Jitka Dolejšová: Být neviditelná - aspoň někdy

Rubrika: Literatura – Fejetony

Každý obyvatel většího města, a obzvlášť obyvatel naší stověžaté matičky, to zná.
Na zastávce autobusu či tramvaje, na veřejném prostranství, nádraží, ulici i ve vestibulech metra se na něj vrhají dealeři, tazatelé, charitativní sběrači či bezdomovci.
Katka, která pracovala v centru Prahy, byla téměř každý den takto oslovena, někdy i vícekrát.
Na charitu občas něco dala, ale po pravdě řečeno, když k ní denně někdo natahoval ruku s prosbou o třicet či padesát korun, musela zvažovat, na co přispěje. Nebylo v silách její peněženky rozdávat všem prosebníkům.
Dříve si ze soucitu kupovala časopis, který prodávají bezdomovci. Z výtěžku mají část pro sebe, a koneckonců, je to pořád lepší než žebrání. Jedna příhoda ji však vyléčila. Tenkrát odpoledne vystoupila z metra, vyjela po jezdících schodech nahoru – a zpoza rohu přímo před ni vyskočila zakuklená černá postava! Katka se tak strašně lekla, že hrůzou vykřikla. Ostatní lidé se ohlédli, ale pak pokračovali nezúčastněně dál. Neznámý muž sundal z hlavy kuklu a se slovy: „Paní, kupte si to, tohle dělám, aby si mne lidi vůbec všimli,“ jí pod nos strkal nové vydání časopisu. Otřesená Katka byla tak vyvedena z míry, že si tiskopis opravdu koupila. Brr, ještě teď jí naskakuje husí kůže, když si na ten šok vzpomene. Ale kdoví, třeba ten prodavač už byl zoufalý a nic lepšího nevymyslel...
Co Katce skutečně vadilo, co ji unavovalo a otravovalo, bylo, že dealery potkávala den co den. Když šla do práce, když se vracela z práce, když jela na nákupy nebo navštívit rodiče.
„Paní, vyzkoušejte si náš moderní masírovací přístroj.“
„Madam, máte sjednáno stavební pojištění? A co důchodové připojištění a životní pojistku?“
„Mladá paní, to musíte mít - sadu těch nejostřejších nožů s doživotní zárukou - no nekupte to, když to normálně stojí patnáct stovek a vy to teď můžete mít za pouhých 499 Káčé.“
„Máte mobil? Jakého máte operátora? Platíte paušálem?“
„Dnes akce – prací prášek ještě účinnější, řasenka ještě černější, polštářek ještě nadýchanější“.

Katka nabývala dojmu, že tyto vlezlé lidi s naučenými úsměvy nějak přitahuje. Táhli se za ní jak vosy na sladké, vybírali si ji jako populační vzorek, ze kterého něco kápne – kývne na novou smlouvu telefonního operátora, sjedná další připojištění, koupí celou sadu parfémů a nechá si vnutit 9 kg pracího prášku.

O jednom víkendu Katka našla sama sebe. Aspoň si tak připadala. Seminář naučil účastníky využívat hladinu alfa ku prospěchu všech zúčastněných, ke zlepšení zdraví, paměti, k používání obou mozkových hemisfér současně. Mozkové vlny programově zpomalíte, komunikujete se svým podvědomím, vytvoříte si tichý relaxační koutek, najdete odpovědi na své otázky...Skvělá věc.
Rozhodla se, že to vyzkouší prakticky. V neděli večer si zalezla do ložnice, zavřela oči, začala pravidelně dýchat. Počítala pomalu od sedmi do jedné a postupně si ke každé číslici představovala barvy – tak, jak se tomu na semináři naučila.
„Červená, oranžová, žlutá... jsem úplně uvolněná, mé dýchání se prohlubuje... fialová...“ Byla v hluboké relaxaci a v duchu si opakovala:
„Vždy, když spojím palec a ukazováček levé ruky, budu pro dealery, prodavače a všechny, co mi chtějí něco prodat a vnutit, neviditelná.“ Pak ji napadlo, že musí používat jen pozitivní formulace. Své přání pozměnila: „...budou mne ignorovat, budu průhledná, budu jim lhostejná, lhostejná, lhostejná...“
Usnula.
V pondělí ráno se jako obvykle vydala do práce. U vchodu do metra stál mladý muž, v ruce brožurku „Probuďte se“. Katka, která se považovala za zcela probuzenou, stiskla prsty levé ruky a opakovala si:
„Ignoruješ mne, jsem průhledná, jsem ti lhostejná...“
Vida, ono to funguje – muž si jí ani nevšiml a dál tam stál s mimozemským výrazem v tváři.
Odpoledne to vyzkoušela znovu. Na tramvajové zastávce tři slečny s objemnými taškami otravovaly snad každého, kdo se aspoň trochu podobal ženě. Dívky brebentily, stříkaly na kolemjdoucí z malých lahviček údajně značkový parfém. Omamná vůně se linula na všechny strany.
„Tady máte dárek zdarma, a když nám odpovíte na jednoduchou otázku, můžete si koupit sadu tří parfémů za neuvěřitelně nízkou cenu...“
Katka si dala ruku do kapsy a sevřela prsty: „Ignorujete mne, jsem průhledná, jsem vám lhostejná...“
Světe, div se. Nikdo ji neobtěžoval, nikdo jí nevnucoval výrobky podezřelých názvů a kvalit. „Úžasný vynález, tohle programování opravdu funguje,“ pomyslela si spokojeně.
Jezdícími schody sjela do útrob metra. Tu zpozorovala nějakého vousáče, který si to pomalu namířil směrem k ní.
Katka si vzpomněla, že před časem jí tady, na tom samém místě, jedna žena nabízela zlatý prsten a minulý týden jí starší muž zase vnucoval nějaký charitativní časopis. Už tenkrát si pomyslela, že tahle sorta lidí se dostane úplně všude.
Stiskla prsty levé ruky. Muž se stále blížil. Otočila se zády, zavřela oči a soustředila se na svoje zaklínadlo:
„Dealeři, prodavači a všichni, co mi chtějí něco prodat a vnutit, mne ignorují, jsem jim lhostejná, jsem průhledná, moje viditelnost je na samé hranici viditelnosti a blíží se nule, a teď už je na absolutní nule...“ Pozitivní formulace jí tentokrát dělaly velké problémy.
Otevřela oči – muž stál přímo před ní. Sakra, co jsem udělala špatně?
Zamračila se, a protože nejlepší obranou je útok, spustila:
„Co chcete? Nic nekupuji, nic nechci, operátora neustále měním a pojištěná jsem tak dokonale, že to už lépe nejde!“
Vousatý muž se neznatelně pousmál – a vytáhl průkaz:
„Asi jste si mne s někým spletla, mladá paní. Revize jízdenek, prosím...“
Zrudlá Katka po delším hledání vyhrabala z kabelky legitimaci na MHD, naštěstí s platným kuponem.
„No jo,“ pomyslela si, „pak to má fungovat, když to nebyl ani dealer, ani mi ten člověk nechtěl nic prodat a vnutit.“
Na tajemství mysli ani kouzlo hladiny alfa však nezanevřela. Jen své přání rozšířila: „... a aby mě ignorovali i revizoři a byla jsem jim lhostejná, lhostejná, lhostejná...“ 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 07. 2008.