Tereza Bachová - Renata Šindelářová: Tancování musí bavit
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
 Irské tance zná česká veřejnost díky show Lord of the Dance, málokdo však ví, že i u nás máme průkopníky této irské tradice. Jedním z nich je Tereza Bachová, která se těmto tancům věnuje již několik let, a to velmi úspěšně. Dosáhla několika ocenění v roli tanečnice i choreografky. Zatímco neúnavně trénuje, vyučuje clogging, irské tance a irský step a dokáže vytvořit choreografii na zakázku – musela jsem si to ještě jednou zkontrolovat, jestli nelžu – chodí ještě do práce. Co k tomu dodat. Tereza Bachová je zkrátka zářným příkladem toho, že píle se vyplácí. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ♦ V první řadě by mě zajímalo, jak si tanečník jako ty vybere ten správný tanec, který se pro něj hodí. Jedná se spíš o volbu srdcem, náhodu nebo trpělivé hledání se v různých stylech? Moje „dráha“ nezačínala v tanečních sálech, ale v tělocvičně mezi bradly a kladinou. Dělala jsem původně sportovní gymnastiku a táta měl radost, že dostanu sportovní základ a budu hrát volejbal jako on, ale v mých deseti letech jsem se „náhodou“ potkala s vedoucími tanečního souboru Caramella, začala tančit clogging a už jsem nepřestala. A gymnastika šla bohužel stranou. Irské tance jsem začala dělat po zhlédnutí show Riverdance. Zahořela jsem pro irské tance a teď dělám obojí (myšleno clogging a irské tance) souběžně. Takže jsem si vybrala srdcem, rozhodnuto bylo vlastně hned a bez „bloudění“ mezi styly. ♦ Minimálně zpočátku tedy rodiče nebyli tvým výběrem právě nadšeni?Mamka byla ráda, že dělám něco, kde se nebudu „spouštět“ s alkoholem, a nebo ještě hůř, a navíc se mi povedlo zapojit do tancování i sestru. Navíc i ona učí druhé tancovat a je v tom vážně dobrá. Takže polovina naší rodiny se věnuje tanci a lektorské činnosti. ♦ Co představuje pro tanečníka, který je zároveň choreografem, největší úspěch (potlesk diváků, ocenění v taneční soutěži, dosažení určitého certifikátu nebo stačí vědomí, že jsem se zase naučil něco nového)? Největší radost a pocit uspokojení mám, když se dílo daří. A teď to myslím obecně. Ať už jedu na soutěž, kde chci ze sebe vydat to nejlepší a povede se mi to, mám pocit úspěchu, i když jsem nevyhrála žádnou cenu. Nebo když vytvářím choreografii s dalšími tanečníky a pak to, jak se říká, „šlape“, zažívám zase pocit uspokojení. Někdy mám pocit úspěchu i na tréninku, když se mi podaří naučit se něco opravdu náročného a zvládnu to pak i zakomponovat do celého tance. ♦ Z tvého životopisu vyplývá, že tvá mimotaneční cesta se odvíjela od pedagogiky a pokračuje přes jazykové překlady až k administrativě. To mne docela zaujalo, protože moje cesta jde přesně obráceně. Mohla bys upřesnit, co tě ke změnám povolání motivovalo? Já jsem pořád zapojena v lektorské činnosti a učím. Teď sice po asi dvouleté přestávce, ale opět učím, moc mě to baví a určitě v tom chci pokračovat. Co se týče mé profesní cesty, tak já jsem původně chtěla odjet do zahraničí, tančit v show a po návratu učit na úrovni tanečních škol, jak jsem je viděla v Irsku nebo v Londýně. To se nestalo a já po škole začala učit, a protože učitelské platy jsou velmi malé, poohlížela jsem se po něčem, co by mě i mé tancování (boty, šaty, cestování za soutěžemi do zahraničí je drahé) uživilo spíš než učitelská mzda. A administrativní práce (překlady jako malý přivýdělek) je bohužel v této zemi placená lépe než vzdělávání. ♦ V dnešní době platí nepsané pravidlo, že bez jazyků se dál nedostaneš. Ty sis udělala certifikát v angličtině. Myslíš, že kdybys ho neměla, měla bys to v hledání dalších tanečních možností těžší? Naštěstí teď už žijeme v době, kdy světové jazyky jsou nutností a naši mě k tomu i vedli, že je třeba zvládnout alespoň jeden. Takže mně ulehčili i mojí taneční dráhu, kde je třeba umět se dorozumět. Všechno je mnohem jednodušší, protože bych se jinak musela na každou maličkost ptát někoho, kdo by mi to všechno přeložil… ♦ Jako učitelka tance ses jistě potýkala nejen s problémem, jak naučit jistou choreografii. Jak jsi své svěřence motivovala? Vyplatí se např. ve vedení taneční skupiny přísnost, nebo je lepší spoléhat na vzájemnou solidaritu? Já ráda vymýšlím tance s nápadem nebo hrou nebo trochu divadelními prvky. Snažila jsem se je buď motivovat hudbou a nastínit jim při tom, jak celý tanec bude vypadat, jak bude působit a co budou mít asi tak na sobě. Nebo jsem se nechala inspirovat jejich samotnými nápady, ať už na oblečení nebo hudbu. Ale je pravda, že někdy neměli moc na výběr… Co se týče přísnosti a vedení, záleží na tom, zda je soubor amatérský nebo profesionální. Ale ve většině případů je nutné nastavit pravidla a zavést trochu autokratické vedení, kterého je třeba se držet, i když ne vždy jde všechno… ♦ Jak často by měl tanečník trénovat, aby se nepřepjal, ale zároveň aby ze sebe vydal maximum? Mně osobně vyhovuje trénink 3x v týdnu po cca dvou hodinách. Záleží však na tom, co chce tanečník dosáhnout, jak bude tanec prezentovat a jak často. Jinak trénují tanečníci v divadle a jinak amatérské taneční soubory, které se schází třeba 2x do týdne. Pak záleží i na věku tanečníka a na stylu, kterým se zabývá. Platí však jedno pravidlo, a to může být obecné. Tancování musí bavit, když nebaví, tanečníkovi chybí elán a energie a nesmí tělo přepnout tak, že by pak kulhal nebo se svíjel díky křečím v nohou. ♦ A co když třeba mě tancování baví, ale přesto se díky trémě neumím na pódiu uvolnit? Co bys mi jako učitelka tance poradila? Jako dospělému asi dobrý spánek před soutěží, poctivou přípravu, která utvrzuje v tom, že výkon bude kvalitní, a když je nejhůř, tak kapku něčeho ostřejšího. Pokud se jedná o člověka ve věku dítěte nebo v pubertě a jeho příprava visí na mně, určitě s ním opět poctivě trénovat a pak před soutěží (myšleno například dvě hodiny před začátkem) buď s ním opakovat kroky a techniku, anebo se snažit odvést jeho myšlenky jinam, od nervozity a pocitu napětí například mluvením o něčem jiném. Nicméně každý jsme jiný a na to je třeba pamatovat. ♦ Na svých webových stránkách popisuješ, jak je důležité pečovat o své zdraví a že sis to své poněkud zanedbala. Nyní o ně tedy pečuješ jak?Moje tělo samo si „mě“ nastavilo tak, že potřebuje minimálně 8 hodin spát, psychicky odpočívat u filmů, na procházkách, na výletech, u knížky, chodím plavat, pravidelně a vydatně jím, piji hodně tekutin. To jsou obecná pravidla, která fungují poslední 2 roky. Co se týče prevence proti zranění a bolesti přímo při tanci, po tréninku se musím protáhnout, cvičím rehabilitační cvičení, posiluji se speciální cvičící gumou a učím se uvolňování blokád různých kloubů pomocí speciálních míčků. Ve spolupráci s kamarádkou, která pracuje jako rehabilitační lékařka, konzultuji své problémy s pohybovým aparátem a sama studuji, co se asi v mém těle odehrává při tanci, při jídle, zkrátka trochu „fušuji“ do anatomie. To by měl ale každý, kdo pracuje aktivně se svým tělem. ♦ Mezi tvé koníčky patří vedle tance, hudby, četby, historie a cestování také samotná irská kultura. Co ti na ní imponuje? Syrovost a tím i její opravdovost, upřímnost a fakt, že tato kultura udržuje svůj národ svým způsobem pohromadě a díky níž jsou Irové hrdí na svou zemi a kulturu. Je tak bohatá, že si každý člověk může najít to, co se mu líbí. ♦ Když jsi pracovala jako au-pair v Londýně, našla sis čas se do Irska osobně podívat? Byla jsem v Irsku 4x a naposledy letos v létě na tanečním festivalu Willie Clancy summer school, který byl letos 36. v řadě. ♦ Jaké jsou tvé nejbližší, popř. nejvyšší taneční a životní plány? Udělat si učitelský titul zvaný TCRG, aktivně učit a pomalu přejít do této činnosti jako hlavní činnosti, která by mě živila. Soutěže, vzhledem k mým pohybovým potížím, pomalu opouštět jako tanečník a začít na ně jezdit jako budoucí učitel, pro kterého jsou kontakty a nápady ostatních důležité. ♦ Pozitivní noviny tě pozvaly na Knižní veletrh do Lysé nad Labem, kde budeš 6. září 2008 vystupovat v pořadu Chvilka s Pozitivními novinami. Prozradíš nám, na co se můžeme těšit?Vzhledem k tomu, že jsme se sestrou dobrá dvojka, tak především na dvě tanečnice místo jedné a na mix stylů cloggingu a irského stepu. ♦ Můžeš nám sestru trochu představit? Věnuje se tanci stejně tak hodně jako ty, nebo skutečně jen oddychově? Moje sestra se jmenuje Anna Bachová, je o pět let mladší a tanci se věnuje stejně intenzivně jako já, i když teď brousí do jiných stylů než-li já, jako moderna a scénický tanec. Nicméně clogging a i irský step jsou styly, které umí a které se učila společně se mnou. Navíc je i výborná lektorka, a tak jsem na ni moc pyšná, protože má za sebou nejen spoustu spokojených žáků, ale dá se říci, že koho učí ona, ten vyhrává celostátní soutěže. Myslím, že nezbývá než jim oběma popřát hodně tanečních, ale i životních úspěchů! | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Tereza Bachová (*1980) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Taneční úspěchyTereza Bachová je jedním z průkopníků cloggingu a irského tance u nás. V současné době se soustavně připravuje na zkoušky T.C.R.G. (Teacher's Examination) pod vedením Lisy Delaney. Za svojí taneční kariéru získala mnohá ocenění:
|
Tereza Bachová © www.bachova.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 08. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jiří Menzel |
 |
Milan Markovič |
 |
Ivan Rössler |
 |
Ivan Kraus |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Ladislav Gerendáš |