komunity v Torontu, k nimž se brzy připojil generální konzul České republiky v Torontu, Richard Krpač, o němž nedávno dr. Austin prohlásil, že je nejlepším diplomatem, s jakým  během svých patnácti let ve své funkci pracoval.
 
Konference se konala pod záštitou ministra zahraničních věcí České republiky, Karla Schwarzenberga, s podporou generálního konzulátu ČR v Torontu. Sponzory byli: Sonja a Thomas Bata, Fond Rudolfa a Rosalie Čermákových, Fond Rudolfa a Viery Fraštackých, Děti Georginy Šteinské-Sehnoutkové (básnířky Inky Smutné), SVU Edmonton, Český turizmus, Centrum pro evropská, ruská a evroasijská studia, Pozůstalost po Emilii Peřinové, Department of Slavic Languages and Literatures, Forschungsstelle Osteuropa, University of Bremen, Wirth Institute, University of Alberta a Prague Fine Food Emporium. O úspěch konference se rovněž zasloužily tyto instituce: Ústav pro současné dějiny v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Open Society Archive, Budapest a International Samizdat Research Association.
Čestnými sponzory byly: České a slovenské sdružení v Kanadě, Československý baptistický sbor v Torontě, Českoslovenští legionáři, Kanadské listy, Masarykův ústav, Nová vize, Nové divadlo, Nový domov, Římsko-katolický kostel sv. Václava v Torontu, Satellite, Slovenský evanjelický kostol sv. Pavla  v Torontu, Slovensky Svet a Kanadský Sokol.
Na konferenci  přednášelo 35 profesorů (a dva nebo tři neprofesoři - je-li takové slovo) z těchto univerzit či akademických institucí: University of Toronto, Columbia University, University of Potsdam, Masarykova univerzita, University of Bremen,
Open Society Institute, Budapest, Ústav pro současné dějiny v Praze, Macalester College, Trent University, Drake University, University of Illinois, Canadian Forces College, University of Belfast, McGill University, Cardiff University, University of Michigan, Univerzita Karlova.
 
Ačkoliv ústředním tématem konference byla invaze armád waršavského paktu a události kolem roku 1968 vůbec, přednáškami prosvítaly i jiné osmičkové roky, 1918, 1938, 1948 i rok 1989, a mihla se jména vzdálená v čase, včetně jména Jana Husa. Po zahájení konference Richardem Krpačem byl promítán film zachycující invazi a hlavně reakci Pražáků . První skupina přednášek (předsedal jí Piotr Wrobel) se podívala na rok 1968 z globálního hlediska (Paříž, Varšava, Moskva). Z této skupiny přednášek zvlášť zaujal Robert Johnson z Torontské univerzity, odborník na ruské (a hlavně sovětské dějiny) rozborem postojů v sovětském politbyru. Druhou skupinu přednášek, jejichž tématem byly zážitky Kanaďanů v Československu a Čechoslováků v Kanadě, řídil Michal Schonberg.
Paul Wilson, který přišel do Československa jako mladý kanadský levičák (jeho formulace), stal se zpěvákem disidentského orchestru Plastic people a skončil jako nejvýznamnější a nejlepší překladatel Václava Havla, Josefa Škvoreckého atd; Wilson, stejně jako Don Sparling, Kanaďan, mezinárodní mluvčí Masarykovy univerzity, prožil invazi v Československu. Paul Robert Magocsi, profesor Torontské univerzity a představitel vznešeného dědictví podkarpatských Rusínů v Československu prožil invazi na Slovensku. Ivan Kalmar měl osobité vzpomínky stejně jako já: dny těsně před invazí jsem prožil v Československu a dny těsně po invazi v Kanadě.
O nejcitlivější vzpomínky se s námi podělila Helen Notzlová, která srpen 1968 prožila v Československu a která v roce 1967 výrazně přispěla stémuvydání Našich hlasů - esejí o československé hudbě. Pracovní část prvního dne konference byla zakončena uvedením skvělé výstavy fotografií, kterou připravily Heidrun Hamersky z University of Bremen a Olga Zaslavaskaya, Samizdat Archive, Open Society Institute v Budapešti. Den byl zakončen recepcí Centra pro evropská, ruská a evroasijská studia.
 
Začátek druhého dne konference byl ochuzen o přítomnost Jacques Rupnika, který onemocněl, ale pokračoval neobyčejně úspěšně a zajímavě sérií přednášek na téma " The Fateful Flirtation with the fFgure Eight: 1918,1938, and 1948", které přednesli  mladí historici Michal Kopeček, Nadya Nedelsky a Peter Bjel, jehož téma drsně připomnělo nepříjemné skutečnosti: "Between Hitler and Tiso: The 'Ludak' Factor in Wartime Slovakia".
Stejně zajímavé byly odpolední přednášky na téma: "1968: Socialism with a human Face?",  téma, na které pohovořili Alena Heitlinger, Kieren Williams, Carol Skalnik Leff a Michal Vašečka. Jejich přednášky si zaslouží samostatný článek - nebo ještě lépe knižní vydání (stejně jako ostatní přednášky) - je opodstatněná naděje, že všechny vyjdou tiskem.

Poslední téma druhého dne konference navazovalo na téma předchozí: "From 1968 to 1989 - Legacies of the Prague Spring". Přednášeli: Barbara Falk, Aviezer Tucker, Libora Oates-Indruchová, James Krapfl, Jiří Přibáň a Victor Gomez. Každá z přednášek si zaslouží samostatné ocenění, ale doufám, že si je všecky přečteme. Druhý den konference byl zakončen v Baťově muzeu obuvi. A byla to velká událost.
Večer zahájila brilantně a s neuvěřitelnou energií paní Sonja Bata hrstí kouzelných vzpomínek. Poté bylo vyjádřeno uznání a předán dar Centra pěti osobám za zásluhy o Centrum.
Byli to Josef Škvorecký a Zdena Salivarová-Škvorecká (ze zdravotních důvodů se omluvili), Josef Čermák, Lubomír Doležel a Luba Fraštacká.
O Josefu Čermákovi promluvil dr. Robert Austin a o všech ostatních prof. Veronika Ambros. Konec večera byl věnován filmu, v němž Eda Ottová vzpomíná na léta prožitá v komunistických vězeních. Film, který uvedl Josef Čermák a který se svým synem Brandonem česky natočila Zuzana Hahnová, byl v české verzi  před několika měsíci promítán v Praze.
Poslední verze má výborné anglické podtitulky (rovněž práce Zuzany) a je svědectvím neuvěřitelné statečnosti pozoruhodné ženy, které - stejně jako jejímu manželu Františku Ottovi in memoriam -  byla paní Radmilou Locherovou po skončení filmu předána za jejich zásluhy (včetně jejich práce na vytvoření sochy "Znovu ukřižovaný" na Masaryktownu) Masarykova cena Českého a Slovenského sdružení v Kanadě."
V okamžicích zvlášť citlivých ve filmu zazní Dvořákova Humoreska, v podání Karoliny Kubálkové - po skončení filmu tato neobyčejně talentovaná mladá houslistka Humoresku nádherně zahrála znovu.
 
Sobota, 4.října, poslední den konference, byla věnována divadlu, knihám a filmu. Ráno Herbert Eagle, Veronica Ambros, Petra Hanáková a Wolfgang Schlot promluvili na téma: "Cinema: The Czech New Wave" a druhá skupina přednášek, kterým předsedal Lubomír Doležel, měla neskrovné téma: "Prague: Theater Capital of Europe". Přednášeli: Herta Schmid, Pavel Drabek a Eva Slaisova.
Poslední skupina přednášek se zabývala fikcí: "Fiction: Shadows of the Past". Přednášeli Tomas Kubicek, Michal Schombeg a Pavlina Radia.
Předsedal známý kanadský autor a kritik, Sam Solecki. Shonbergova přednáška byla oslavou exilového nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-eight Publishers.  Michal Schomberg citoval dopis Milana Kundery, v němž nakladatelství hodnotí jako nejvýznamnější čin za celých 40 let komunistického režimu. A pak už jsme se jen pobavili filmem Jana Švankmajera "End of Stalinism in Bohemia."
Konference, kterou jeden z přednášejících nazval "fenomenální", byla zakončena recepcí v rezidenci generálního konzula Richarda Krpače. I tuto recepci zásobilo Prague Fine Food Emporium a i o ní lze říci, že byla fenomenální.
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 10. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.