Nádherná houslová skladba Carpe Diem ve fenomenálním podání mladého houslisty Michaela Hejče zahájila podvečerní setkání v úterý 24. června v síni Boženy Němcové v Památníku národního písemnictví na pražském Strahově, na němž byla uvedena do života básnická sbírka básnířky Petry Haasové.

Petra Haasová vstoupila v loňském roce do literárního světa první svojí vydanou knížkou Povídky praštěné třicítky a nyní se představuje svými verši. Jinak ovšem jde o velmi pilnou autorku, která publikuje v různých časopisech a především na stránkách Pozitivních novin. Byla rovněž editorkou sbírky básní Hugo Pavla Vrátil jsem čas.

 

Podělit se o její radost ze křtu nové knížky přišla spousta Petřiných přátel a dalších příznivců dobré poezie. Mezi nimi byl m. j. šéfredaktor Pozitivních novin Václav Židek, jenž se stal, aniž to předem tušil, i jedním z kmotrů útlé sbírečky. Prohlásil, že verše Petry Haasové šíří pozitivní náladu.

Dalšími kmotry byli již zmíněný houslista Michael Hejč, zahradník z Teplé Vlastimil Šindelář, filmový režisér Tomáš Pešula, Jitka Urbanová z Památníku národního písemnictví a herečka Miriam Kantorková.
A právě Miriam Kantorková se ujala recitace výběru veršů ze sbírky Sonáta. Prokázala, že patří k nejlepším českým recitátorům – při jejím vystoupení, jež se stalo skutečným vyvrcholením podvečera, se přítomným tajil dech.

  

„Stejně jako hudební skladba začíná žít teprve ve chvíli, kdy se jí ujme dobrý interpret, i báseň se stává básní teprve v okamžiku, kdy ji povýší na umělecké dílo recitátor. A v tomto případě tomu tak bezesporu je,“ řekl moderátor večera Milan Richtermoc.

 

Poté, co Michael Hejč zahrál ještě další skladby, se už kmotři ujali čestné role a s vyslovením svých přání knize i autorce symbolicky několika kapkami sektu poslali sbírku veršů Petry Haasové Sonáta do života a mezi čtenáře. Tak ať jich má, milá Petro, co nejvíc.

OHLASY NA ČLÁNEK

Petra Haasová - první setkání s tímto jménem ve mne probudilo vzpomínku na herce Hugo Haase a projela mnou jen myšlenka: "Zdalipak mají spolu něco společného?"
Ale pak mi to nedalo a našla jsem si na Pozitivních novinách všechny články od paní Petry.
Měla jsem to štěstí, že se můj první článek jmenoval "Výlet" a já jen litovala, že není delší.
Postupně jsem pročetla všechny.
Teď už vím, kdo je Petra Haasová, její povídání je lidské, je plné krásných přirovnání, postřehů a mé duši blízkých myšlenek.
Dalším štěstím bylo virtuální seznámení se s touto úžasnou autorkou, spisovatelkou a dnes to již mohu napsat přítelkyní.
Rozhovor po telefonu mne jen utvrdil v tom, co jsem už dávno věděla - padly jsme si do noty. Četla jsem jak sbírku básní "Sonáta", tak knížku "Povídky praštěné třicítky".
Nemusím být znalec, abych nepochopila, že jsou to dílka, která pohladí po dušičce i u srdce a vím jedno:
Za pár dní jdu do nemocnice na vyšetření, případně na operaci a tyto dvě knížky pojedou se mnou.
Děkuji za to a děkuji panu Řehounkovi za článek "Sonáta Petry Haasové"!

Iveta Kollertová, 27.6.2008

Jan Řehounek s umem sobě vlastním stručně, ale věcně vystihl atmosféru strahovského úterního podvečera. Křest básnické sbírky Petry Haasové s ilustracemi ing. Arnošta Bučka (z důvodu nemoci se křtu nemohl zůčastnit) se vydařil. Rád bych připomenul, že autorka během tří let zaznamenala neobyčejný tvůrčí vzestup.
Křest Sonáty v důstojném prostředí starobylého sálu Boženy Němcové symbolicky završil jednu etapu Petřina života a vytvořil předpoklady a dostatečnou motivaci pro její další umělecký růst.
Rád bych na tomto místě připomenul, že básnickou sbírku vydala a vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov, kterou vede umění nakloněný ředitel Bedřich Kocman.
Dále považuji za důležité zdůraznit výrazný podíl Pozitvních novin na uměleckém rozvoji (nejen) této autorky.
Díky Pavlu Loužeckému, Václavu Žídkovi a Jitce Stošické (Galerie IN) dostala Petra na stránkách "Pozitivek" příležitost publikovat, měla (a má) zde možnost konfrontace, dostalo se jí citlivého vedení a porozumění. A to je podle mého názoru pro mladé, talentované, začínající, ale i pokročilé autory neocenitelná služba.
PUBLIKOVAT! Předat napsané redakci k posouzení, předstoupit se svým dílem před čtenáře, slyšet a přijmout pochvalu i kritické připomínky.
Talent, píle, vytrvalost, ale také dobří přátelé, kteří pomohou a postrčí, když je zapotřebí.

Milan Richtermoc, 27. 6. 2008