Hana Karolina Kobulejová: Co všechno může znamenat čas (1)

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

JEDNA MINUTA

Co vše v celém dni může znamenat jedna minuta? A co může znamenat v celém roce? Je jich přes 525 tisíc! A přesto jenom některé z nich jsou tak výjimečné, abychom je měli v patrnosti.
Říká se, že jedna minuta stačí na to, abychom si někoho zapamatovali tak, že na něj potom celý život nezapomeneme. Tedy pokud to, co je mezi tím, bude znamenat, že si člověka oblíbíme, ba dokonce se do něj zamilujeme.
Jedna minuta je tak krátká, že nám jich nespočet utíká a my ani nevíme jak. Ale přesto je i tak dlouhá, že se v ní dokáže přihodit spousta věcí.
Za minutu může člověk vyhrát olympijskou medaili. Může říci svatební ano a dostat první manželský polibek. Může obdržet výpověď. Může přijít o životní úspory. Může nabrat dech. Nebo se nakazit chřipkou.
Také existují různé statistiky, kolik lidí za minutu na světě zemře, kolik se pošle textových zpráv (prý 50 000) či kolik se spáchá zločinů. Svět kolem nás je jiný každým okamžikem…
Podstatou děje v britském snímku Srdcová sedma je například jedna vteřina, která rozhodla o úplně jiném životě mladé ženy. Stačilo nechat si ujet metro.
Určitě souhlasím s tím, že malé okamžiky tvoří ty veliké. A každá minuta je tak důležitá, že může tvořit dějiny. Ač na sklonku života zažijeme těch minut skoro čtyřicet miliónů a budeme si možná pamatovat jenom stovky okamžiků, vždy stojí za to prožít každou minutu naplno. Nemusíme si pamatovat minutu od minuty. Stačí, když budeme vědět, že nám bylo dobře. A že všechny ty minuty, které jsme mohli sdílet se světem, jsme žili, jako by pro nás byly darem, který se nedá ničím vyvážit.
Život jsme dostali proto, abychom ho žili. Na co se honit za slávou a penězi? Proto, aby nám život protekl mezi prsty jako písek a měli jsme pak honosný pohřeb? Každý si může smysl života vybrat. Ale žijí ho jenom někteří. Ostatní přežívají. A právě ta minuta stačí na to, aby si uvědomili, že to chtějí jinak. Minuta, ve které vdechnou odhodlání, které jim pomůže to změnit, aby mohli žít šťastněji. 


JEDNA HODINA

Co může člověk prožít za jednu hodinu? Může se unavit cvičením nebo nabrat sílu spánkem. Může se smát nebo ustaraně řešit problémy všedního života. Dětem může skončit odpolední kouzelnické představení, dospělým pracovní směna, babičkám luštitelská soutěž, která jim stále udržuje bystrou mysl. A ač krásně svítí slunce, za hodinu se počasí může zvrátit k dešti.
A když zrovna prší, další hodinu mohou někteří lidé trávit čtením. A pokud šikovné prsty z knihovničky vytáhnou příručku o starověku, třeba se za tu dobu dozvědí, že hodina má šedesát minut právě díky Babylóňanům.
A zatímco si čteme, zemře na světě 240 dětí hladem. Prodá se tři sta Biblí. Dva tisíce čtyři sta žen ze všech koutů světa podstoupí potrat. Ozve se nespočet volání o pomoc. A také se na svět dostala zpráva, že se rozdá asi 60 miliónů igelitek.
A to je pouhá hodina, která nám v tom dni uteče jako okamžik. A ty hodiny, které utíkají a my je nijak zvlášť nevnímáme, nás posouvají k velikým událostem. Některé z nich očekáváme, jiné nikoliv. Pak se nám zaryjí do paměti. A my už nebude myslet na to, co se přihodilo kdesi na světě. Ale budeme žít jenom danými momenty. Těch malých šedesát okamžiků totiž pospolu tvoří unikátní jednotku plnou prožitků.
Před několika staletími měřil Galileo Galilei čas počítáním srdečního tepu a nyní nám na rukou tikají hodinky mnoha funkcí. A pokud netikají, jen tak lehce poblikávají na digitálním displeji. Čas se někdy mění rychleji, než si člověk stíhá uvědomit. A to nejen při pohledu na hodinky…
A když se nám ty hodiny sčítají sem a tam do knihy našeho osudu, jen málo kdo by přiznal: „Tolik hodin jsem prožil a skutečně si to uvědomuji.“ Někdo by to dokonce sváděl na knihařský překlep. Ale osud se neplete. A mnohem lepší, než hledat okliky, je přiznat si, že čas je naším druhým životem, který žije uvnitř nás.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Iva Pospíšilová http://www.bitmapsisters.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 09. 2008.