Dobromila Lebrová: Pablo de Sarasate - španělský houslový virtuos

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Pablo de Sarasate - španělský houslový virtuos a skladatel - 100. výročí úmrtí
 
Významný španělský houslista a skladatel Pablo de Sarasate, celým jménem Pablo Martín Meliton de Sarasate y Navascués, patřil ve své době k nejslavnějším houslovým virtuózům.
Dost často se cituje historka o Sherlocku Holmesovi, že i velký detektiv navštěvoval jeho koncerty, jak se můžeme dočíst v povídce Liga zrzavých:
„V St. James’s Hall hraje dnes odpoledne Sarasate,“ poznamenal. „Co říkáte, Watsone? Nemohli by vás pacienti na pár hodin postrádat?“ - Bylo to pochopitelné, protože autor detektivek se Sherlockem Holmesem, Sir Arthur Conan Doyle (1859 - 1930) londýnské koncerty Sarasateho skutečně rád navštěvoval.
G.B.Shaw (1856 - 1950) komentoval jeho hru i skladby, že „zanechal kritiku míle za sebou lapající po dechu“.
Sarasate se narodil 10. března 1844 v provincii Navarra, ve městě Pamplona, které je známo svou „Fiestou“ - každoročními běhy o závod s býky na oslavu svátku svatého Fermína, konanými v první polovině července. I když zde žil v dětství pouze do svých dvou let, považoval Pamplonu za svůj domov, zúčastňoval se jako divák fiesty, a Pamplona je na něj patřičně hrdá.
Sarasate byl pokřtěn jmény Martín Meliton. Meliton bylo jméno světce v den, kdy se narodil.
Jména Sarasate a Navascuez pocházejí ze jmen vesnic v Navaře. Jméno Pablo přijal na počátku své hudební kariéry.
Jeho otec, don Miguel Sarasate Juanena y de Javiera de Navascués, který byl jeho prvním učitelem hry na housle, byl kapelníkem vojenské dechovky. Na housle se mladý Sarasate začal učit hrát v pěti letech. Později se učil u místního učitele. Jeho první koncert, jakožto zázračného dítěte, se konal v městě La Coruña, když mu bylo osm let. Podle některých pramenů studoval také u Josého Courtiera, primária v katedrále v Santiagu de Compostella, zároveň získal bohatou mecenášku hraběnku de Espoz y Mina, takže mohl studovat v Madridu u význačného tehdejšího houslisty Manuela Rodrigueze Sáeze.
Španělská královna Isabella II. (1830 - 1904), která ho slyšela hrát v jeho deseti letech, mu darovala vzácné Stradivariho housle z r.1724 a zaručila mu spolu s navarrskou provincií podporu pro další vzdělávání.
Zřejmě s otcem příliš dobře nevycházel a tak, když mu bylo dvanáct let, rozhodla se jeho matka, že ho odveze do Paříže, aby se učil na konzervatoři u slavného houslisty Jean - Delphina Alarda (1815 - 1888). Spolu s matkou nastoupili do vlaku, ale krátce za španělskými hranicemi postihl matku infarkt, po kterém zemřela, a u něj objevili choleru. Naštěstí španělský konzul ho přijal do svého vlastního domu a když se zotavil, poslal ho konzul na své náklady do Paříže k Mistru Alardovi.
Ten rozpoznal okamžitě jeho velké nadání. Už v r. 1857 získal Sarasate za houslovou hru první cenu v soutěži na konzervatoři. Houslovou hru studoval ještě u belgického houslisty Lamberta Josepha Massarta (1811 - 1992). Harmonii a skladbu studoval u francouzského skladatele Henriho Rebera (1807 - 1880) a za ní získal cenu v r. 1859.
V r. 1859 jako patnáctiletý konzervatoř dokončil. - Již tehdy mu francouzský skladatel Camille Saint-Saëns (1835 - 1921) věnoval houslový koncert č. 1 a moll.
Pak začal Sarasate svoji hvězdnou kariéru cestami do různých evropských měst, především do rodného Španělska. Také v Londýně uspořádal první koncert v r. 1860. Hned po návratu začal rozšiřovat svoji slávu vlastními skladbami pro housle, většinou ve spojení s klavírem, ale kde byly okolnosti příznivé, připravoval si pro turné i skladby pro housle s doprovodem orchestru. Jeho skladby zůstaly v repertoáru význačných houslistů dodnes - a většinou jsou pro své interprety určitou výzvou. Jeho první skladby většinou vycházely ze španělské lidové hudby, což velice ovlivnilo vkus především v Paříži po nepřijetí Bizetovy Carmen v r. 1875. Španělská hudba, v té době považovaná za exotickou, se stala přičiněním Sarasateho módou.
V r. 1863 napsal Saint-Saëns další sólový part pro Sarasateho - Introduction et Rondo capriccioso a-moll pro housle a orchestr, op. 28. Na premiéře uvedl tento koncert Sarasate 4.4.1867. - Později mu Saint-Saëns věnoval ještě další houslový koncert.
Na začátku své kariéry hrál Sarasate nejvíce uznávané klenoty houslového repertoáru. Velice známé byly jeho interpretace koncertů pro housle od Beethovena a Mendelsohna a posluchači všeobecně popsali jeho tóny jako čisté a sladké, zcela oproštěné od jakéhokoli šumu nebo rušení způsobeného stykem smyčce se strunami. Avšak asi nejpůsobivější bylo to, že jeho hra, i když hrál nejobtížnější skladby, vypadala naprosto uvolněně, jako zcela bez námahy. Sláva Sarasateho se šířila už při první jeho cestě po západní polokouli, kterou začal v r. 1867, a to z New Yorku do Argentiny, která trvala až do r. 1871.
Po návratu zůstal v Paříži až do r. 1876, načež podnikl nové cesty po Evropě a vystupoval také v Praze. Vydal se do Německa, což bylo po francouzsko- německé válce v letech 1870 až 1871 poněkud odvážné, protože i v hudbě bylo určité rozdělení na fanoušky německé nebo francouzské hudby. Ještě před cestou byl srovnáván s největším tehdejším německým houslistou maďarského původu Josephem Joachimem (1831 - 1907). Avšak jeho úspěch v lipském Gewandhausu, což byl - a možná v něčem je i dnes - „chrám německé hudby“, byl velice bouřlivý. Rovněž náhodou se osobně seznámil s Joachimem a jejich rivalita byla pouze na straně jejich ctitelů - oba velcí muzikanti si vzájemnou úctu projevili obapolným věnováním svých skladeb. Joachim věnoval Sarasatemu Variace pro housle a orchestr op. 20 a Sarasate Malagueňa Habanesa op. 21 - (tanec z Malagy ve stylu habanéry).
             
Zajímavá je i okolnost, že nejslavnější skladby Sarasateho byly nejdříve otištěny v Německu. Jeho Cikánské melodie op. 20 z r. 1878 byly prvním dílem, které navázalo úspěšně na jeho španělské dědictví, a bylo následováno čtyřmi řadami španělských tanců (opus 21, 22, 23, 26), vydaných v Berlíně mezi roky 1878 až 1882 u význačného tehdejšího berlínského vydavatele Friedricha Augusta Simrocka (1837 - 1901), který je slavný především vydáváním děl Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka. Sarasate se také specializoval na směsi z tónů slavných oper; z nich nejslavnější byla jeho Koncertní fantazie na Carmen z r. 1883.
Po jeho turné, kdy se světoví hudebníci předháněli v superlativech na zvuk jeho houslí a na techniku jeho hry, mu mnozí skladatelé věnovali svá díla. Polský houslista a skladatel Henryk Wieniawski (1835 - 1880) věnoval „drahému příteli“ svůj 2. houslový koncert d-moll, op. 22.
Španělský skladatel Édouard Lalo (1823 - 1892) mu věnoval houslový koncert nazvaný Symphonie espagnole - Španělská symfonie (1874) op. 21.
Antonín Dvořák (1841 - 1904) mu věnoval svůj Mazurek pro housle a klavír a - moll op. 53 z r. 1879 a německý romantický skladatel Max Bruch (1838 - 1920) 2. houslový koncert d-moll, op. 44 a Skotskou fantazii pro housle a orchestr op. 46, na nápěvy skotských lidových melodií z r. 1880.
Na Sarasateho žádost napsal skotský skladatel Sir Alexander Mackenzie (1847 - 1935) v r. 1889 Svitu pro housle a orchestr, Pibroch, op. 42. (Pibroch je druh skotské skladby určený původně pro dudy, v pochodovém řízném rytmu, jaký se používal při vojenských přehlídkách.) K tomu mu dále věnoval dva houslové koncerty.
Vedle již vyjmenovaných skladatelů existuje ještě seznam dalších pětadvaceti skladatelů a jejich skladeb, které byly věnovány Sarasatemu.
V r. 1884 si Sarasate pořídil v Paříží luxusní sídlo, které si nechal vyzdobit americkým malířem Jamesem McNeilem Whistlerem (1834 - 1903). Malíř Sarasateho zvěčnil ve svém nejslavnějším díle nazvaném „Arrangement in Black“ (Uspořádání v černé).
Další turné Sarasate uskutečnil v r. 1889 a 1890 a rovněž cestoval do Jižní Afriky a na Blízký Východ.
Jako skladatel byl Sarasate velice plodný. Jeho dílo můžeme rozdělit do čtyř základních skupin. První z nich jsou ty, které vycházejí z lidové tradice, druhé se skládají z fantazií na operní témata (potpourri), třetí jsou jeho vlastní, originální skladby a konečně větší, závažné, kadence a houslové koncerty.
Vzhledem k tomu, že Sarasate měl malé ruce, nikdy neinterpretoval skladby Nicola Paganiniho (1782 - 1840), které vyžadovaly velké rozpětí ruky.
Sarasate by pověstný svým vybraným chováním i oblečením jako pravý španělský caballero. Zároveň se říkalo, že byl velmi štědrý. Přes to, že mnohé ze svých skladeb věnoval ženám, nikdy se neoženil. Dokonce se i tradovalo, že se neoženil právě proto, aby neztratil zástup svých obdivovatelek.
Je známo, že byl prvním houslovým virtuozem, který několik skladeb začátkem dvacátého století nahrál na hudební nosiče.
V r. 1901 si koupil vilu na francouzském pobřeží v Biarritzu, nedaleko od španělských hranic, ve které 20. září 1908 zemřel na chronický zánět průdušek. Pohřben byl s velkou slávou ve svém rodném městě Pamploně.
Své stradivárky věnované královnou Isabelou II., které se nyní nazývají Sarasate Stradivarius   odkázal pařížskému Museu hudby (Musée de la Musique). Své druhé stradivárky odkázal madridské konzervatoři (Real Conservatorio Superior de Música).
V období kolem výročí jeho úmrtí se koná každé dva roky v Pamploně houslová soutěž. V loňském roce získal na této soutěži třetí cenu český houslista Roman Patočka.
Pro tento rok - rok stoletého výročí - se od začátku roku ve Španělsku konají koncerty na Sarasateho počest. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 09. 2008.