Jen menšina seniorů ví, že existuje vskutku seniorský internetový deník Seniortip. Vskutku seniorský proto, že neobsahuje placené panské rady moudrých odborníků pro dědečky a babičky, ale že je autentickým dílem dříve narozených. Ti do něj nejen píší, ale posílají tam zajímavé fotografie, podle svých schopností si sousedsky radí, jak to či ono udělat, a samozřejmě také, co uvařit. Protože jde o noviny grantové, jakýsi moderní samizdat, nemají placené redaktory a nevyplácejí žádné honoráře. Kdo má co zajímavého říci, je gramotný počítačově i jinak, pošle příspěvek, a ten je téměř jistě otištěn. A protože se v textech objevují chyby, a leckdo se proto bojí i něco napsat, ač ho svrbí ruka, ocitl se na stránkách časopisu Jazykový koutek.
Začalo to nenápadně.
„Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…“

Tak popisuje začátky jazykového koutku jeho autorka Míla Nová, učitelka na penzi, jedna z oblíbených autorek. Netušila ovšem, jak se její počin zvrhne. Z úctyhodných babiček a dědečků se najednou stali nezvedení žáčci pověstné Třetí bé, kteří se dokonale vžili do svých nových rolí, často byvše inspirováni a inspirovány svými vnoučaty.

Gabi-florka píše:
... bezva třída, sem budu chodit. Tady bude víc legrace než učení, a to se mi líbí. Ke komu si můžu přisednout, kde je ještě volno, holky?
Odpověď nedala na sebe dlouho čekat.
Magdalena zareagovala:
Gábinko, ty jsi taková slušná a spořádaná. Ty mi určitě nebudeš máčet cop v kalamáři, pojď si sednout vedle mě. (Mě, mne se ještě neprobíralo! – pozn. autora.)

Nick vasi.m pokračuje:
Chtěla jsem se taky přihlásit do jazykového kroužku, protože jsem slíbila matince, že se budu vzdělávat, abych neumřela hloupá. Ale teď váhám. Ve třídě jsou samí žáci nevázaných mravů a nějaká žákyně snad dokonce bije své spolužáky metlou! Mám obavy, jestli nebude ohrožena má mravní výchova. Švestičky z vlastní zahrádky jsem si, paní profesorko, dovolila přinést přímo v tekutém stavu, a to celý litr. Tak byste mě snad mohla posadit do první lavice vedle žáka Kopřivy. Budu se pořád hlásit a nebudu vůbec vyrušovat. Slíbila jsem matince, že budu nosit samé jedničky s hvězdičkou a nedostanu ani jeden černý puntík za nemravné chování. Budu nabádat ostatní žáky, aby se rovněž ukáznili.

Tak to běží každý týden v celém seriálu jazykových koutků. Z úctyhodných babiček a dědečků se stávají šprti, žalobníčci, závistivci, rváči i pokušitelé, žáčci usilující o přízeň pančitelky, která na to shlíží s nadhledem, vyplývajícím z dlouholeté zkušenosti.

Paní učitelka Míla odpovídá
„Člověk po celodenním povznášení ducha otevře PC a zírá! Bohové olympští, tuhle třídu jsem zřejmě získala za odměnu! Chásko nekáraná, copak vám nezvonilo? Na místa, srovnat aktovky! Bobo laskavě utře tu slivovici! Majdo, ty máš nějak moc energie, tak prosím posbírej ty pecky. No hurá, konečně je tu jako ve třídě! Kolik že vás tu mám? Třináct? No, podle rámusu jsem to tipovala na 120. Kdo dnes chybí? Že ještě nevíte? Máte vlastně pravdu, sešli jsme se dnes přece poprvé. A jenom jeden muž? Tak, milá Růženko, žádné posazení vedle Brňáka! Kopřivu si tu budeme hýčkat, dobře zalévat a ony se mu ty samohlásky časem popotáhnou samy. Wiki, prosím, otevři to okno! Vidím, že bosorka Věra zaspala hned první den, a tak použila svůj dopravní prostředek.Věro, vidíc tě slibuji, že i na ty přechodníky dojde! A to koště si prosím zaparkuj v šatně.
Miláčkové, příště budete muset strávit ještě zbytek vyjmenovaných slov. Chtěla jsem pak pokračovat koncovkami podstatných jmen, ale když si tak čtu vaše výkřiky, vidím, že dáme přednost tvarům zájmena "já", tj. mě/mne - mně/mi. Ty volají o pomoc...Proč se hlásíš, Zdendo? Že už zvonilo? To nám to uteklo! Tak vstaňte. A v příští hodině na shledanou!“

Lidová seniorská tvořivost se úspěšně rozvíjí již několik týdnů. Byla probrána vyjmenovaná slova, psaní mě a mně, bě pě apod. Seriál je úspěšný a třída se zdá být nafukovací. Senioři se do nových rolí dokonale vžili, po článcích bývá i přes sto komentářů. Podle vlastností, v nichž se jednotliví stálí účastníci prezentují, se chystá jedna z účastnic, povoláním grafička, namalovat portréty a zhotovit účastnické tabló.
Chcete si také zopakovat pravidla českého pravopisu?
Chcete se také ocitnout na absolventském tablu?
Pospěšte na stránky www.Seniortip.cz a buďte aktivní!