Netradiční pojetí Šumavské pouti, která se uskutečnila 30. srpna 2008 k poctě spisovatele Karla Klostermanna v Kašperských Horách, se vydařilo. Přispělo k tomu dobré počasí, velká účast poutníků na předem určených trasách, bohatý program i krásný a stylově čistý šumavský trh s tradičními výrobky. Připojujeme postřehy jednoho z účastníků Šumavské pouti.

Vydal jsem se na pouť, která končí v Kašperských Horách, z mnoha důvodů. Mám rád dílo Karla Klostermanna a očekával jsem, že se dozvím něco nového a zajímavého z jeho života. Rovněž jsem ovšem milovníkem Šumavy a tak mne potěšila možnost opravdu putovat krásnou krajinou do Kašperských Hor. Vybral jsem si trasu ze Sušice, která je pro mne přijatelná, abych nevypustil duši, než dorazím do cíle.
Na infocentru jsem obdržel Poutnickou kartu a hned mi také milá slečna razítkem potvrdila, že vyrážím na svou klostermannovskou pouť. Abych stihl alespoň část programu a hlavně sérii dobových šumavských filmových dokumentů, které organizátoři promítají v kině. Cesta ubíhá nádherně, je totiž krásné počasí. Modré nebe nad hlavou a Šumava v plné kráse. Pozoruji, že nejsem sám, kdo vyrazil na tuto pouť. 

 

Když jsem dorazil na kašpersko-horské náměstí, užasl jsem - náměstí plné lidí, stánky s nádhernými výrobky zručných řemeslníků, hudba plná tónů tahací harmoniky a basy, z dolního konce náměstí zní dechovka aneb Malá muzika Nauše Pepíka. Jedním slovem nádhera.
Rychle jsem se šel podívat k prvnímu velikému plakátu s programem a zjistil s úlevou, že jsem přišel včas. Dokumenty budou promítat ještě dvakrát, čeká mne několik zajímavých koncertů na dvou scénách, pohádky, čtení z díla Karla Klostermanna, pestrý trh a snad stihnu zajít i do muzea na výstavu.
Zaregistroval jsem si svůj příchod na kartu a obdržel náramně vyzdobený poutnický pamětní list, turistickou známku s motivem Klostermanna a Šumavské pouti a poukázku na pivo a klobásu. Tedy co víc si člověk může přát…
Při nezbytném doplňování sil jsem zjistil, že naše poutnické řady rozšířili také oficiální hosté v čele s jihočeským hejtmanem RNDr. Zahradníkem, neboť právě přicházel ve skupince poutníků z Javorníka. To je chvályhodné, když se krajský hejtman takto hlásí k odkazu našich českých, tedy šumavských kulturních velikánů.

Vrhnul jsem se do víru pouti a bylo věru co sledovat. Dokonce jsem potkal skupinku lidí, oblečených v dobových kostýmech, hornorakouské a bavorské krojované muzikanty a také v našich pošumavských krojích, což byli muzikanti z Pošumavské dudácké muziky. Na své si přišli i milovníci blues a šansonu, neboť na malé scéně jsem zhlédl vystoupení Petra Hilského a poté skvělé zpěvačky Sylvie Krobové. Pohádky pro děti jsem vynechal, nebylo již místo k sezení. 

 

A tak jsem si u stánku sedl nad řízným pivem značky Klostermann a pozoroval dění. Listoval jsem si v právě zakoupené Klostermanově knize Prázdniny na Šumavě a bylo mi, věřte, jako kdybych se přenesl do časů Karla Klostermanna.
Tento můj dojem jenom sílil, když jsem zhlédl staré unikátní dokumenty ze Šumavy dvacátých a třicátých let minulého století. Vydržel jsem do vystoupení Domácí kapely, která mne zaujala svým muzikantským umem, pak se nechal připraveným autobusovým spojem odvézt domů.
Musím vám říci, mně se Šumavská pouť velmi líbila a jen doufám, že pořadatelé – kterým tímto děkuji za sebe i za Karla Klostermanna – budou takový typ pouti pořádat každým rokem. Vždyť tak bohatá a kultivovaná česká šumavská zábava spojená s procházkou krásnou přírodou, to je to, co na Šumavě chybělo. Ještě jednou díky za ten krásný den.